Road rage na vlastní kůži

Člověk sleduje videa na Youtube, kde se lidé tahají z aut a ničí si je a jen kroutí hlavou a říká si, co tomu asi předcházelo a každý doufá, že jeho to nepotká. Tak mě to potkalo.

Smutné je, že nevím, jak to začalo a že jsem neměl kameru. Jel jsem se totiž jen takhle kolem sedmé večer projet testovaným autem a vyzkoušet novou anténu na CB. Jedu si tak v Praze na čtyřproudovce v pravém pruhu a nic nenasvědčuje tomu, že by měl vzniknout nějaký problém. Vedle mě, zhruba v půlce mého auta, jede dvojkový Superb, který začíná troubit. Netuším proč, netuším na koho. V první chvíli mě napadá, že možná chce do pravého pruhu, kde je za chvíli sjezd, a nějak si takhle vynucuje prostor, nebo má pocit, že ho tam nějak úmyslně blokuji. Jel jsem ale prostě jen konstantní rychlostí v pravém pruhu, bezpečný rozestup přede mnou a za mnou bylo také místo. Řadí se tedy za mě, troubení nepřestává a do toho zapojuje dálková světla. Říkám si pro sebe něco o kokotech a doufám, že sjede a večer se tím doma pochlubí, ačkoli netuším vlastně čím.

To byl ale jen začátek. Úspěšně ignoruji, jestli tam ještě je, nějak předpokládám, že sjel, když tak hrozně chtěl do toho pruhu, a přejíždím do levého pruhu, rychlost se zvyšuje na 70 km/h, tak zrychluji a jedu. Kde se vzal tu se vzal, na mě nalepený bílý Superb. To už jsem trochu znejistěl. Zařadil se do pravého pruhu, ale na to, aby mě podjel, neměl dost místa. To mu nevadilo, hurá do odstavného a hned do mého pruhu. Tam zastavil prostřed pruhu, já za ním. Pořád jsem si říkal (vždy vidím tu lepší variantu), že teď už bude spokojený, zablokuje tu na chvíli provoz, naštve pár lidí, a konečně bude moci spokojeně odjet. Nestalo se tak, otevřely se dveře řidiče i spolujezdce a ven se vysoukali dva, řekněme, nepřizpůsobiví. V teplákovkách, samozřejmě, jinak by to nebylo ono. Každý tak 120 kilo, no krásný pohled to byl.

Tak nějak naučen jsem si nechal dostatečný odstup a hned jak jsem zastavil, zařadil jsem zpátečku. Pro jistotu. A jak jsem za ni teď byl rád, couvl jsem si, abych jim poodjel, zařadil jedničku a modlil se, aby v pravém pruhu bylo místo. Bylo, já je objel pravým pruhem a šlápl na to. Než naskákali do svého jistě vyvoněného Superbu a rozohnili ho na mojí rychlost, měl jsem čas ujet. Hlavně ale díky silnému autu, které jsem v tu chvíli měl. Stát se mi to se slabším autem, nebo slabší povahou, nevím, co by následovalo.

Pak už jsem udělal to klasické, co člověk v takové situaci má udělat – zajel pod nejbližší kamery a čekal. Nikde nikdo, tak jsem jel dál. Pokud by se tam objevili, volal bych PČR a čekal pod kamerami. PČR jsem nakonec nevolal, nepamatoval jsem si ani RZ.

Takže pokud se pohybujete na Praze 9 a okolí, dávejte si pozor na bílý Superb druhé generace před faceliftem s černými pátými dveřmi. Řídí ho kokot.

Foto: archiv

Close