Test Audi e-tron 55 quattro 2019: Příjemná budoucnost! (+VIDEO)

Elektrické SUV. Dává to smysl? To si každý musí zhodnotit sám. V případě Audi e-tron to ale opravdu skvěle funguje!

Audi e-tron je rozměrově nejblíže modelu Q8. A je na první pohled vidět, že je to pořádný kus auta, vždyť délka je téměř pět metrů. Ona ani váha není úplně zanedbatelná, nějakých dvě a půl tuny, což je dáno technologií. 

Ale pojďme na vzhled. Ten mi přijde totiž super. Proč? Protože vypadá jako Audi. Nehraje si na nic extra, nekřičí z dálky „hele, já jsem ta elektrická budoucnost, já jsem úplně jiné auto“. Ne. Je to absolutně normální Audi řady Q. Dobrá, v barvě, kterou jsem měl k dispozici já, je to trochu výrazné auto, ale pokud by bylo tmavě šedé, tak ničím moc nevybočuje. Tedy snad kromě zrcátek. Ale k tomu později. 

V interiéru pokračuje to samé – prostě moderní Audi. Ono to slovo „prostě“ může vyznít negativně. Ale věřte mi, že tak to ani trošku nemyslím. Pokud auto vypadá a funguje jako Audi, tak je to naprosto v pořádku. A v interiéru obzvlášť. Kvalita odpovídá prémiové značce, displeje mají krásné rozlišení a moderní technologie na vás koukají ze všech stran. Virtuální kokpit získáte u e-tronu v základu, stejně jako třeba pneumatický podvozek a vynikající navigaci. 

Navigace je online, dokáže zobrazit mapu i na displeji před řidičem a vypadá to vážně super. Zvláště letecká mapa. Díky pořádnému rozlišení je na to radost koukat. Pokud však napojíte telefon a budete využívat navigaci v Apple CarPlay, mapa vám z budíků zmizí – ono to vlastně dává smysl, proč mít dvě různé mapy, i tak je ale škoda, že vznikne takové tmavé místo. 

Někdo může namítnout, že ovládání klimatizace na dotykovém displeji není ideální. A já se k takovým lidem řadím. Na druhou stranu… s e-tronem jsem jezdil týden. Na začátku jsem si nastavil jednu teplotu a nestaral se o to. Takže musím uznat, že mi bylo jedno, že se teplota ovládá dotykově, protože jsem ji ovládat stejně nepotřeboval. Na spodním displeji se navíc v případě potřeby zobrazí prostor pro zadávání textu klasickým psaním tahy. A jde psát i písmena přes sebe. Je to vážně rychlý způsob!

Také si na tento spodní displej můžete nastavit zkratky na různé funkce, případně na různé cíle v navigaci. Taková rychlá volba. Já si tam uložil předvolbu internetového rádia. Což je vynikající věc, pokud máte jako já oblíbenou stanici, která ale hraje jen v určitém městě. Díky internetovému rádiu ji můžete poslouchat kdekoliv. Tedy kdekoliv, kde je internet. Ale to už je téměř kdekoliv. 

Displeje (tedy kromě toho před řidičem, ten dotykový není) mají haptickou odezvu. Mírně tedy při dotyku zavibrují a vy tak máte pocit, že mačkáte opravdové tlačítko. Na mě to působilo výborně, vážně mi přišlo, že mačkám klasické tlačítko. Jen najít ho hmatem není úplně jednoduché…

Srdcem auta je motor a u Audi e-tron to není jinak. Jen je to elektromotor. V tomto případě dva, každý na jedné nápravě. A jiná možnost u nás zatím není, verze s označením 55 quattro je jediná. Jak je z názvu patrné, jedná se o auto s pohonem všech kol. A to je při akceleraci opravdu cítit. Díky elektromotorům nečekáte na nějaké vytočení motoru, nebo až turbo dosáhne optimálního tlaku. Vy prostě vystřelíte okamžitě vpřed. Díky výkonu 265 kW a točivému momentu 561 Nm nemáte absolutně problém s předjížděním a vlastně ničím, co vás na silnicích může potkat. Ale pozor. K dispozici máte ještě krátkodobý Boost. A ten zvýší výkon na rovných 300 kW a 664 Nm. 

