Levně koupit a levně prodat, i tak lze pojmout vlastnictví auta

Většinou je to tak, že auto draze koupíme a levně prodáme. Někdy se podaří levně koupit a dráž prodat. Existuje ale i prostřední možnost.

Jedná se o auta, která mají hodnotu pár tisíc korun. Například starý Renault Clio, Ford Fiesta, Peugeot 206… Tedy auta, která se dají pořídit třeba za patnáct tisíc. Jistě, neudělají moc parády, ale pokud dobře vyberete (a zároveň budete mít trochu štěstí), podaří se vám koupit auto ve slušném stavu. Je jasné, že bude vyžadovat investice, zde ale začíná ta důležitější část. 

Pokud koupíte takové levné auto a hned po koupi ho dáte do autorizovaného servisu, aby vyměnili vše, co je potřeba a už je to opotřebené, vyjde to na dost peněz. Ačkoli se jedná o auta, která nemají velké servisní náklady, pneumatiky jsou levné, brzdy malé, turbo většinou žádné, tak při určitém množství dílů cena nepříjemně naskáče. A pak se může stát, že auto pořídíte za patnáct tisíc, za servis do něj dáte padesát a pak ho možná za dvacet prodáte. To není ideální stav. 

Nejlepší je samozřejmě koupit auto, které vyžaduje co nejméně oprav. A ty, které jsou potřeba, zvládnout vlastními silami. Nebude to tak, že byste jezdili třeba dva roky úplně zadarmo, je potřeba počítat s palivem, pravidelným servisem a pojištěním, pokud ale budeme brát jen pořizovací cenu, nemusíte moc prodělat. Takto se dají auta měnit třeba každý rok. Já vím, otázka zní, proč tak často střídat tak stará auta. Z mého pohledu je to z toho důvodu, že je to prostě zábava. Mám rád ten pocit, že něco sám vyměním, opravím. A když se to náhodou nepovede? Tak to není až tak velká škoda. 

Takto jsem přišel například k Renaultu Clio. Rok výroby 1999, motor 1.4 s výkonem 55 kW, koroze žádná, technická platná. Původní majitelé si pořídili nové auto a než by řešili prodej, tak ho chtěli nechat zlikvidovat. To jsem nemohl dopustit, takže jsem se ho ujal. Hned na začátku je potřeba počítat s výdajem za ekologickou daň, v mém případě 3 tisíce. Pokud tedy již není zaplacená. A pak klasické přihlášení, pojištění… 

Auto jezdilo, brzdilo, svítilo. Občas nestartovalo, to vyřešila výměna snímače otáček vačkového hřídele, který stál asi 6 stovek. Neprošel jsem emisemi, za to mohla lambda sonda za asi 1500 korun. Vyměnil jsem olej a filtr, svítivost světel nebyla slavná, tak jsem je rozleštil a najednou je to mé nejvíc svítící auto. Ještě je potřeba vyměnit brzdy, což jsem nikdy nedělal a těším se na to. Dohromady vyjdou na přední nápravu na nějakých 2500 korun. Pneumatiky sice splňují hloubku vzorku, jejich stáří je ale nějakých dvacet let, takže na auto půjdou celoroční, to bude i s přezutím, které tedy sám dělat nebudu, na nějakých pět tisíc. 

Výhoda je, že je auto bez koroze. Což je to hlavní, na co se při takové koupi zaměřit. Protože pokud koupíte auto, které sice dobře jede, ale rezne, tak po dvou letech, kdy ho budete chtít prodat, koroze menší nebude. Bude jen horší a její oprava (profesionální, ne jen nějaké zakrytí) vyjde na tolik peněz, že to nedává smysl. 

Ve výsledku tak toto Clio vyjde na přibližně 13 tisíc, aby bylo v dobrém stavu. Nepočítám tedy pojištění, přihlášení a palivo, ale ekologickou daň ano. Kdybych ho za rok prodal v tomto stavu, ze kterého budu mít dobrý pocit, třeba za 15 tisíc, tak to bude super. A i kdyby za 10, tak jsem moc neprodělal. A v nejhorším, pokud se něco pokazí, protože to u takto starých a levných aut není rozhodně vyloučené, tak půjde na likvidaci. A nebude to žádná drastická ztráta. 

Samozřejmě tím nechci říct, ať si všichni pořídí staré vraky a jezdí s nimi. Taková auta nejsou bezpečná a ani ekologická, jako moderní auta. Pokud vás ale baví si občas něco opravit, vyměnit a naučit se to bez nějakého většího rizika, může být toto ta cesta. Já mám takové auto pro ježdění ve městě, kdy se nemusím bát parkování u obchodních center, protože nějaký důlek ve dveřích od nepozorných lidí kolem se ztratí. Také ho nemám jako hlavní auto, zrovna nedávno přestal fungovat posilovač řízení. Až budu mít čas, tak se na to podívám a pokusím se to opravit, do té doby je ale potřeba něčím jezdit.

Zdroj foto: Pixabay

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.