Cesta do Chorvatska a zpět s dítětem snadno a v pohodě

Původně jsem myslel, že bude cestou potřeba překonávat nějaké problémy, o kterých pak napíšu. Cesta však byla pohodová. Tak napíši i o tom. 

Jednalo se o mou první dovolenou s dítětem. Malé jsou tři roky a tak jsem vybral dovolenou v rozumné vzdálenosti. Tedy v Poreči, což je na severu Chorvatska. Tato destinace má i další výhodu – většina trasy vede přes Slovinsko. Jelikož mají ve Slovinsku dálniční známky, kterou nejspíš stejně budete muset koupit, tak ji při této trase alespoň pořádně využijete. 

Ubytování v hotelu má velká pozitiva a i některá negativa. Těmi jsou check-in a check-out. Pokud musíte dorazit po 14. hodině a odjet do 10. hodiny, tak to dost komplikuje plán „pojedeme přes noc“. 

Start tedy proběhl o půlnoci. Ještě předtím jsem jednoduše elektronicky koupil dálniční známky – rakouskou a slovinskou. Rakouská má specifikum, díky místní legislativě začne platit až 18 dní po koupi. Pokud ovšem nezaškrtnete, že jste podnikatel. Pak platí hned. Známky tedy máme, pojištění také, startuje se. 

Dítě probuzení zvládá hravě a je nadšené z dobrodružství. Toto byla první fáze, které jsem se bál. Špatně probuzené dítě umí cestu trošku znepříjemnit. To se však nestalo. Vyrážíme na cestu a ratolest již po pár kilometrech spí. Jedeme přes Brno, Vídeň, Štýrský Hradec, Maribor a Lublaň. Před hranicemi tankujeme na české benzínce za celkem normální ceny, v Rakousku už to pak bude horší. Tam se i střídáme za volantem, dítě spí. 

To se probudilo až ve 4:40, kdy zastavujeme v Rakousku v horách na benzínce kvůli protažení a čůrání. Probuzení bylo zase pohodové, dali jsme si brumíka a jedeme dál, spánek přichází rychle. Tedy na dítě, my dospělí stále máme energie dost. Únava na mě padla až v Rakousku na omezení na 100 km/h, které mi přišlo nekonečné. Rychlost ale obecně neporušuji a zde už vůbec ne, jedná se o omezení kvůli emisím. Pokud takové omezení porušíte, dostanete nejen pokutu za rychlost, ale i za znečišťování ovzduší a ta je opravdu vydatná. Už se ale hezky rozednívalo a to člověka probere. 

Cesta vyšla tak, že jsme kolem Lublaně projížděli ráno. A to znamená dopravní zácpy. Ne extrémně dlouhé, ale když je to takto ráno, tak se již posádce může začít kdykoliv chtít na záchod a nechcete to řešit v koloně. Sjel jsem tedy na krásnou okresku a dopřáli jsme si pauzu v přírodě. Dále již byla cesta pohodová a plynulá. V Chorvatsku vás už nečekají žádné kontroly na hranicích, jen občasné mýtné brány. Nás mýto vyšlo na 3,1 eur. Ano, kuny mi pořád trochu chybí. 

Samotná dovolená byla skvělá, ale o tom tento článek není. Cesta zpět byla původně naplánovaná tak, že vyrazíme v deset, kdy musíme stejně opustit hotel, a cestou se zastavíme v jeskyních ve Slovinsku, dáme si tam oběd a až nějak odpoledne vyrazíme zpět. Aby dítě hezky spalo. Jenže to mělo dva nedostatky – v jeskyních je 10 stupňů a my nějak zapomněli na teplé oblečení. A navíc byl návrat v neděli a já v pondělí musel do práce a preferoval jsem trošku spánku. Tak se rozhodlo, že se pojede rovnou. 

Jasně, některým může znít nápad jet cestu, kde jen jízda trvá 9,5 hodiny s tříletým dítětem přes den, dost děsivě. Já měl také trochu obavy, ale domluvili jsme se, že prostě každou hodinu a půl někde zastavíme a cestu tak rozdělíme. Díky tomu, že hlavně ve Slovinsku bývají u odpočívadel dětská hřiště, to byla nečekaná pohoda. Vyrazili jsme kolem desáté, nakoupili jídlo na cestu, zastavili vždy, když to bylo potřeba na jak dlouho bylo potřeba. A doma jsme byli kolem deváté večer. 

Cestu hodně usnadnilo auto. Měl jsem auto, které má dobrá světla s Matrix LED dálkovými, rozumnou spotřebu, dostatek prostoru a adaptivní tempomat s udržením uprostřed jízdního pruhu. To je věc, kterou při delší cestě oceníte – vydrží vám déle pozornost. Nebo alespoň já to tak mám. 

Takže vlastně není moc o čem psát. Musel jsem řešit nějaké problémy? Vůbec. Vše je úžasně jednoduché. Známky koupíte předem v pohodlí domova, natankujete a jedete. A ráno jste u moře. Snad jen pro zajímavost – spotřeba byla 6,8 l/100 km, v autě jsem měl nastavené přebírání aktuální rychlosti +5 km/h, tam i zpět to bylo 1760 km, spáleno nějakých 120 litrů benzínu.