Roadtrip do Tater (den 1)

Plán zněl jasně, vyjedeme v sobotu hned ráno, ale zase ne moc brzo, protože jsme praxí zjistili, že McDonald’s na D1 má otevřeno až od pěti. A ten patří ke každé cestě na východ, takže se vyráželo ve tři, aby to přesně vyšlo.

Na cestu vyzbrojeni Red Bully a nějakým drobným jídlem. A hlavně Škodou Kodiaq se skvělými světly, pohodlnými sedačkami, adaptativním tempomatem a asistentem pro jízdu v pruzích. Cesta probíhala skvěle, do cíle to bylo nějakých 500 kilometrů. Na dálnici nastaveno na tempomatu 140 km/h. K ideálu chyběly jen automatická dálková světla (nejlépe i s vykrýváním ostatních aut), protože ta v testovaném Kodiqu, která tyto funkce nemají, svítí sice skvěle, ale vlastně jsem je pořádně nepoužil, protože vždy jel někdo proti, nebo v mém směru.

Na Slovensku mě hned potěšila ochota ostatních, kdy mi při čekání na samoobslužné ruční mytí sám jeden řidič přišel říct, že v automatické myčce je skoro nejvyšší program za 0 EUR (což mu předtím řekli policisté, kteří tam jeli jak první), to mi přišlo jako fakt dobrá cena (doteď nevím, jestli to byla chyba, nebo akce, ale auto bylo umyté skvěle a zadarmo).

Po ubytování jsme vyrazili fotit do krajinek, k vodě, do hor a při západu slunce. Prostě jak jinak. Podařilo se, jen jsem v hotelové garáži zjistil, že Kodiaq je opravdu velké auto a vyjíždění bylo hodně náročné – na každé straně byly tak 2 cm od stěn, k vytáčení pomáhaly kamery a kamarád na místě spolujezdce. Podařilo se, dal jsem si dva Zlaté Bažanty, už jsem na pokoji a Kodiaq čeká venku na zítřejší jízdu.

Celkem jsem najel za dnešek nějakých 700 km se spotřebou 6 litrů na 100 km. Kodiaq stále poutá pozornost, zvláště v hnědé barvě a na Slovensku, kde jich stále tolik, jako u nás, není.