Musím se přiznat, že jsem během klasického ježdění Boost nevyužil. Nebylo proč. Když jsem se potřeboval někam napojit, výkonu jsem měl plno. Když jsem předjížděl, tak také. A to jsem jel na dlouhý výlet ve čtyřech lidech. Když jsem ale nastavil dynamický režim, abych mohl Boost vyzkoušet, byl jsem hodně překvapený. Protože i bez něj mi dynamika přišla super. S ním to ale bylo ještě o úroveň lepší. Zatlačení do sedačky je opravdu pořádné, hodně napoví hodnoty zrychlení z 0 na 100 km/h. Normálně je to za 6,6 sekundy a v režimu Boost za 5,7. A to je na takhle velké SUV opravdu hodně. 

Zrychlení jsem i měřil, takže se můžete podívat na video, ať se přesvědčíte na vlastní oči, jaké to je. 

No, takže tu máme silné a velké SUV. Logicky musí mít spotřebu jak tank. Elektrický tank. A ono to tak úplně není. Jasně, nedosáhnete spotřeby jako nějaký malý elektromobil do města. Ale zase máte plnotučné auto. Já dojezd vyzkoušel hezky v praxi – jel jsem na výlet. Na hory. Takže polovina trasy po dálnici, kde jsem jel 140 km/h (a to není pro elektromobil optimální režim, protože nemůže moc rekuperovat) a zbytek do kopců po okreskách. Trasa tam byla 150 km. Zpátky… ano, taky 150 km. Před vyjetím jsem dobil do 100 % a vyrazil jsem. 

V cíli výletu jsem zadal do navigace adresu domova – a navigace zahlásila, že v cíli budu mít ještě 19 % baterie a zda nechci cestou raději nabít. Takže – dost přes 300 kilometrů se dostanete, i když se o to vlastně vůbec nesnažíte. 

Líbila se mi chytrost navigace. Díky tomu, že je on-line, mi mohla doporučit, kde lze cestou dobít bez toho, abych musel někam zajíždět. To je super. A také vypočítala, jakou budu mít cestou zpátky spotřebu podle profilu trasy a podle toho také upravila dojezd. U elektromobilu je dojezd stěžejní a tak rozhodně oceníte, když na něj auto takhle myslí a pomáhá vám v tom, abyste nezůstali někde u krajnice s vybitou baterií. Protože tu z kanystru nedobijete. 

No a co dobíjení? Velké auto + velký dojezd = velké baterie. A velké baterie = dlouhé dobíjení? Ani ne. U Audi e-tron je příjemné, že se bez zpomalení rychle dobíjí až do nějakých 95 %. To většina ostatních elektromobilů nezvládá, tam rychlost končí kolem 80 % a dále už to raději vzdáte. E-tron lze nabíjet ze stanice o výkonu 150 kW a pak trvá z 5 na 80 % přibližně 30 minut. No, kdyby takové ale u nás byly. Naprostá většina stanic u nás (ale i ve zbytku Evropy) nabízí 50 kW. Tam to dle údajů trvá z 5 na 80 % nějakých 84 minut.

Mé dobíjení probíhalo tak, že jsem nikdy neměl 5 %. To mi strach nedovolil. Vždy jsem jel nabíjet s nějakými 30–40 procenty. Zapojil jsem auto a šel jsem si nakoupit. Nebo na kafe. Vždy jsem to s něčím spojil, abych nemusel jen stát u auta a zírat. Když jsem se vrátil, měl jsem nabito na nějakých 80 %. A jel jsem dál. A to mi naprosto stačilo. Když jsem chtěl víc, právě třeba před výletem, tak jsem dal nabít během většího nákupu do 100 %. A měl jsem vystaráno. Z 50 kW nabíječky se baterie plnila rychlostí nějakých 210 km/h. Což je celkem vtipná hodnota, ale význam je asi jasný. Za 20 minut jsem nabil nějakých 20 procent. 

