Test Subaru Outback 2.5i Sport 2017: Kde končí asfalt, tam začíná zábava

Test Subaru Outback by se dal shrnout jen do konstatování, že je to bytelný velký kombík, který má skvělé schopnosti v terénu. Ale tak krátké to být nemůže.

Znáte ten pocit, že můžete jet kamkoliv se vám chce, že hranice neexistují? Nemyslím státní, ale hranice terénu, do kterého se už nemůžete vydat. Takový pocit vám dá Subaru Outback. Navíc můžete naložit čtyři kamarády a zavazadla na týden. Co víc si přát?

K Outbacku mám velmi kladný vztah. Vždycky to bylo auto, které si nepořizují lidi na frajeření, ale kvůli jiným hodnotám. Je to trošku takové bohémské auto, teď, kdy už si nemůžete koupit nového Saaba, zůstává jen Subaru a Volvo. A já volím Subaru. Tenhle test bude trochu delší. Nejen kvůli mé náklonnosti k značce, ale prostě kvůli tomu, o jak dobré auto se jedná. Třeba takový systém EyeSight nejde popsat jednou větou.

Automobilka zůstává věrná svým hodnotám a nějaké malinké motory prostě nenabízí. To je samozřejmě i případ testovaného Outbacku, který má asi ideální kombinaci dvouapůllitrového benzinového boxeru a CVT převodovky Lineartronic. Spolupracuje to spolu skvěle, jak na silnici, kdy převodovka dokáže držet krásně nízké otáčky, tak v terénu, kde umožňuje naprosto plynulou pomalou jízdu přes překážky. Navíc dokáže dokonale využít výkon motoru tak, jak potřebujete. Převodovka v sobě obsahuje i malý důkaz, jak Subaru myslí na zákazníky – zákazníci si hůře zvykali na chod převodovky, který je jiný, než klasické převodovky. Díky plynule měnitelnému převodu se při přidání motor prostě vytočí na konstantní otáčky a auto zrychluje, jen se mění převod, ale otáčky zůstávají. Pro někoho je to nezvyk. U Outbacku otáčky skáčou nahoru a dolů, jako by převodovka klasicky řadila. Je to vlastně jen takové divadlo, ale také důkaz, jak Subaru vyjde vstříc zákazníkům. Pokud by vás zajímala spotřeba, tak za dobu testu byla nějakých 10 litrů na 100 kilometrů. A mně to přijde naprosto optimální, vzhledem k tomu, jaké terény jsem projížděl.

Když se podívám trochu do historie, tak první ojeté auto, které jsem na Roadblogu měl, byl Subaru Outback. Diesel s manuálem, tedy úplně jiná kombinace, která mi ale také přišla skvělá. Co je zajímavé, tak auta to jsou pořád stejná. A to není rozhodně špatně. Z předchozí generace jsem byl nadšený, i jako ojetina byl Outback dokonale tichý, masivně udělaný a velmi schopný v terénu. Nová generace vše pozitivní zachovává, plasty v interiéru mají pořád asi centimetrovou tloušťku, plus přidává opravdu až luxusní interiér a fantastické audio.

Spojení Subaru a kvalitní audio bylo dlouho nemyslitelné. Subaru mělo jiné přednosti, nikdo nepočítal s tím, že si uvnitř bude pouštět něco víc, než šumivé FM rádio. Tady je ale vše jinak. Reproduktory Harman Kardon odvádí úžasnou práci a jednoznačně se jedná o Subaru s nejlepší audiem, se kterým jsem kdy jel. A celkově o jedno z nejlepších ze všech aut. Nastává ale pak trochu dilema – máte výborný zvuk motoru a výborný zvuk hudby. Co si vybrat? Já volil na delší cesty reproduktory, na svižnější svezení zvuk motoru.

Svezení dokáže být opravdu svižné, ačkoli o tom třeba papírové hodnoty nevypovídají. Není vše ale jen o papírových hodnotách, tohle auto můžete držet pod plynem v zatáčkách a neuvěříte, jak moc stabilitě pomáhá plochý a nízko uložený motor a permanentní pohon všech kol. Kdo zná Subaru, toho to nepřekvapí, ale kdo ne, tak bude nadšený, jak jde udělat stabilní takto velké auto. Navíc si můžete vždy zapnout sportovnější mód, který je už jen taková třešnička na dortu. Přiznám se, že jsem ho měl zapnutý většinu času. Ne snad kvůli sportování, ale auto se chová ještě příjemněji.

Prostornost je ukázková, cestování v pěti není žádný problém a na zavazadla je tolik místa, že na ty na vzdálenějším konci kufru jen těžko dosáhnete. Materiály v interiéru jsou již klasicky naddimenzované a v této generaci až luxusně vypadající. No, v rámci interiérů Subaru určitě.

