SsangYong Torres je novinka se slušnou nadějí na úspěch
Velké auto se zajímavým vzhledem, možností pohonu všech kol a od nějakých 700 tisíc? To je nový SsangYong Torres. Jen motorů není velký výběr.
Když se mi z automobilky ozvali, zda bych nechtěl vyzkoušet tuto novinku, zcela upřímně se přiznám, že jsem netušil, o jaké auto se jedná. Nikdy jsem o něm neslyšel. Tak jsem využil internet a našel si informace, že by k nám Torres měl dorazit a že se bude jednat o elektromobil. No… proč by ne, jen mi bylo jasné, že reakce lidí nebude zrovna nadšená, jak to tak u elektromobilů bývá. Protože by tomu jistě odpovídala i cena. Jaké však bylo překvapení, když jsem zjistil, že je pod kapotou benzínový motor.
On je to také jediný motor, který pod kapotou můžete najít. Torres je veliké auto, na délku má 4,7 metru a mělo by se jednat o konkurenta Škody Kodiaq. Velikostí možná, nabídkou motorizací určitě ne. Hodila by se vám k takovému autu nafta? Tak ta není. Silný velký benzínový motor? Tak ten také ne. K dispozici je benzínová jednapětka s výkonem 163 koní. Kdo ji však zná, ten ví, že nedostatkem výkonu netrpí. Zároveň má i příjemný projev. Jen občas trpí na velkou žíznivost, což jsem zažil v jiných modelech. A toho jsem se bál.
Udávaná spotřeba výrobcem lehce přes 9 litrů moc důvodů k optimismu nedává. Říkal jsem si, že budu rád, když se vejdu do 10 litrů, ale spíše to bude tak 11 až 12. Zkrátka velké auto. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po nějakých 100 najetých kilometrech koukal na palubní počítač a tam na mě svítilo 7,5 l/100 km. Dalším ježděním převážně po dálnicích se zvýšila hodnota na 8,6 l/100 km, i to je však pod udávaným průměrem a hodně pod mým očekáváním.
V menších modelech tento motor nemá problém s výkonem, dokáže opravdu hezky zabrat. Ani v případě tohoto většího auta to není o moc jiné, jen poznáte, že na dálnici už mu trochu dochází dech. Pokud pojedete 120 km/h kvůli rozumné průměrné spotřebě, můžete mít problém, když budete chtít předjet pomaleji jedoucí vozidlo. Akcelerace ve vyšších rychlostech není úplně blesková, natož s naloženým autem. Ne snad, že by se předjetí nepovedlo, jen je potřeba hlídat levý pruh, zda se na vás neřítí nějaký rychlík.
Co se vzhledu týká, tak ten se podle mě opravdu povedl. Přední část může někomu připomínat třeba automobily jiných značek, lze to brát však i tak, že je již vyzkoušená a vy tak máte záruku, že jen tak nezestárne. Z boku je vidět, o jak velké auto se jedná. Díky plastové části na zadním sloupku vypadá ještě větší. Zajímavým prvkem je střecha s mírným zlomem. No a pak je tu zadní část. Tu umí SsangYong dělat trošku kontroverzní a zde to není jinak. Náznak rezervního kola je jen náznak, stejně jako efekt otevírání pátých dveří do strany. Otevírají se klasicky nahoru, jen máte tlačítko ovládání pod klikou umístěnou na straně.
Na zadní část jsem si musel chvilku zvykat a stále bych ji ze svého pohledu neoznačil za vyloženě pěknou. Moc se mi ale líbí přední část, boční část a interiér. Dokonce mám rád i plastové nalepené věci na kapotě, jejichž účel netuším, ale z pohledu z místa řidiče vypadají dobře a máte pocit hodně mohutného auta. Červená krytka místa pro tažné oko vpředu by tam úplně být asi nemusela a osvětlení značky by mohlo být pomocí moderních LED diod, ale celkově vzato se mi Torres líbí. A nejen mně. Kam jsem přijel, tam budil pozornost. Pozitivní pozornost! Jak vzhledem, tak prostorem, tak cenou. Vypadá to, že se SsangYong zkrátka trefil.
Interiéru vládnou displeje, ten je tu i pro nastavení klimatizace. S tím osobně nemám žádný problém, nenastavuji teplotu moc často. Najdete tam i třeba vyhřívání čelního skla. To je v pořádku. Pak ale taky tři symboly tří funkcí. Třeba zamknutí pohonu všech kol, vypnutí systému stop start a ovládání funkce auto hold. Jenže to není vše, funkcí tam je více – jenže to musíte některé ze tří tlačítek podržet, vyskočí nabídka dalších ikonek, které ale nejsou aktivní. Musíte je přetáhnout mezi ty “top 3” a až pak fungují. Chcete mít tedy i přepínání jízdních režimů? Musíte obětovat jednu ze tří věcí, které tam máte. To mi přišlo trošku nelogické a nepraktické.
Tím však negativa končí. Kdo by očekával laciné plasty, drnčení už při pohledu a zápach laciného lepidla, ten bude hodně překvapen. Nic z toho tu není. Příjemné plasty, vůně nového auta a v nejvyšší výbavě i kůže. A navíc prostor a komfort. Při sednutí si za sebe jsem měl pořád před nohami plno místa. A to měřím 184 centimetrů. Kufr i s rezervním kolem nabídne přes 700 litrů prostoru.
V nejvyšší výbavě nemáte jen kožený potah sedadel (a samozřejmě další věci), ale i dvacetipalcová kola. A i na nich je jízda překvapivě pohodlná. Je cítit, že podvozek je opravdu hodně komfortní, přes kola se přenášejí rázy na menších nerovnostech. To by vyřešila menší kola, která jsou v nižší výbavě. Tam získáte osmnáctky. Pokud nepotřebujete pohon všech kol a automat, klidně můžete zvolit základní výbavu za 700 tisíc. A nic moc vám chybět nebude. Za 50 tisíc můžete přikoupit automat. U vyšších výbav je za dalších 50 tisíc pohon všech kol. Já bych ho u takového typu auta chtěl, takže bych asi zvolil výbavu Style, manuál a pohon všech kol. A byl bych na 820 tisících. Což je krásná cena za originální neokoukané auto, které nabídne plno prostoru, pohodlí a výbavy. Pokud však budete chtít vše, co se do auta vejde, ani tak se nedostanete přes milion. A to mi přijde super.