Pokud si pořídíte elektromobil, tak nejspíš víte, do čeho jdete. A máte ho kde nabíjet. Pak je to úplná paráda, pokud můžete nabíjet doma. Dodržíte takový ten princip, který říká, že kdykoliv elektromobil stojí, měl by se dobíjet. S takovým dojezdem, jaký má ale e-tron, už to podle mě není úplně potřeba. Já to zjistil na sobě. Jezdil jsem s ním jako s běžným autem a jen jsem ho dal nabít, když jsem jel někam nakoupit. Díky tomu jsem alespoň vždy našel parkovací místo. Mimochodem dobíjení vás s čipem od ČEZu vyjde na nějakých 600 Kč za měsíc. A to je vše. A pak jsou ještě některé nabíječky zdarma. Takže ideální situace je, pokud máte doma kde nabíjet. Pokud však ne a moc toho nenajedete, úplně vám bude stačit jednou za týden během velkého nákupu doplnit baterie na 100 %. 

Když jsem u nákupu, tak zavazadelník je opravdu velký, nabízí 600 litrů a po sklopení zadních opěradel 1725 litrů. Místa na zadních sedačkách je na rozdávání. I když jsem posunul sedačku řidiče úplně dozadu, tak jsem měl před nohami plno místa. To mě až překvapilo. No a na předních sedačkách je to úplná paráda. Nemají sice boční vedení, ale to jsem ani neočekával. 

A co ta zrcátka, v tomto případě kamery? Začnu pro někoho tím hlavním – v základu dostanete klasická zrcátka, kamery jsou za příplatek. A proč jsou? No, kvůli aerodynamice a podle mě i kvůli vzhledu. Jak e-tron zapadne vzhledově mezi ostatní SUV od Audi, tak kamery jej jasně odlišují. A já na ně měl nespočet dotazů. Dokonce i od policistů, kteří se mě ptali, jak v tom můžu něco vidět. Tak jsem jim vysvětlil, že to jsou jen kamery a displeje jsou ve dveřích. Na ty jsem si zvykl překvapivě rychle. Čekal jsem, že to bude trvat dny, ale byly to spíše hodiny. Pravé zrcátko pro mě bylo rychlejší, u levého jsem měl ze začátku problém, že jsem koukal na kameru, kde jsem logicky očekával zrcátko. Zvykl jsem si ale rychle. Raději jsem si obraz nastavil do nejvíce do stran. A co mě uklidňovalo, tak to byla skvěle fungující detekce vozidel v mrtvém úhlu. Na tu byl opravdu spoleh. 

Aerodynamika není jen spotřeba. Ale i hlučnost. A já byl vážně hodně překvapený, jak takhle veliké auto může být tiché. V základní výbavě dostanete akustické čelní sklo. Já měl navíc příplatková dvojitá akustická i přední boční skla a právě kamerová zrcátka. Dohromady to fungovalo tak, že v autě bylo ve 130 km/h naprosté ticho. V takové rychlosti už je jedno, že je pohon dokonale tichý, protože odpor udělá svoje, ale u Audi to vyřešili super. V nižší rychlosti jsem zase při ostříknutí okna slyšel tu tekoucí vodu v kanálcích… 

Dokonalé ticho ale úspěšně rozráželo fantastické audio Bang & Olufsen. To by hrálo skvěle i v hlučném autě, ale v tichém… to bylo ještě o úroveň lepší. Adaptivní LED světla fungovala tak spolehlivě a rychle, že jsem je za celou dobu nevypnul – automatická dálková světla byla stále zapnutá a vyhýbala se. A když se nevyhýbala, tak svítila úžasně silně. 

Jelikož detaily tvoří celek, tak člověka potěší třeba takový světelný pozdrav, kdy zadní světla postupně od boků zhasínají a jelikož jsou uprostřed spojená, tak na konci zhasne i osvětlení RZ. Prostě… detail, který vlastně vůbec není potřeba, ale působí skvěle. 

No, nebudu chodit kolem horké kaše. Audi e-tron je podle mě opravdu povedené auto. Je to Audi. Je to Audi se vším všudy – kvalita, pohodlí, vzhled. Dojezd mi přijde naprosto dostatečný, výkon možná až moc vysoký a cena naprosto v pořádku. Nemyslete si, že je e-tron drahé auto. Zkuste si podobně poskládat se stejně silným motorem nějaký jiný model řady Q. A uvidíte, že e-tron nijak nevybočuje. Jen svým pohonem a okamžitými reakcemi na sešlápnutí plynu. 

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.