Test BMW 750d Edition 40 Jahre 2019: Oáza klidu a pohody (+VIDEO)

Řadě 7 od BMW je již přes 40 let. A to je důvod k oslavě. Třeba omezenou edicí, která je od podlahy po strop poskládaná z programu Individual.

Testované auto bylo v nádherné modré barvě. Jak můžete na fotkách vidět, pokud je ve stínu, vypadá spíše jako klasicky elegantní černá, možná s drobným nádechem modré. Jakmile se do ní ale opře slunce, ukáže se v plné kráse. A stojí to za to. Na první pohled je jasné, že tohle není obyčejná barva. Jmenuje se Petrol Mica a odkazuje na minulost BMW. Je z programu Individual, jak jinak. Pro náš trh byly v této barvě v rámci edice „40 JAHRE“ pouze tři kusy. Dalších dvacet ve speciální stříbrné.

Exteriér napoví, ale interiér teprve ohromí. Uvnitř jsem se ocitl v oáze pohody, která byla ve znamení fantastické kůže, nádherného eukalyptového dřeva a dokonalého prošívání. Jako třešnička na dortu byly polštářky, které jsem upřímně k ničemu nevyužil, ale je to moc hezký detail. Logo této edice je vidět všude, kam se podíváte. A kam se opřete. Opěrky hlav cestujících vzadu jsou opatřeny tak pohodlnými polštářky, že fungují jako dokonalá antistresová terapie. Máte nějaké problémy? Prostě se opřete a zapomeňte.

V tomto duchu je ale celý interiér. V testovaném autě byl v kombinaci světle béžové kůže a hnědé k tomu. V druhé variantě této edice můžete mít místo hnědé černou. A přiznám se, že i když nejsem příznivec hnědé barvy, tak tady mi přišla naprosto na místě. Interiér přesně vystihoval ducha řady sedm. Tedy luxus a pohoda.

Jednu chvíli jsem měl myšlenku, že video udělám vlastně jen ze zadního místa. Znáte taková ta videa na YouTube, kdy je v záběru několik hodin jen hořící oheň v krbu? Myslím, že podobně by fungoval třeba čtyřhodinový záběr na interiér tohoto auta.

Řada 7 může být i naprosto moderní. Vzadu můžete mít televize a v loketní opěrce tablet, přes který nastavíte klimatizaci, masáž sedačky, případně si zatáhnete sluneční clonu. A víte co bylo tady v loketní opěrce? Loketní opěrka! A ve dveřích popelníček. A to je podle mě to, co vždy byla řada 7 – dřevo, kůže, luxus a pohoda. Sedačku si tedy i tak můžete nastavit jak chcete, jen si z ní neuděláte postel, to je doména prodloužené verze L. Můžete i posunout sedačku před sebou, nedostatkem místa tedy trpět rozhodně nebudete. Pak už se jen uvelebit, zabořit hlavu do polštářku a užít si chvíli offline pohody.

Pokud jste ale nadšenec do hi-tech záležitostí, tak není problém, stačí zaškrtnout jen pár políček v konfiguraci a vzadu budete mít obrazovky všude, kam se podíváte. Mně se ale k výročí 40 let spíše hodí ta testovaná konfigurace.

Jistě, největší pohodlí je na místě vzadu vpravo. Vedlejší křeslo není o nic méně pohodlné, jen neumožňuje posunutí sedačky před vámi, protože tam sedí řidič a tomu by to nemuselo být úplně příjemné. Pokud si tak nastavíte sedačku na podřimování, můžete narazit na menší nedostatek místa. Holt je tu pořád ještě verze L.

Na testovací týden jsem řidiče nesehnal, tak jsem musel i řídit. Přiznám se, že jak rád řídím, tak tady bych se klidně nechal jen vozit. Ale nedalo se nic dělat, hurá za volant. Tam mi vůbec nepřišlo, o jak velké auto se jedná. Při zatáčení hodně pomáhá natáčecí zadní náprava. Kde jsem ale velikost auta poznal, to bylo předjíždění. Výkonu mělo auto tolik, že předjetí byla otázka chvilky, ale také to vyžadovalo, aby předjížděný pochopil můj záměr a trochu ustoupil od středu ke kraji. Většinou se to povedlo, příď BMW působí dostatečně důrazně, ale občas ne a tak se nedalo nic dělat a prostě jsem nepředjížděl.

Pohodlí na předních místech je příkladné, jak je ale pro BMW zvykem. Těžko očekávat, že to v případě modelu nejvyšší řady bude jinak. Nastavení sedaček je možné naprosto ve všech směrech i včetně nafouknutí bočnic. Ty se na sportovní režim ještě přifouknou a krásně vás podrží uprostřed sedačky. A ano, je tu sportovní režim. Nevyužíval jsem ho často, ale je dobré vědět, že tu je a nebojí se ze sebe dostat maximum.