U nového Outbacku platí klasická poučka, která platí snad u všech Subaru – pokud se vám zdá, že špatně tlumí nerovnosti, tak jedete moc pomalu. A je to tak. Stačí přidat a jedete jak v bavlnce. A přitom nemáte vůbec pocit, že by to autu nějak vadilo. Protože nevadí, na to je stavěné. Pokud přijedete před nějakou opravdu velkou kaluž uprostřed hlubokého bahna, zapnete X-Mode, což je režim, který upraví vlastnosti motoru, brzd, a pohonu ještě více do terénu, šlápnete na plyn a proletíte jako by tam žádná louže nebyla. To je samozřejmě zásluha legendárního pohonu všech kol Symmetrical AWD, bez něj by prostě Subaru nebylo Subaru. Že tam byla brutální kaluž poznáte na vzhledu auta, kdy získáte typický bahnitý outfit. A ten Subaru sluší. Když je mokro, budete vyhledávat bahnité cesty. Když sucho, tak prašné. Vždy si užijete plno zábavy. A plno mytí.

S jízdou po nezpevněných cestách trochu souvisí i vestavěná navigace – přistihl jsem se, že vyhledávám ty vlasové cestičky, které tam jsou. A věřte mi, že pokud je nějaká cesta v navigaci, Outback ji rozhodně projede. Čím tenčí čárka, tím větší zábava.

Noční cestování zpříjemní LED světla, která dostanete v základu. Dálková jsou sice halogenová, ale kupodivu to vůbec nevadí, míří přesně tam, kam mají. Detail, který mi udělal radost, je noční barevnost navigace. Ta se přepne jen do černobílé verze, která je skvělá na oči a nijak neruší.

Samotnou kapitolou je systém EyeSight, což je asi nejplynulejší systém, jaký jsem kdy poznal. Jsou to ty dvě kamery za čelním sklem. Nejedná se možná o nejhezčí systém, ale o nejlepší. Tento systém kombinuje jak adaptivní tempomat, tak asistent pro nouzové brždění, pro jízdu v kolonách, detekci jízdních pruhů a blbuvzdornou pomůcku proti nabourání do zdi. Tu vysvětlím později.

Hlavním využitím EyeSight bude adaptivní tempomat. Ten díky systému dvou kamer funguje mnohem lépe, než klasický radar. Za prvé jsou kamery vysoko a za sklem, takže nehrozí jejich zanesení třeba sněhem, a za druhé dokáží poznat o jakou překážku se jedná. A zda je vedle volno. To se hodí, protože když na dálnici dojedete pomalejší auto a začnete ho předjíždět, auto zrychluje už při začátku manévru. Protože kamery vidí, že levý pruh je volný. Rozpoznání o jakou překážku se jedná je praktické v tom, že systém umí přizpůsobit rychlost předmětu před vámi. Za nákladním autem nebude brzdit tak prudce, protože ani to nákladní auto nebrzdí prudce. Ale pokud dojedete pomalý osobák, zabrzdí razantněji.

A nejrazantněji zabrzdí systém nouzového brzdění. Subaru je pyšné na to, že tento systém dokáže 100% auto zastavit do 50 km/h, za což získalo i nejedno ocenění. Nezkoušel jsem to. Ale věřím tomu, systém za celou dobu fungoval bezchybně. Možná až moc. Asistent pro jízdu v pruzích, který ale umí jen upozornit na vyjetí, neumí zasáhnout do řízení, pozná pruh i tam, kde téměř není nakreslený. A na klikatých okreskách, kde nejedete přesně uprostřed pruhu, se může upípat. Jak asistenční systémy nevypínám, zde jsem udělal výjimku, abych si užil jízdu po okresce. Ale to není chyba, spíš jen až moc dokonalá funkce.

Jelikož se jedná o systém kamer, potřebuje vždy vidět dobře ven. Proto má Outback tři ostřikovače. To ale není praktické jen pro EyeSight, ale i pro jízdu v terénu, kdy ta nevinně vypadající loužička má ve skutečnosti asi půl metru a bahno vám dokonale zakryje výhled.

A ta pomůcka proti nabourání do zdi? Pokud systém vidí překážku před autem a vy i tak zařadíte D a chcete se rozjet, tak vám to sice umožní, ale opravdu jen pomalu a s výstrahami, aby se nestala klasická chyba se špatným zařazením a nabouráním. Mimochodem, od doby systému EyeSight prý Subaru dost klesl prodej předních nárazníků. Chápu.

Dlouhý test, ale Outback si ho zaslouží. Není to nejlevnější auto, ale nabídne něco, co ostatní ne. Velikost, masivnost, originalitu, schopnost v terénu, skvělé jízdní vlastnosti, zvuk motoru, skvělé audio. A právě audio je důvod, proč doporučuji výbavu Sport. Cenový rozdíl není velký, poslechový neuvěřitelný. A v autě pak máte vše, co můžete potřebovat.

Close