Test Mazda CX-5 2.5: Oslabený motor nevadí, na dálnici umí jet za 6 litrů

Vyzkoušel jsem modernizovanou Mazdu CX-5 s atmosférickým motorem 2.5 litru. I když přišla o část výkonu, na dlouhých trasách nabízí nečekanou úspornost, skvělé pohodlí a pořádný prostor.

Na první pohled je nový vzhled jasně rozpoznatelný. A dle mého názoru i velice povedený. Nikde není nic nepatřičného, zbytečně výrazného, na druhou stranu auto rozhodně nezapadne v nudné šedi dnešních dnů, zvláště v typicky červené barvě. 

Když se řekne červený lak a hnědý interiér, nejspíš si hned neřeknete, že to je úžasná kombinace. Spíše se podivíte nad tím, proč by to někdo dělal. Jenže ono to vypadá opravdu moc dobře. A to hnědou barvu nesnáším. Podívejte se však na fotky. A třeba večer, kdy uvnitř svítí osvětlení, vás interiér vyloženě láká k návštěvě. 

Mazda CX-5 je SUV dle mého té optimální velikosti. Není to nevyužitelně a nepraticky velká krabice, zároveň to ale není druh auta, který je vlastně jen vyšší hatchback. Zde sedíte vysoko, pohon všech kol mít můžete, máte opravdu velký zavazadelník a na zadní sedačky se úžasně pohodlně posadí i dospělý člověk. A bude se mu tam skvěle nastupovat, jelikož se zadní dveře otevírají snad do pravého úhlu. A sedí se tam skvěle, ve všech směrech je plno místa. 

Co zamrzí i vpředu, to je tvrdý plast na horní výplni dveří. Na druhou stranu jsem si toho všiml až při natáčení videa, kdy toto zkouším. Takže to je důkaz toho, že to není moc frekventovaný plast. Zato opěrky pro lokty jsou vpředu i vzadu jak peřinka. 

Interiér ve světle hnědé kůži vypadá výborně. Ta je jemná, kvalitní a hezká. Novinkou je obří středový displej v nejvyšší výbavě. Ten je veliký, rozlišení je detailní, jen mi přijde, že v Mazdě moc nevěděli, jak tu velikost využít, tak je domovská obrazovka dost prázdná. Systém běží na Google, což je dle mého nejlepší řešení. Pokud tedy funguje. Protože když máte systém postavený na Google, využíváte logicky Google Mapy. A zde se mi párkrát stalo, že bylo auto po startu offline. Časem se to vyřešilo, ale zrovna na začátku cesty potřebujete zadat cíl do navigace. Což v případě on-line navigace moc dobře nejde. 

To ale jistě vyřeší nějaký vzduchem příchozí update. Základ je ale pohodlný, hezký a příjemný. Audiosystém Bose má klasicky trochu přehnané basy, což je pro něj typické. To mně osobně vyhovuje, někomu však nemusí, pak to bude chtít nějakou chvilku s ekvalizérem. 

Pod kapotou se nachází můj oblíbený čtyřválec o objemu 2,5 litru. Jenže tentokrát už nemá 194 koní, ale jen 141. Ano, je to o dost méně. Co motoru zůstalo, tak to je jeho projev, který je krásně sametový. Je to takový medvídek. Velký a klidný. Nebudu lhát, je to můj oblíbený motor, přesně taková charakteristika je mi sympatická. Žádný turbokopanec, jelikož žádné turbo nemá. Výkon ve vyšších otáčkách, v nižších ticho a pohoda. 

Slabšího výkonu jsem se však bál. Jak jsem rychle zjistil, tak úplně zbytečně. Jediná situace, kdy mi výkon chyběl, bylo svižnější předjíždění na dálnici. Tedy svižnější jsem ho chtěl, nebylo. Když jsem však přistoupil na to, že na dálnici je potřeba více přemýšlet při předjíždění a prostě počkat, až bude opravdu volno, tak se mi jezdilo skvěle. Při jedné dálniční trase jsem měl dokonce spotřebu 6 litrů na sto. 

V dnešní době je to trochu nezvyk. Z hybridů známe, že ve městě jezdí třeba 70 % času na elektřinu a za čtyři litry. Na dálnici už to tak růžové není. Tady je to naopak. Pokud kledáte auto, které vás bude úsporně, pohodlně a v naprosté pohodě přepravovat na delší vzdálenosti, tady je. A vejde se do něj i dostatek dospělých a jejich zavazadel.