Ford Explorer 3.0 V6 EcoBoost Hybrid: Hodně potentní hybrid
Nový Ford Explorer můžeme mít jen jako plug-in hybrid. Což je rozhodně lepší možnost, než ho nemít vůbec. Navíc se rozhodně nejedná o žádné ořezávátko.
Mohlo by to vypadat, že jsem se zaměřil na sedmimístná auta, protože toto je druhé v řadě, které na Roadblogu je. Jde však o náhodu a ani se nebudu pouštět do nějakého srovnávání. Ford Explorer je prostě Ford Explorer. Se vším, co k němu patří.
Tím hlavním je mohutnost. Maska vypadá, že požírá menší auta. Z boku vynikne délka a v zadní části zase mohutnost. A také určitá zastaralost, jelikož stále používá žárovkové blinkry a třeba i osvětlení značky, což se dnes už moc nenosí.
Důležité parametry se dají vyčíst z tabulek – délka 5049 milimetrů, šířka i se zrcátky 2285. Zatímco délka není žádný zásadní problém, jen se občas nevejdete na parkovací místo a zasahujete do uličky, tak s šířkou je to horší. Hlavně v zúžení na dálnicích, kdy vás postupem času přestane levý pruh lákat, protože je to hodně náročné na nervy.
Dále tu máme slušnou světlou výšku 167 až 204 milimetrů, takže se můžete vydat i mimo silnice. A pak ta důležitá čísla, pokud si kupujete takto velké auto – v největším uspořádání má kufr 2274 litrů! V pětimístném pak 1137 (po střechu) a pokud využijete celkovou kapacitu sedmi lidí, tak jste na 330 litrech až po střechu. Pod roletu je to logicky méně.
Jak je asi jasné, nedostatkem místa netrpí nikdo. A pro některé je jízda vzadu zážitek, takže když jsem jel v pěti, tak stejně jeden mladý pasažér seděl „v kufru“. Protože je to zajímavé. Tím jsem narazil na jeden nedostatek – pokud chcete využít třetí řadu sedadel, potřebujete vyndat roletu. Ta jde jednoduše vyndat, ale už ji pak není kam inteligentně umístit. Tak jsem ji nechal prostě doma.
Zatímco třetí řada je spíše pro lidi menšího vzrůstu, tak druhá řada je luxusní pro kohokoliv. I když si řidič posune sedačku úplně dozadu, tak se za něj naprosto s přehledem vejdete.
V interiéru si připadáte jako v americkém autě. Vše je vlastně jednoduché a pro Ford typické. Mechanické ovladače vlastně na všechny funkce jsou samozřejmostí. Interiér působí možná už trochu zastaralým dojmem, co mi však vadilo více, to bylo zpracování. Je sympatické, že se Ford nepouštěl do žádných větších komplikovaných plastů, u kterých je pak problém se slícováním. Jenže ono se to nepovedlo ani u těch malých. Takže pokud jste nároční na to, aby na jednom místě byla stejná spára, jako na jiném místě, nebudete šťastní.
Já to bral ale jako věc, která k tomuto autu patří. Když americké auto, tak se vším všudy! No, to už tak úplně neplatí pro motor. Jediná možnost, jak u nás můžete mít Explorer, je jako plug-in hybrid. Možná vás zmátlo, že nemá EL značky, tak to není poznat. To je tím, že ne každý plug-in hybrid má na takové značky (a výhody z nich plynoucí) nárok. Limitem je hranice 50 g CO2 na kilometr. Explorer má 71. Což je ale i tak skvělý výsledek s ohledem na to, co má pod kapotou.
Tam je totiž šestiválec s výborným zvukem a výkonem 457 koní a točivým momentem 825 newtonmetrů! A to je pořádná porce i na takto velké auto. Nebudu vám lhát, připadal jsem si jak malý kluk, když jsem na výjezdu u obce dal plný plyn a auto doslova vystřelilo vpřed. Na dálnici můžete jet vlastně libovolnou rychlostí. Nad 140 km/h se sice uvnitř ozývá trochu aerodynamika, její hlučnost ale výrazně nestoupá ani při vyšších rychlostech.
Pokud máte kde nabíjet, můžete využít čistě elektrický dojezd nějakých 40 až 45 kilometrů. Já neměl kde nabíjet, tak jsem alespoň vyzkoušel spotřebu bez nabíjení. A ta byla i tak pod deset litrů. Když jsem jel úsporněji, měl jsem 7,5. Což je na tak velké auto naprostá paráda. Zde malá odbočka k ceníku – moc se mi líbí, že Ford udává hodnoty spotřeby jak s nabitým akumulátorem, tak s vybitým. Ty jsou 3,1, respektive 10,4 litru na 100 kilometrů.
Maximální rychlost je 230 km/h a na stovku se dostane za 6 sekund. Já naměřil dokonce méně. Díky své mohutnosti ale rychlost celkem obstojně maskuje. Tomu pomáhá i pohodlí, které je opravdu na vysoké úrovni. To, že má auto hodně výkonu, ještě neznamená, že bude sportovní. A Explorer je toho jasným důkazem. Jedná se o opravdu hodně rychlé auto, které slouží jako skvělý přepravník na dlouhé trasy. Naložit posádku, zavazadla a jet na dálkovou jízdu. I když můžete dát sportovní režim a řadit si pádly pod volantem (což podle mě u desetistupňové převodovky nemá smysl), není proč to dělat. Tady jde o tu pohodu.
K pohodě přispěje i skvělé audio B&O, které nabídne 1000 wattů. Nebo třeba automatické parkování, kdy stačí jen držet tlačítko a auto se o vše postará. A pak samozřejmě světla. Ta nejsou nijak extra chytrá, do zatáček se nenatáčejí, ale svítí výborně. Přesně tam, kam mají, tedy na silnici před vás. A pořádně silně.
S cenami se toho moc dělat nedá, výbavy jsou dvě a možnosti konfigurace jsou omezené na barvu. Takže můžete mít buď sportovněji laděnou výbavu ST-Line, nebo tu správnou, tedy Platinum. Dobře, teď to píšu hodně ze svého pohledu, ale proč na takové auto dávat cokoliv sportovního? Já raději palubní desku ze dřeva a kůže, než černě lakovanou masku chladiče. Tomu podle mě sluší právě chrom. Ale je to každého věc, cenový rozdíl není velký, v současných cenách vás levnější ST-Line vyjde na 1 875 900 Kč a dražší Platinum na 1 891 900 Kč. Není to málo, ale je to opravdu kus auta s motorem, který má výkonu na rozdávání a zašlape do země téměř kohokoliv, koho potkáte.