Test Renault Megane 1.2 TCe 2017: Parťák na dlouhé cesty

Testovací týden s Renaultem Megane byl plný ježdění. Ještě více, než obvykle. Jel jsem totiž na dovolenou. Jaký byl Megane s motorem 1.2 TCe společník na dlouhé cestě?

Vše začínalo klasicky převzetím auta, kdy mě překvapilo, jak dobře vypadá i v mé neoblíbené bílé barvě. Dokážu si představit, jaký fešák by to byl třeba v červené, nebo modré. Nová generace Megane, který už nemá dlouhé e, ctí styl značky Renault, kdy používá podobné prvky. Ne úplně stejné, takže auta dokážete odlišit, ale na druhou stranu dost podobné, aby bylo na první pohled jasné, s jakou značkou máte tu čest.

Logo na přídi je pravda trochu větší, ale pozornost spíše upoutají světla, která jsou opravdu velká. Jak přední, tak zadní. Zadní jsou s LED pásky, přední mohou být také LED. Což je věc, kterou rozhodně doporučuji, jelikož základní halogeny nesvítí nijak extra. Pokud na LED světla nezbydou peníze, tak alespoň investujte do lepších žárovek, vyplatí se to. V zadním logu je ukrytá kamera, je ji tedy potřeba občas otřít, jelikož není nijak kryta.

První dojmy byly spíše negativní, ale hned vysvětlím proč: přijít na to, kde se zapíná tempomat, mi opravdu chvíli trvalo (kolébkovým přepínačem u řadicí páky) a připojení telefonu, abych z něj mohl přehrávat hudbu, byl nadlidský úkol. Alespoň v případě iPhone 7. Nestačí totiž jen připojit telefon přes bluetooth, to se spojí jen handsfree. Stále však není možnost přehrávat hudbu (volba zdroje bluetooth je šedá). Do telefonu musíte stáhnout (pokud jste ji celkem logicky už smazali) aplikaci Apple Music a do ní musíte nahrát nějakou písničku. Neptejte se proč, ale telefon se pak zobrazí v nabídce a můžete používat třeba Spotify. Nebylo to úplně “user friendly”. O tom, že během přehrávání hudby přes bluetooth nemůžete telefon připojit přes USB (a tedy nabíjet) ani nemluvím.

Pozitiva však převažují a negativa možná vyřeší nějaký nový software. Nový Megane je úžasně pohodlné auto. Otestoval jsem to důkladně, na dovolenou jsem jel po dálnici D1. A nebyl to žádný problém, uvnitř auta bylo ticho a pohoda. Když mluvím o tichu a pohodě, potěšila mě možnost ztlumení zvuku blinkrů – velmi praktická věc, pokud vám v autě spí spolujezdec a vy chcete používat blinkr. V nižších rychlostech zase potěší skvělé zatáčení, auto mění směr extrémně ochotně a rychle, kruhové objezdy jsou pak radost.

Překvapením byl pro mě motor 1.2 TCe, který v testovaném autě měl 130 koní. To zní jako slušná porce, ale Megane výkon docela úspěšně maskuje. Dokud nepřepnete na režim sport, tak jsou koně dobře utajeny a auto působí slabším dojmem. Na eco režim je reakce na plyn opravdu hodně vlažná, na sport je tak akorát. Tam už začnete 130 koním věřit a užívat si rychlejší jízdu po okreskách. Komfortní režim je ideální na dálnice, kde si zapnete tempomat a tiše jedete krajinou.

Za celou cestu, tedy nějakých 2000 dálničních kilometrů, jsem měl průměrnou spotřebu 6.7 litru na 100 kilometrů, což je příjemná hodnota.

Nový Renault Megane je opravdu hezké auto, které je pohodlné, tiché a skvěle zatáčí. Pokud můžete, připlaťte si za LED světla, pak už vám nebude téměř nic chybět a získáte skvělého společníka na dlouhé cesty.