Test Volvo S60 T5 Polestar 2019: Nejen krásné auto (+VIDEO)

Některá auta skvěle vypadají, některá skvěle jezdí. Volvo S60 s motorizací T5 a úpravou Polestar zvládá s přehledem obojí.

Znáte ten typ aut, který vás nutí cestovat? Kdy si často říkáte, že jste dlouho nebyli na Šumavě, tak proč se tam nezajet podívat? A nebo, že je v Praze vedro, tak co si zajet na výlet do Krkonoš? Nebo z jakéhokoliv důvodu kamkoliv jinam. Protože vám primárně nejde o ten cíl, ale o tu cestu. A přesně takové je Volvo. Kdo ho měl, tak nejspíš přesně ví, o čem mluvím. A také – kdo ho měl, tak ho nejspíš má stále. Z mého okolí vím, že kdo si pořídil jedno Volvo, už u této značky zůstal. 

A proč je cestování tak lákavé? Vlastně ani nevím. Bude to kombinací více faktorů. Sepíši, jak jsem to měl já s testovaným Volvem S60 ve fantastické červeno-oranžové barvě. 

Vzhled – je to sice individuální, troufnu si ale tvrdit, že asi nikdo neřekne, že je konkrétně toto auto ošklivé. Já z něj byl nadšený. Velikost S60 mi vyhovuje více, než S90. Je to taková optimální velikost a podle mě je i vzhledově vyváženější. No a ta barva. Občas mě i mrzelo, že sedím uvnitř a nemohu se kochat tou krásou. Ale byl jsem rád, že tím pohledem dělám radost ostatním, kteří mě cestou viděli. A že to bylo hodně otočených hlav! Vzhledu navíc hodně pomáhala i velká kola – ne nadarmo se říká, že kola dělají auto.

Bezpečí – no, není to možná ten důvod, proč někam vyrazit, na druhou stranu – vyráží se mnohem lépe, když víte, že je opravdu velká šance, že se v pořádku vrátíte domů. A že pokud už by se něco špatného stalo, přežijete to. Že jsou vozy Volvo bezpečné, není jen prázdná fráze – když má nějaká automobilka takovou pověst, musí se hodně snažit, aby ji stále udržela. Ano, v současné době už asi nepřijde s revolucí typu tříbodové bezpečností pásy, které mimochodem Volvo představilo jako první v roce 1959. Ale auto je prostě dobře postavené a pevné. Cítíte to z něj. Navíc plné bezpečnostních systémů, vybavené nouzovým voláním… prostě pro bezpečnost je zde uděláno maximum. 

Jízda – ano, to je ono. To je to hlavní. Ta nádherně noblesní a pohodová jízda. Plavba krajinou v naprostém klidu. Dobrá, uznávám, že testované auto na dvacetipalcových kolech občas přeneslo nějaký ten otřes do interiéru, ale pořád ještě v naprosto snesitelné míře. Až mě to překvapilo. Motorizace T5 zde získala navíc optimalizaci Polestar, nabídla tak 253 koní, 400 Nm a skvělou reakci na plyn. Já ji osobně přičítám právě úpravě Polestar, ale nejel jsem s tímto autem s touto motorizací bez této úpravy. Každopádně jsou reakce na plyn bleskové, zvláště na sportovní režim. Zde však spíš využíváte výkon a točivý moment jako bezpečnou rezervu. Vždy tam je a jakmile budete potřebovat, stačí šlápnout na plyn. Nejedná se o nějaké sportování, na to jsou tu jiná auta. Ale o cestování se sametovým motorem, dostatkem výkonu v záloze a až překvapivě příznivou spotřebou – když jsem se vydal z Prahy na Šumavu, měl jsem spotřebu kolem 7 litrů na 100 kilometrů. 

Interiér – bez toho by to nešlo. Vždyť to je to, na co vy, jako řidič, koukáte celou dobu. Ačkoli byl v testovaném autě tmavý, nepřišel mi depresivní. Já jsem velký milovník světlých interiérů a když se řekne Volvo, představím si krémovou kůži a světlé dřevo, ale tahle tmavší kombinace vůbec nebyla špatná. Schválně říkám tmavší, protože díky hojnému využití kovového dekoru (který je mimochodem opravdu z kovu, prostě prémiová značka) a světlejších částech čalounění na sedačkách, není přehnaně tmavý. A je také super kvalitní. Vše působí masivně, nic nevrže, co vypadá jako kov je prostě kov a co vypadá jako plast je měkčený plast. Prostě na první pohled a dotek poznáte, že sedíte v autě prémiové značky. A tak to má být. 

Audio – pro někoho méně podstatná část, pro mě naopak hodně důležitý prvek. Kvalitní audio mám v autě prostě rád. Tentokrát jsem měl poprvé ve výbavě Harman/Kardon, což je systém za příplatek nějakých 23 tisíc a možná se na mě obchodní oddělení Volva bude zlobit, ale já bych vážně zvažoval, zda je potřeba vrcholná aparatura Bowers & Wilkins za 91 tisíc. Opravdu Harman/Kardon hraje výtečně. Pokud tedy chcete opravdu kvalitní audio, ale nechcete/nemůžete utrácet za to nejlepší, je to skvělá střední cesta. 

Světla – protože se nejezdí jen ve dne. Když nad tím tak přemýšlím, tak každé Volvo, které jsem řídil, svítilo dobře. Asi je to dáno tím, jak jsou na severu dlouhé noci a tak je potřeba kvalitní osvětlení, aby se dalo bezpečně cestovat. Světla v této S60 byla adaptivní LED s natáčením do zatáček a navíc i přisvěcováním do zatáček v nižších rychlostech. Takže vlastně všechny myslitelné funkce na jednom místě. Ale hlavní samozřejmě je, jak svítí. A svítí skvěle. Líbí se mi, že světlo dálkových světel nesvítí vysoko, kde ho nepotřebujete a budete jen oslňovat veverky, ale přímo před vás, na silnici. Tam je ta nejsilnější část světel a tak by to mělo být. Už jsem se setkal se světly, která na první pohled svítila skvěle. Ale pak si člověk uvědomil, že tam dopředu na cestu jde jen trocha světla. Tady ne. Adaptivní funkce funguje také skvěle. 

Celkově se mi na Volvu S60 líbilo, jak je prostě takové dotažené. Vše fungovalo výborně (možná až na palivoměr a ukazatel dojezdu, které občas klesaly a stoupaly jak se jim chtělo) a já si jízdu opravdu užíval. Překvapila mě spotřeba, osobně jsem očekával hodnoty kolem 9 litrů a tak pro mě konečný celkový průměr 7,5 l/100 km byl velkým překvapením. Nic se nemění na tom, že mé ideální Volvo je V60 Cross Country, ale taková S60, jakou jsem měl půjčenou, by také nebyla vůbec špatná. Pokud bych si S60 konfiguroval, asi by vypadala přesně takhle. A i tento tmavší interiér k výbavě R-DESIGN by mi nevadil. 

Takže co říci závěrem? Volvo S60 skvěle vypadá, výborně jezdí, je bezpečné a má takovou tu pravou duši typickou pro Volvo. Tu, která vám přes týden našeptává, že by bylo fajn o víkendu někam vyrazit. A vy už jen vymýšlíte záminku, proč se někam potřebujete vydat. Pořízením auta to holt nekončí. Teď nastává doba výletů.