Test Jeep Wrangler 2018: Terén zvládá levou zadní (+VIDEO)

Měl jsem možnost se zúčastnit prezentace nového Jeepu Wrangler a hlavně ho náležitě projet v terénu. No stálo to za to!

Následující článek nebude test. Na ten jsem měl málo času, s autem jsem jezdil dohromady nějaké 4 hodiny. Takový čas na test nestačí. Ale stačí na poznání, jak schopné tohle auto je v terénu.

Jízdy probíhaly v Rakousku v soukromém lese. A někdy opravdu doslova v lese, kdy se jelo přes kořeny, kameny a bahno. Při první jízdě, na kterou jsem si zvolil do terénu vhodnější verzi Rubicon, jsem byl dost nejistý. A upřímně řečeno – bál jsem se. Věděl jsem, že auto je to schopné, na druhou stranu je jasné, že fyzika se obelhat nedá.

Čím víc jsem ale jezdil, tím jsem v něj získal větší důvěru. Byla to delší karosářská verze, což se ukázalo jako výhoda při cestě z polygonu, která vedla i po dálnici. Ano, auto je to hlučné a aerodynamika není jeho silná stránka, je však krásně stabilní i ve vyšších rychlostech.

Na další cestu na polygon jsem zvolil naopak verzi Sahara s kratší karoserií. Na silničních pneumatikách, prostě takové civilnější auto. Díky kratší konstrukci ale jízda na dálnici už nebyla tak pohodová, musel jsem často korigovat směr na ten přímý, auto bylo už trochu nejisté. To se však nedá říct o jízdě v terénu.

Tou samou verzí, jakou jsem přijel na polygon, jsem do něj i vjel. Takže krátká Sahara s normálními pneumatikami. Testovací trasy byly rozdělené pro Saharu a Rubicon, zvolil jsem tedy samozřejmě tu mírnější. A ani tak nebyla nijak mírná. Místy byla až nečekaně obtížná. Ale auto vše zvládalo naprosto v pohodě. Nenarazil jsem na situaci, kdy bych měl obavy, jestli něco vyjedu. Wrangler dodával jistotu, že projedu.

Sahara nemá možnost zamknutí diferenciálu, ale nabízí volič režimu pohonu, tedy pohon dvou kol, všech čtyř a všech čtyř s redukcí. To byla nejčastější volba. Plus asistent pro sjíždění kopců, který funguje fantasticky.

No a na druhou trasu jsem vzal dlouhý Rubicon. Na terénních pneumatikách. A měl jsem pocit, že můžu nastavit tempomat a jet. To auto prostě nezná limity. Jede a jede, je jedno kde, na čem a z čeho. Člověka limituje spíše odvaha, než terénní schopnosti.

Rubicon měl samozřejmě těžší trasy, včetně brutálního křížení náprav a celkem hlubokého brodu. A já mu prostě věřil. Věděl jsem, že ho nic nezastaví. Vlastnit ho a mít ho více v ruce, dovolil bych si ještě více.

Je tedy skvělé, že ani nová generace neztratila nic ze schopností, které jsou legendární. Plus samozřejmě za nějakých dvacet minut můžete sundat střechu, dveře a sklopit čelní sklo. To se nemění. Nově můžete mít i elektricky stahovatelnou střechu, pokud by to snad někdo ocenil.

Motory jsou v nabídce dva, konkrétně diesel 2.2 litru s výkonem 200 koní a dvoulitrový benzín s 270 koňmi. Na test jsme měli jsem diesely s automatem a vůbec to nebyla špatná kombinace. Menší motor nemusí být vždy špatný, tenhle zůstává stále dost velký a silný.

Vzhled se trochu modernizoval, výrazná jsou přední světla a LED denní svícení. Zadní světla jsou také nezaměnitelná. Interiér vypadá moderně, funkčně a vlastně až nečekaně luxusně, vzhledem k určení auta do terénu.

Vlastní pohled je ale lepší, než tisíc slov. Tak se podívejte na video z jízdy, ať máte lepší představu, jaký terén není pro nový Wrangler žádný problém.