Den řidiče Rohlik.cz

Jaký je den řidiče Rohlik.cz? Vydal jsem se to zjistit na vlastní kůži!

Den řidiče Rohlik.cz je překvapivě příjemný a může být i pohodový. Pokud kurýra baví řídit a bavit se s lidmi, tak jediné velké problémy, které za den řeší, jsou s parkováním v centru.

Ale popořadě. Každý kurýr dostane ve skladu seznam objednávek, které má vyřídit. Ty jsou ale již předem vybrány tak, aby bylo možné vše v pohodě stihnout. Vyzvednout připravené tašky s nákupem, strategicky je poskládat k sobě, aby je na místě nemusel hledat po celém autě, část věcí do chladicího boxu a hurá na první rozvážku.

Rozvážky jsou buď expresní, nebo na nějaký přesný čas. Pokud jste někdy objednávali, tak to jistě znáte z pohledu klienta. Řidič je dostane přehledně seřazené podle času, stačí tedy už jen naplánovat trasu.

Ideální zákazník je ten, který má expresní doručení a platí kartou. A bydlí ideálně v domku. Proč? Tak od začátku – expresní doručení znamená doručení do 90 minut. Takže klidně za 20. Kurýr nemusí tolik plánovat, aby přijel přesně na objednaný čas, protože v tom případě má rozmezí jen 15 minut. Může přijet kdykoliv do 90 minut. Platba kartou (ideálně i se spropitným) je skvělá v tom, že kurýr ušetří čas počítáním hotovosti a eliminuje se možnost chyby. A proč bydlet v domku? Kvůli parkování.

Parkování je kapitola sama pro sebe. V centru máte většinou dvě možnost a ani jedna není dobrá – zaparkovat přímo před vchodem třeba na zákazu, v druhé řadě, nebo ve vjezdu a riskovat tak problémy a dělat špatnou reklamu firmě. Nebo zaparkovat dál, na lepším místě (v centru ale stále v nějaké zóně bez parkovací karty) a nákup, který má většinou pěkných pár kilo, nést delší vzdálenost. A vyberte si.

Když jsme u těch velikostí nákupů – jsou těžké. Téměř vždy. Lidé si neobjednávají to, co si můžou vzít do kabelky cestou z práce. Ale piva, vína, vody, mléka… prostě to, co nechtějí nosit. A to je v pořádku, nesetkal jsem se s kurýrem, kterému by to vadilo. Ani kurýrkami, kterých také pár je. Je to prostě součást práce a občas se člověk trochu zapotí.

Stát se řidičem není nic náročného, pro firmu je evidentně důležitější to, jak umí člověk komunikovat s lidmi, než to, jakou má za sebou praxi. Neobejde se bez výpisu z rejstříku trestů, z karty řidiče a potravinářského průkazu. To vše dává docela smysl. A to je vše. Pokud se domluví, může nastoupit na zkoušku. A tam se ukáže, jestli je v něm ten člověk, který bude firmě dělat dobré jméno, nebude zmateně bloudit po Praze (i když má navigaci) a jezdit už za prvním zákazníkem o půl hodiny později. A on si vyzkouší, jak taková práce probíhá.

Je tu ještě pár věcí, které moc lidí neví, tak třeba – papírové tašky můžete kurýrovi vrátit, on je odveze na recyklaci. Stejně tak vratné lahve – peníze vám připíší formou kreditu. Také můžete platit stravenkami a kartou přímo kurýrovi.

Musím říct, že je to zábava. Lidé vás mají rádi, protože jim vezete jídlo (pokud včas, tak ještě raději), vy si pořádně zajezdíte, což vás samozřejmě musí bavit, a ještě si celkem slušně vyděláte. Občas narazíte na nějakého méně příjemného člověka, na druhou stranu vám někdo dá stovku spropitné, protože je rád, že mu nákup donesete až do kuchyně. A samozřejmě ty vděčné pohledy lidí, kteří se s nákupem díky vám nemusí tahat, jsou k nezaplacení.

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.