Test: Nadčasové Audi A6 Avant

Tentokrát jsem si půjčil od AAA Auto Audi A6 Avant z roku 2010 a podíval se, jaké je v praxi. A jestli si jen na něco nehraje.

Audi A6 je na silnicích celkem časté auto, ale ani tak mi nepřijde okoukané. LED denní svícení vypadá pořád stylově, i když to nejsou moderní proužky. Rozhodně ho ve zpětném zrcátku poznáte na první pohled.

Přišlo mi, že auto působí celkově větším dojmem, než ve skutečnosti je. To je vlastně taková specialita Audi, A4 Allroad bylo na pohled velké auto, do kterého se ale sotva vešli čtyři dospělí. A6 Avant vypadá ještě větší a čtyři dospělí se do něj naštěstí už vejdou. Je to velikostně taková Octavia, kufr už je tak dlouhý, že věci na vzdáleném konci raději necháte a vyzvednete si je, až se zase dokutálí blíže. Prostě za nějakých 300 tisíc je to opravdu pořádný kus auta!

Testované auto mělo najeto 160 000 km, poznat by to mohlo být jen na hlavici řadicí páky (ačkoli to byl automat), zbytek byl v perfektním stavu. Jak jsem ale u Audi čekal. O kvalitě auta svědčí i to, že tento kus trávil většinu života ve Francii. A všichní víme, jak to ve Francii chodí. A i tak auto bylo v super stavu, jak uvnitř, tak zvenčí.

Interiér měl kožené sedačky, které jsou bez výhřevu v zimě trochu za trest, byly ale ve skvělém stavu. Ze současných aut jsem zvyklý, že i po 50 tisících kilometrech vypadají ošoupaně a celkově použitě. Tady vypadaly stále dobře, buď byla kůže kvalitnější, nebo o ni bylo dobře postaráno.

Motor byl 2.0 TDi s výkonem 125 kW. Ano, stejně jako v Octavii RS. Zatímco Octavie se snaží působit sportovně a s tímto dieselem to úplně není ono, u Audi A6 je to prostě jen silnější diesel v pohodlném autě. A tahle role mu dle mého svědčí mnohem víc. Ve spojení s automatem, který má trochu specifický styl řazení, motor působí jak klidný šestiválec. Opravdu, oproti BMW 330xd, které mělo opravdu šestiválec, ten rozdíl není nijak markantní. Podvozek byl přesně tak pohodlný a zároveň pevný, jak očekáváte. Změnu tuhosti tlumičů tato A6 neměla a za celou dobu mi tenhle kus výbavy nechyběl.

Psal jsem o specifickém stylu řazení, to by asi chtělo vysvětlit – na klasický režim převodovka řadí tak, že nepoznáte, kdy změnila stupeň. Když jsem chtěl zjistit, kolik jich vlastně je, musel jsem přepnout na ruční řazení. Bylo jich 7. A když na to šlápnete, převodovka využívá pásmo s vysokým točivým momentem a řadí na vyšší stupeň opravdu brzo. Snad vždy před 2500 otáček. Takže zrychlujete naprosto plynule a vůbec vám to nepřijde. Což je dost zrádné. Když jsem auto přebíral, vyjížděl jsem v křižovatce, hned po rozjezdu jsem zjistil, že jedu 70 km/h a než tato informace doputovala z očí do mozku a do pravé nohy, už jsem jel téměř 100 km/h. Může tedy působit líně. Ale je to jen limuzínový pocit.

O zrychlení se můžete přesvědčit i na videu, což je moje premiéra, videa netočím.

Pokud chcete naprosto změnit charakter auta, přepněte na ruční řazení. Převodovka řadí perfektně plynule, bez kopanců a když motor trochu vytočíte, tak se možná dá mluvit i o dynamickém svezení. Ale připomeňme si, že to není žádné RS. A ani si na to nehraje. A to je dobře!

Spotřeba je informace důležitá až na prvním místě. Audi A6 je velké auto. Těžké. S automatem a dieselem se 125 kW. A i tak jezdí pod 7 litrů na 100 km. Uznávám, při mém stylu jízdy jsem jezdil chvilkově i za 10, ale to neznamená okruhový styl jízdy, spíš „fotografický“. Tedy jet se studeným motorem, najít zajímavé místo, parkovat, vypnout motor, připravit techniku, zjistit, že to nevypadá tak dobře, jak jsem myslel, nastartovat, přeparkovat, nafotit, nastartovat, otočit, nafotit a toto několikrát za den.

Skvělá věc je tempomat, který má samostatnou páčku. To je něco, co by měli mít všichni. Je to nesmírně praktické, rychlost se dá přesně dávkovat po stupních a celkově mi vyhovuje více, než třeba podivný systém u Phaetonu, kde jsou tlačítka na volantu a rychlost se dá nastavovat jen po 10 km/h.

Musím přiznat, že mám opravdu rád vzhled budíků u Audi. Tady to nebyla výjimka. Jsou prostě krásné, bílo červená kombinace je pro mě skvělá. A to audio! Audi = audio. Ať jsem testoval jakékoliv Audi, vždy měli pár věcí společných – skvělý vzhled, skvělé motory, krásné budíky a fantastické audio. Je až nebezpečně dobré, přeslechnout majáky není nic nemožného. Jednou jsem se dokonce dostal na takovou hlasitost, že mi zalehly uši. To už bylo asi trochu moc.

Co se mi stalo, a opravdu jsem to u A6 nečekal, že mě pozdravila jiná A6. Takové gesto chápu u Saabu, chápu to u starších BMW, ale u A6 jsem ho vážně nečekal. A ani nestihl zareagovat, jen jsem kontroloval, jestli svítím.

Ještě si dovolím malou odbočku o ojetých autech. Testovaná Audi měla pár vad, díky kterým mi přišla jako skvělá koupě. Zkusím to vysvětlit – světla svítila dost slabě, třetí brzdové světlo zlobilo, nesvítilo osvětlení interiéru. To jsou fakta, která můžou odradit dost potencionálních kupců a snižují tak cenu auta. Ale když ho koupíte s takovými drobnostmi, a bude pro vás hlavní to, že motor je skvělý, převodovka bezchybná a stav auta perfektně zachovaný, tak za investici nějakých 10 tisíc za opravu získáte naprosto bezproblémové auto. Které jste si navíc opravili vy, takže víte, co je vyměněno a že to ještě vydrží.

Když jsem se zmínil o světlech – čočky xenonů jsou velké jak přerostlé grepy. Dlouho jsem takhle velké čočky neviděl. Takže dát nové výbojky a zahanbíte slunce. Světla mají jednu zajímavou vlastnost, když zapnete dálkové, překlopí se clonky a xenony svítí jako dálkové. Ale když zapnete světelnou houkačku, stane se to samé + se rozsvítí halogenová dálková světla. Možná je to jen otázka kódování, přišlo mi to ale, zvláště na Audi, dost nelogické.

Takže co napsat na závěr? Audi A6 si na nic nehraje. Je to prostě dobré auto, které už je i tak velké, jak vypadá. A nebezpečně dobře maskuje rychlost.