Já si ale naprosto vystačil se základním režimem Comfort, když jsem jel po D1, tak jsem nastavil Comfort Plus. Pokud ti, kteří rozhodují o stavu našich silnic, jezdí BMW řady 7, tak úplně chápu, že nemají potřebu nic přehnaně opravovat. Na dálnici se auto jen klidně a naprosto stabilně žene vpřed. To samé ale platí i pro projíždění záplatovaných silnic ve vesnicích a na okreskách. Nebo o dlažebních kostkách. Jemně slyšíte, že se pod koly děje něco nepěkného. Ale tam to také zůstane.

Říká se, že rozdíl BMW řady 7 proti Mercedesu třídy S je ten, že BMW vás baví i řídit. To nemohu posoudit, s Mercedesem třídy S jsem najel jen pár kilometrů, ale můžu souhlasit s tím, že mě tohle auto vážně moc bavilo řídit.

Jednalo se totiž o verzi 750d. A možná tuším vaši reakci: „vždyť můžu mít benzínový dvanáctiválec, kdo by si pořizoval diesel“. A já odpovídám: „já“. Jsem naprosto nadšený z toho, že v dnešní době přeplňovaných tříválcových litrů existuje dvanáctiválec. Je to jako zjevení. A je fantastický. Ale… také je náležitě dražší. A má vyšší spotřebu. A ano, má vyšší výkon a parádní zvuk. Ale kdy ho uslyšíte? Věřte, že tohle auto je tak skvěle odhlučněné, že 98 % cestování nebudete tušit, co máte pod kapotou.

A k tomu výkonu. Verze 750d je šestiválcový diesel se čtyřmi turby. Má 400 koní a 760 Nm. Zní to jako malá čísla? Nezní a už vůbec se to tak nechová. Pod pravou nohou má člověk kdykoliv k dispozici tah asi tak čtyř lokomotiv, který jen čeká na povel. Na komfortní režim chvilku trvá, než převodovka podřadí, to je ale jasné, ten co sedí vzadu nechce být rušen. Na sportovní režim je ale reakce okamžitá a drtivá. A zvuk? Ten není vůbec špatný! Když už ho tedy slyšíte ve vysokých otáčkách, což se díky točivému momentu často nestává.

A výhoda, kterou ocení nejeden majitel – s tímto naftovým motorem najedete v pohodě přes 1100 km na jedno natankování. S dvanáctiválcem to bude s dávkou štěstí polovina. Nejde o peníze za tankování, ačkoli to, že má někdo drahé auto neznamená, že rád rozhazuje peníze, ale o to, že se tím prostě nemusíte zdržovat. Vyjedete a dojedete ke své rezidenci u moře. Bez zastavení.

Já sice nejel k rezidenci u moře, jel jsem do Prostějova, což je skoro to samé. Takže trasa z Prahy do Prostějova – tam přes Hradec Králové a zpět po D1. Na dálnici nastavený adaptivní tempomat na 140 km/h, na okreskách předjíždění kamionů. Výsledná spotřeba? 6,3 l/100 km. Ještě jednou připomínám, píšu tu o BMW řady 7.

Mimochodem, cesty jsem dal bez zastavení. Protože to absolutně nebylo potřeba. Držení v jízdním pruhu a adaptivní tempomat fungují fantasticky. V noci jsem zapnul automatiku laserových světel (mimochodem tohle je prvek výbavy, který prostě musíte mít, jen za nějakých 70 tisíc získáte něco perfektního) a když začalo opravdu hodně pršet, tak jsem si zesílil masáž.

Díky xDrive jsem neměl špatný pocit ani na zasněžené silnici – auto se chovalo naprosto jistě. Když jsem potřeboval někam vyjet, mohl jsem si i zvýšit světlou výšku, což jsem využil a opravdu se ze sedmičky stane skoro SUV. A další výhoda systému xDrive je drtivné zrychlení. Podívejte se na video, to stojí za to!

Ano, byl jsem z toho auta nadšený. Ta kombinace luxusu, pohodlí, výkonu a spotřeby… to je prostě perfektní. Ale našel jsem i chybu! Právě při jízdě na dálnici, když hodně pršelo a bylo kolem nuly a já jel 120 km/h. Jak stěrače stíraly (mimochodem naprosto dokonale a neslyšně), proudy vody stékající z čelního skla tekly po bočních okénkách přesně ve výšce zrcátek, do kterých tak díky tomu nebylo vidět. Možná to byla jen špatná konstelace teploty a rychlosti. Ale stalo se to.

Ptáte se, kolik za to všechno? Řeknu vám to rovnou – za auto, které jsem měl v testu, dáte nějakých 4,9 milionu. Je to dáno právě příplatkovou výbavou, kdy i strop byl z alcantary. V základu s touto motorizací vyjde na necelých 3,1 milionu. Ano, je to hodně peněz. Ale vidíte a cítíte je naprosto v každém detailu. A to za to stojí.

Close