Test: Opel Insignia 2.0 CDTI

Měl jsem možnost si od AAA Auto půjčit Opel Insignia. Proč je tak velké a bytelně udělané auto tak levné? 

Testované stálo nějakých 200 tisíc. Což je za takový kus auta výborná cena. Bohužel byl test dost ovlivněný mou chřipkou, takže hlavní vzpomínka na Insignii je ta, že testovaná neměla vyhřívané sedačky.

Hned ale další vzpomínka na Insignii je ta, že nebyla vůbec nijak opotřebená. Najeto měla nějakých 140 tisíc kilometrů, ale sedačky byly ve stavu, jako by na nich nikdo neseděl. Všechny ovladače, páčky… všechno bylo jak nové. S Opely mám pramálo zkušeností a nebral jsem je vlastně zatím moc vážně. Po testu Insignie nejspíš do Opelu napíšu, zda by mi zapůjčili i nějaké nové auto, protože Insignia mě fakt zaujala.

Zaujala bytelností a velikostí. Je to kus auta. Ať všude píší cokoliv o malém kufru, tak malý prostě není, je to obří kufr. Tedy alespoň u testované verze combi. Na zadní sedačky si v pohodě sednete i za řidiče, který má přes 180 centimetrů. Takže na velikost si jen nehraje, opravdu veliká je.

Důkaz masivnosti a bytelnosti je třeba víko kufru, které dle mého odhadu váží tak 1 až 1,5 tuny. Je vážně ohromné. V testovaném autě bylo elektricky ovládané, dalo se dálkovým ovladačem i zavřít na normální vzdálenost, ne jako u některých moderních aut, kde je to možné maximálně z metru. Bohužel zase chybí tlačítko na zavření a zamknutí auta, je to drobnost, která usnadní život, ale automobilky to ignorují.

Podvozek nemůžu hodnotit z hlediska životnosti, ale co bylo skvělé, tak byl absolutně tichý a pohodlný. Měl jsem z něj pocit, že ho někdo dělal přesně na naše silnice. Díry tlumí tak akorát a zároveň není přehnaně houpavý. Možná i díky němu v autě bylo absolutní ticho. Dokonce ani u nových aut se nesetkávám s tím, že by uvnitř nic nedrnčelo (což mě dohání k šílenství), ale tady, u Insignie se 140 000 km na krku, to tak bylo.

V testovaném autě byl motor 2.0 CDTI o výkonu 96 kW. Není to trhač asfaltu. Je to motor určený spíš na klidnější jízdu, závodění na semaforech mě s ním nijak nelákalo. Ale zas na druhou stranu působí hezky klidně, pohodově a spotřebu má příjemnou. A na to je stavěný. Můžete s ním pohodlně předjet, na dálnici se taky neztratí, ale není to žádná výbušná síla, která by vás nutila šlapat na plyn víc a víc.

Proč je tedy tak levná? Pár věcí mi na ní vadilo. Třeba displej mezi budíky, který svítí silně, nejde ztlumit a v noci opravdu ruší. A páčka blinkrů – je kulatá a nepohodlná. Světla také nesvítí nijak úžasně, což ale můžou vyřešit lepší žárovky. Roletka v kufru se občas sama stáhne za jízdy. Také Insignia nemá moc dobrý záběr při zhoršených podmínkách na silnici. Ze zasněžené louky jsem se dost vyhrabával. Ale to můžete elegantně vyřešit variantou 4×4, kterých je plno a u Insignie dávají docela smysl, protože naložené auto s poháněnou jen přední nápravou už by mohlo mít docela problémy.

A je to Opel. To bude asi nejdůležitejší. To předtím jsou detaily, které má každé auto, ale že je to Opel, to je asi ten zásadní faktor výhodné ceny. A přitom úplně zbytečně. Byla to jedna z nejlepších ojetin, kterou jsem měl. Jen škoda, že jsem měl chřipku a neměl vyhřívané sedačky.