Test Volkswagen Beetle R-Line 2017: Brouk na steroidech

Tenhle brouk není rozhodně žádný brouček. Rozhodně ne Volkswagen Beetle ve výbavě R-Line, kterou jsem měl od Volkswagenu půjčenou.

Zapomeňte na roztomilé auto s kytičkou na přístrojové desce a už úplně zapomeňte na malinké auto se slabým motorem. Tohle je moderní auto, které skvěle vypadá, výborně jede a budí sympatie.

V žádném jiném autě se mi ještě nestalo to, že bych potkal mezi vesnicemi paní, která se na mě usmála a ukázala palec nahoru. A nebyla to stopařka. Stává se vám to ve vašem nudném autě? Ne, to se nestává skoro v žádném autě. Ale Beetle s rychlými pruhy a typickým kukučem je… jak to napsat… opticky zajímavý! A když se k tomu přidají příplatovká dvacetipalcová kola, která mělo testované auto? Wow efekt zaručen. Ten samý den jsem přijel k obchodnímu centru a nějací chlapi u vchodu auto ohodnotili slovy “takového brouka bych si klidně koupil”.

Kola dělají auto, fotit auto na takhle velkých kolech je radost. Natočte ho tak, aby bylo vidět kolo a dobrá fotka je na světě. Uznávám, že nevím, jestli bych si za kola připlatil, protože pokud vezmeme cenu kol (kola téměř 60 tisíc + zimní pneu dohromady za více než 40 tisíc) v poměru k ceně auta, tak bych musel hodně milovat velká kola. Ale takových lidí je dost. Volkswagen ví, co dělá. Pro mě, jako fotografa, je to jen dobře, takové auto se fotí samo. Jen ta jízda je komplikovaná. Ne snad kvůli pohodlí, to je překvapivě dobré, ale kvůli strachu u každého obrubníku. Naštěstí jsem to zvládl bez ztráty kytičky.

Ve výbavě R-Line můžete mít u nás jen motor 1.4 TSi o výkonu 150 koní. Bohatě to stačí. Motor má krásný zvuk, sedmistupňový automat řadil precizně (můžete mít i manuál, jak je libo). Výkon a zvuk jsou až nebezpečně lákavé. Když řídila kolegyně, která miluje malá rychlá auta, tak lehce přidala při výjezdu z kruhového objezdu a rázem jela nejspíš až moc vysokou rychlostí. To možná bude i potvrzeno slušivou fotografií z radaru, za kterou se případně předem omlouvám, předám ji k vyřízení…

Třeba v Německu můžete ale mít i dvoulitr s výkonem 220 koní. U nás ne, je to možná škoda, mít možnost volby se vždy hodí. A 220 koní také. Ale co, 150 stačí. Bohatě. Tady je klasické video, jaký má zvuk a jak zrychluje (příští video už bude kvalitnější, slibuju).

Interiér je možná malinko retro, tedy minimálně volant, který je i ve verzi R-Line velký a tenký. Je to nezvyk, člověk všude vidí jen malé a tlusté volanty, takže tenhle je trochu nečekaný. Ale řídí se s ním dobře a auto jezdí kam má. Technika je hodně podobná Škodě Yeti, která má také starší techniku v moderním kabátě. Poznáte to na klíčku, který je stejný, jako u první generace Fabie. Přitom ho za celou dobu nemusíte použít, máte bezklíčkové odemykání i startování. Přes informační systém si nic na autě nenastavíte, musítě klasicky přes budíky. Ale to jsou jen drobnosti. Možná mi trochu vadilo jen to, že jsem za celou dobu nepřišel na to, jak nastavit automatické zamykání po rozjetí.

Normálně to nedělám, ale audiosystém Fender si zaslouží samostatný odstavec. To se jen tak neslyší. Doslova. Většinou nejsem nadšený z “lepších” audiosystémů, většinou to dopadne tak, že se o něco snaží, ale brzy narazíte na limity, buď drnčení plastů při vyšší hlasitosti, nebo celkově plochého zvuku. Tady je to ale jiná liga, subwoofer zabírá sice podstatnou část kufru, ale ten rádi oželíte. Dalo by se říct, že basu piva nahradí basy. Zvuk tedy skvělý, samozřejmě až na klasicky plechový zvuk DAB vysílání, to ale není vina auta, setkávám se s tím pořád. Budete mít tedy dilema, jestli poslouchat skvělé audio, nebo skvělý motor.

Světla, ačkoli se jedná o xenony s nižší výkonem, svítí výborně, dálková světla propalují stromy. S jejich výkonem se spojuje jedna věc, která mě překvapila. Většinou máte vlevo pod volantem kolečko na nastevní jasu podsvětlení (to tu naštěstí také je), ale vedle něj další dvě. Jedno na nastavení sklonu světel (tyto xenony nemusí mít automatickou regulaci a ostřikovače) a ještě jedno. K čemu? No přeci na nastavení barvy osvětlení interiéru! To mě trochu překvapilo, ale vlastně proč ne.

Nový Brouk je prostě auto, které vás naplní optimismem. Není to nic pro introverty, čím více mimo Prahu vyjedete, tím více pozornosti budete přitahovat. Ale pozitivní pozornosti. Je to auto, které budí sympatie. Měl jsem z něj skvělý pocit a rozhodně ho můžu doporučit.