Test: Toyota Corolla (2017) – radost pohledět

Toyota Corolla je na první pohled hezké a moderní auto. Jak zvenku, tak uvnitř. Ale jen dobře vypadat nestačí.

Je dobrá i při praktickém používání? S radostí jsem se na to podíval! Auto jsem právě dnes odevzdal, takže test píšu ještě za tepla. Jsem plný dojmů, tak rychle, než to začne vyprchávat!

Corolla je nejprodávanější auto na světě a toto je už 11. generace. Nepíšu to kvůli reklamě, ale kvůli tomu, že je to prostě zajímavé. Nejprodávanější auto na světě… kolik jich u nás na ulici vidíte? A tolik generací, asi málokdo by si je dokázal všechny vybavit. U nás Corolla prostě není úplně nejrozšířenější auto. A je to dle mého škoda, protože tohle auto nic nedělá špatně. Dobře vypadá, naše silnice zvládá bravurně, audio je skvělé, interiér vypadá hezky a světla svítí fantasticky. Kde může být tedy ten pověstný zakopaný pes…

Auto vypadá dobře. Je na první pohled moderní, často se vám stane, že lidi nebudou vědět, co je to za auto. A vzhledem k rozšířenosti Corolly tento stav bude trvat asi docela dlouho, rychle se rozhodně neokouká. Jedná se o sedan, což mně osobně nijak nevadí, kufr je absolutně dostatečný a na zadní sedačky jsem si sedl sám za sebe a ještě jsem měl místo před koleny.

V půjčeném autě byl motor 1,6 Valvematic, výkon je 132 koní a spotřeba ve městě byla okolo 10 litrů, mimo město 7 až 8. Je to motor bez turba, který ale absenci turba dohání ochotou k otáčkám. Oproti Mazdě, kde je průběh naprosto lineární (žádná gradace), tak zde je v nižších otáčkách méně výkonu, s otáčkami přibývá a okolo 5,5 tisíce otáček ještě znatelně poskočí nahoru až do omezovače. Je to fakt zábavné a dokáže vám to vykouzlit úsměv na tváři. Taková malá každodenní radost. A o tom život je.

Díky zvyku, že motory už není potřeba držet v otáčkách se mi i stalo, že jsem motor podtáčel a ten se mi dokonce nebál říct, ať podřadím. To je sympatická funkce, rádci řazení vždy jen nutí řadit vyšší a vyšší stupně, tady vám klidně řekne, že tahle tedy ne, že na nízké otáčky není stavěný.

Tenhle motor je tedy dobrá volba. Rád se točí, zvuk také není nejhorší a spotřeba se dá udržet v rozumné míře. A co se tak dá předpokládat, při adekvátním servisu bude nesmrtelný. Ale jsme v Čechách, takže se podíváme na naftové motory. Tedy na naftový motor, v nabídce je jen jeden. Tím je 1,4 o výkonu 90 koní. A přiznejme si, že to není moc. Auto je lehké, váží nějakých 1300 kg, ale i tak. Kdyby byl k dispozici nějaký naftový motor s výkonem alespoň 120 koní, tak věřím, že by Corolla byla na ulicích vidět častěji. A dokonce, ale to už začínám být na tenkém ledě, by mohla u někoho nahradit Passat a Octavii. Corolla na to má, nenabízí o nic méně a originalitu jako bonus.

Toyota se ale v tomto případě spíše zaměřuje na benzinové motory. A proč ne, dělá je dobře a s lehkou Corollou si hravě poradí.

U každého auta je pár věcí, které mě prostě zaujmou a rád se o ně podělím. Tak třeba audio – díky výškovým reproduktorům, které jsou namířené proti vám a ne někam do prostoru hraje skvěle. Rádio (a celý informační systém auta) je jeden velký dotykový displej, což je moderní, vypadá to dobře, ale pořád bych radši klasické otočné ovladače. Když začne hrát nějaká oblíbená písnička, tak raději rychle otočím kolečkem, než hledám dotyková tlačítka. Více jsem používal ty na volantu, ty jsou hezky po ruce. Ale pořád je kolečko nepřekonatelný systém.

Světla byla na autě asi to největší překvapení. Testované mělo Bi-LED a svítí fantasticky. Je to ten případ, kdy se v noci jedete projet jen kvůli tomu, že to auto tak skvěle svítí. Baví vás prostě jen tak jezdit krajinou a kochat se. Světla mají i automatické přepínání na dáková světla, to se provede přesunutím páčky do polohy dálkových světel (ručně zapnout v automatickém režimu světel nejdou) a necháte to na automatice. Má to nevýhodu, že pokud chcete na někoho bliknout dálkovými, musíte páčku tahat až ze zadní pozice a pak zase vracet zpátky. Ale jinak systém funguje dobře. Světla svítí, ostřikovače stříkají.

Příjemná věc je kontrolka asistentu jízdy v pruzích, která svítí jen, když je zapnutý. U některých aut svítí oranžová když je vypnutý, tady jen zelená, když je zapnutý. Je to drobnost, ale časem by vás ta oranžová kontrolka štvala.

Nevím, na kolik to bylo dáno opravdu skvělými zimními pneumatikami Nokian, ale adheze byla výborná. Na silnici, sněhu, zasněžené louce, vyjetých kolejích (tam vás může omezovat nízká výška auta). Prostě všude naprosto suverénně projela.

Malou výtku bych měl k systému rozpoznávání značek – často mi v Praze ukazoval limit 10 km/h, nebo naopak 80 km/h. Oboje na 50 km/h. Pokud necháte zapnuté akustické upozornění na překročení rychlosti, rozhodně se nebudete za jízdy nudit. S kamerou za čelním sklem souvisí i ještě jedna drobná chyba, která se mi stala. Vyjel jsem s umytým autem a čistým sklem. Jedu a po nějaké době vyskočila hláška, že je pohled z přední kamery zablokován, že mám vyčistit a odmlžit čelní sklo. A opravdu, přesně v prostoru před kamerou bylo sklo zamlžené. Tento prostor je ale pod plastem, takže ho nemůžete nijak odmlžit. Musíte se smířit se svítící kontrolkou a čekat, až se to časem vyřeší samo.

I přes pár výtek beru Corollu jako povedené auto, které je po tolika generacích vlastně dokonalé. Zásadní chyby u ní nenajdete a pokud hledáte neokoukané, lehké, dobře vybavené a levné auto s výborným benzinovým motorem, zajděte si Corollu do Toyoty projet. Uvidíte, bude se vám líbit.

Close