Test Škoda Yeti Outdoor 2.0 TDi (2016)

Yeti už má pár let za sebou. Vlastně je to stále první generace po faceliftu. A je to na něm trochu znát, ale vůbec mu to nevadí. A mně taky ne. Je prostě svůj.

Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem Škodou Yeti nikdy nejel. Neměl jsem tedy žádné očekávání, ale těšil jsem se. Je to osobité auto, které přišlo trochu o svůj styl, když při faceliftu přišlo o kulatá světla, ale pořád je to něco jiného.

Člověk si na některá auta chvíli zvyká, u Yetiho mi vše vyhovovalo na první nasednutí. Měl jsem verzi Outdoor, která je nejen opticky oplastovaná, že vypadá méně do města, tak je i opravdu trochu připravenější do terénu, třeba díky kovovým krytům podvozku a dobré světlé výšce. A samozřejmě pohonu 4×4, který klasicky nejde nijak ručně ovlivnit.

Yeti je vlastně stále první generace. Sice prošel faceliftem, ale interiér vám to dá na 100 % znát. Když přesednete z nového Tiguanu, který už nemá klasické budíky, ale jeden velký displej, do Yetiho, tak vstupíte do jiného světa. Nemá displej. Nemá dokonce ani barevný palubní počítač. Jen ten samý, jako měla Octavie 2. generace po faceliftu. Vidíte tedy jednotlivé pixely. Ovládání klimatizace je také to samé, jako u Octavie 2. generace. Za celou dobu mi ale nijak to nevadilo.

Yeti má pár paradoxů. Třeba nové autorádio s navigací. Úhlopříčka je na dnešní poměry hrozně malá, ale hlavně, je to moderní systém ve starém autě. To se projevuje třeba tak, že přes rádio není možnost nastavení funkcí auta. Prostě tam není tlačítko Car. Pokud chcete nastavit něco v autě, musíte přes volant a budíky. Klíček je také zajímavý. Je to ten samý, jaký má Fabia první generace. Ano, u úplně nového auta. A přitom je uvnitř moderní, auto se startuje tlačítkem a odemyká se samo. Jen je to moderní technika ve starém obalu. Ale co, stejně bude pořád v kapse a nikdo ho neuvidí.

Překvapila mě parkovací kamera a hlavně parkovací asistent, který umí jak zaparkovat, tak vyparkovat. To jsou kousky moderní techniky, které jsem v tak oldschool autě nečekal. Ale rozhodně potěšily.

Světla jsou klasické xenony, které nemají natáčení, automatiku, prostě nic. Svítí však skvěle a to je pro mě zatím pořád u světel hlavní. Překvapila mě samostmívací zpětná zrcátka (všechna), s tím se nesetkávám ani u dražších a modernějších aut.

Budíky jsou úžasně přehledné, po dlouhé době auto, které má ukazatel teploty vody v motoru! Palivoměr detailní a přehledný. Trochu mě překvapil názor kamaráda, na kterém však něco bude – nemá z principu rád moderní displejové budíky, protože jsou na výrobu levnější, než klasické ručičkové, ale zákazníka stojí víc. Tak u Yetiho jsou poctivé ručičkové.

Ono poctivé je na tom autě vlastně všechno. Měl jsem úplně nový kus, který měl najeto 1600 km, očekávat nějaké pazvuky by tedy bylo asi zbytečné. Ale co mě překvapilo jako úplně první věc, a utkvělo mi v paměti, je pohodlnost toho auta. Dlouho jsem neřídil tak pohodlné auto. Na kostkách se může rovnat s Phaetonem na vzduchovém podvozku. Nekecám. Je to případ jako Audi A4 Allroad – auto, které je přizpůsobené pro jízdu v lehčím terénu, má extra výhodu v pohodlí na běžné silnici. A do terénu se vlastně nemusí ani podívat, většinou to jsou prostě ty nejpohodlnější verze.

Motor byl již klasický dvoulitr TDi s výkonem 110 kW a DSG převodovkou. Za mě je to ideální kombinace. Spotřeba u nového auta na velkých zimních kolech byla od 6,5 do 8 litrů na sto kilometrů, dynamika naprosto dostačující, viz již klasické video. Spotřeba je vzhledem k aerodynamice jako u tanku příjemným překvapením, pomáhá ji i v menu tajemně pojmenovaný režim “volnoběh”. Zapnul jsem ho bez toho, abych věděl, co to vlastně je. Kdyby bylo v menu napsáno “plachtění”, bylo by mi to jasnější. Jedná se prostě o vyřazování automatu při jízdě z kopce.

Auto nemá žádné moderní jízdní režimy. Prostě jede pořád stejně dobře. Co víc chtít. Maximálně si můžete automat přepnout do sportovního režimu řazení. A vlastně zapnout Offorad režim, který nejen aktivuje asistent pro sjíždění svahů, ale změní chování plynu na vhodnější do terénu. To znamená, že musíte šlapat hodně na plyn, aby se něco dělo a dobře se tak tedy dávkuje výkon. Použil jsem to jen párkrát, je to nezvyk, ale možná to opravdu něčemu pomůže.

Do žádného většího terénu jsem se nepouštěl. Bylo mi jasné, že bych stejně slyšel jsem “to se svou Felicií projedu taky”. Ano, projedete. Ale vaše Felicie nemá najeto 1600 km. Až budu na úrovni Jeremyho Clarksona, tak zkusím terén, ze kterého se Yeti už nevyhrabe. Zatím jsem zkoušel jen bahnité cesty, kde i30 končily a projel jsem je bez zaváhání. A to je asi tak veškerý terén, který Yetiho v životě potká.