Dacia Duster

Dacia Duster – auto, které je v terénu ještě schopnější, než se zdá.

Když jsem se dozvěděl, že na novou Dacii Duster se čeká i půl roku, upřímně mě to překvapilo. Že se dlouho čeká na škodovku se ví, ale na Dacii… Zkusil jsem tedy zjistit, proč to tak je.

Zapůjči jsem si v autobazaru Auto ESA benzínovou verzi s motorem 1,6 a výkonem 77 kW a rokem výroby 2011, tedy ještě před faceliftem, který přinesl několik nových prvků výbavy (například navigaci a nový modernější vzhled přístrojové desky) a také nový motor 1,2 TCe s výkonem 92 kW. Verze byla samozřejmě 4×4.

Ve městě se auto necítí úplně ve svém živlu. Sice dobře a s přehledem přejíždí zpomalovací prahy, kostky ho vůbec nerozhodí, když je potřeba vyjet na obrubník, není to žádný problém. Navíc máte skvělý přehled o dění okolo sebe, protože sedíte opravdu vysoko. Ale v interiéru už začne občas něco drnčet, díky zkráceným prvním dvěma rychlostem (v terénu nahrazují redukci) neustále řadíte a spotřeba roste do závratných výšin. Časem sice zjistíte, že se můžete klidně rozjíždět na dvojku a ušetřit si jedno přeřazení, ale ani to není velká záchrana. Když jsem u toho řazení – je nečekaně přesné. Stále to není ta „německá“ přesnost, ale řadí se příjemně, řekl bych že lépe, než v Renaultech té doby.

Tak ve městě nic moc. Vyjedete mimo město. Na dálnici. Tady zjistíte, že máte šest rychlostí, ale na nejvyšší auto točí 3500 otáček při 130 km/h. Dálniční křižník to tedy také nebude. Na okreskách je už ale situace jiná, auto i s tímto motorem celkem příjemně táhne na čtvrtý převodový stupeň, který vám umožní bezpečné předjetí. Vše se vlastně najednou uklidní a vy vidíte, že se auto dostává do svého živlu.

Pak sjedete ze silnice na polní cestu, nebo ještě lépe – do pole. Upřímně – kdyby takovou „terénní vložku“ dělali prodejci při předváděcích jízdách, tak se na nové auto čeká rok. Ze začátku jsem s sebou bral Ladu Nivu s navijákem. Časem jsem zjistil, že to je absolutně zbytečné. Kde Niva dře diferenciálem, má Duster ještě trochu místa (i když má o 1 cm nižší světlou výšku). Lesní cesty zvládá snad lépe, než jízdu ve městě, na rozbahněné polní cestě zapnete pevný pohon 4×4 a prostě jedete, bahno nebahno, kámen nekámen. Auto bylo obuto na silničních pneumatikách a i tak vše zvládalo s přehledem.

Jasně, interiér vypadá historicky. Rádio vypadá jak nějaký nejlevnější afermaket. Ale hraje výborně. Anténa je asi metr dlouhý kus drátu. Ale příjem má skvělý. Roletka v kufru je kus látky, který si musíte ručně nastavit, kde ho chcete mít, nikam se nenavíjí. A ani to není problém, prostě tam jen při stažení přebývá kus látky. Kufr je ale dobře přístupný i bez stažení této plachty, takže to stejně nebudete moc často využívat. Vadit vám může klakson na levé páčce místo na volantu a celkově málo „bytelný“ dojem, viz třeba plechový zvuk při zamknutí dveří. Tady je to „levné auto z Rumunska“ prostě znát.

Závěr? Tohle auto v terénu prostě umí. Dostanete se tam, kam si už ani netroufáte. Ale Duster to zvládne. S náhonem jen na přední kola vám stále zůstává skvělá světlá výška, s náhodem na všechny čtyři ale máte jistotu, že nezapadnete. Na druhou stranu, pokud zapadnete, bude to už takový terén, že vám jen tak někdo nepomůže…

Close