Alpine A390 GT: Vypadá skvěle a v základu nabídne 400 koní
Značka Alpine na náš trh přišla nedávno. Nejdříve jen s modelem A110. Ten pomalu končí, elektrické novinky však přicházejí. Jaká je ta nejnovější novinka?
Na pohled je nová Alpine A390 tak trochu Renault Rafale. Ale jen trochu. Jinak si dostatečně udržuje svůj jasně rozpoznatelný podpis. Přední světla si nespletete, vypadají jako svítící střepy, prý to má naznačovat hvězdný prach. Samotná světla jsou vždy Matrix LED, což je super. Zadní světla jsou hezky spojena nápisem a hlavně vypadají dobře. Zezadu se mi snad toto auto líbí ještě víc. Z boku je to taková klasika. Potěší, že tam, kde už téměř automaticky očekáváte falešné průduchy, jsou skutečné.
Interiér je velmi podobný menší Alpine A290. Na volantu tedy najdete přepínač jízdních režimů, jako v ostatních renaultech. Ale i přepínač rekuperace a výrazné tlačítko pro dodání největšího výkonu. Naštěstí nejste odkázáni jen na něj, stačí stlačit pedál na podlahu a tento režim se aktivuje sám.
Na autě se často opakuje motiv hor. A zimy. Například ráfky připomínající sněhovou vločku, otvory v předním nárazníku zase hory, malá pohoří na černých lemech blatníků. Někdo si s tím vyhrál, a to já vždy ocením. Je pak vidět, že auto nevzniklo jen v technickém oddělení, v horším případě v účetním oddělení. Ale že se na něm podílel i někdo, kdo chtěl zachovat ducha značky. A jak se mu to podařilo?
Tak třeba rozložení hmotnosti 49 na 51 procent je ukázkové. Hmotnost přes dvě tuny až tak zázračná není, ale co byste chtěli, velká baterie si zkrátka žádá své. Otázka je, jak si s hmotností poradí auto. Velmi dobře. Zásluhu na tom mají hned tři motory. Jeden vpředu a dva vzadu – na každé kolo jeden. Takže pokud jedete do zatáčky, zadní náprava se postará o krásné vykroužení. Dokonce si můžete i vypnout stabilizaci! I se zapnutou si ale užijete zábavu. Krásně rychlou a čistou stopu.
Podvozek mi v první chvíli přišel možná až moc měkký. Tedy přišel mi takový pořád, ale ne moc, pak už spíše akorát. První jízdy totiž byly v Polsku a ačkoliv většina trasy byla na dobrém povrchu, našlo se i pár děr. A ty podvozek krásně zvládl. Tlumiče sice nejsou adaptivní, mají však hydraulické dorazy, kola tak v zatáčce na nerovnostech neodskakují. Někteří novináři si stěžovali naopak na tvrdý podvozek. Každý má zkrátka asi jiné preference, za mě by mohl být ještě tvrdší.
To se týká i brzd. Pokud bych měl A390 něco vytknout, tak je to chod brzdového pedálu. Je dlouhý a lehký. Jasně, brzdy se díky tomu dobře dávkují, ale když chcete opravdu, ale opravdu zabrzdit, musíte se do pedálu hodně opřít.
Výkon 400 koní auto celkem dobře maskuje. I na sportovní režim jede pohodlně, dokud však nepotřebujete prudce přidat. V tom si uvědomíte, že to není málo výkonu. A točivého momentu máte také pořádnou porci, přesně 661 Nm. Na stovku se dostanete za 4,8 sekundy.
Takže auto vypadá skvěle. Moc dobře jede. Ale jak daleko dojede? A když už dojede, jak dlouho se nabíjí? Z nabíjecích výkonů vám asi úplně brada nespadne, ten je 150 kW v případě verze GT. Baterie nabídne 89 kWh a měla by tak vystačit na 555 kilometrů jízdy. Na menších kolech, což jsou dvacetipalcové. Na rychlé nabíječce se z 15 na 80 procent nabije za 29 minut. Jinak řečeno – na dvě hodiny jízdy na dálnici budete nabíjet 23 minut. Trošku zamrzí, že 22 kW AC nabíjení je za příplatek.
V budoucnu přijde ještě verze GTS. Ta přinese 470 koní, baterii stejně velkou, ale rychlejší nabíjení. Podvozek však bude stejný, nic ostřejšího tedy v tomto ohledu nečekejte.
Na Alpine A390 se mi líbí i to, že kompletně vzniká ve Francii. I pneumatiky jsou Michelin, navíc speciální pro toto auto. Jak dvacítky, tak jednadvacítky. Tak příplatkové celoroční. Pokud tedy nechcete elektromobil z Číny, tady je. Ale to rozhodně není ten hlavní důvod, proč toto auto chtít. Za 1,7 milionu vám nabídne dost prostoru pro rodinu, překvapivě velký zavazadelník, plno výkonu, skvělý design a náramnou porci zábavy, která působí tak nějak samozřejmě a bezpečně.