Test Alfa Romeo Stelvio 2.0 GME 200k 2019: SUV, které je radost řídit! (+VIDEO)

Vozy Alfa Romeo mají své kouzlo. A je úplně jedno, že se jedná o SUV. To kouzlo tam prostě je. Zjistil jsem to na vlastní kůži u modelu Stelvio. 

Výrazná červená barva, naprosto typická maska a přední značka umístěná na straně. To je prostě Alfa, kterou si nikdo s ničím nesplete. Zadní část je u Stelvia už méně výrazná, to ale rozhodně neznamená, že nevypadá dobře. Označení Q4 neznamená žádnou sportovní verzi, ale přítomnost pohonu všech kol. Pokud Stelvio toto označení nemá, jedná se o zadokolku. Takže SUV s pohonem zadních kol… zajímavé. 

Já tam to označení ale měl. A pod kapotou benzínový dvoulitr o výkonu 200 koní. Tedy nejslabší benzínovou motorizaci. Hned na začátek říkám, že by mi asi úplně stačila. Věřím, že silnější verze, která nabídne 280 koní, bude znatelně rychlejší. Ale já dávám raději přednost zábavnosti, než rychlosti v přímce. A tam mi i tato slabší verze naprosto stačila. Pokud však chcete úspornější variantu, můžete sáhnout i po naftové verzi (což je mimochodem i nejlevnější varianta). 

Tuto červenou krásku jsem měl půjčenou od Driveta, kde si ji v rámci jejich Driveto Klubu můžete pronajmout i vy. Stačí k tomu jen dva doklady a za pár hodin už můžete jezdit. A pokud budete chtít slevu ze startovacího poplatku, stačí říct heslo “roadblog“. Driveto Klub najdete zde.

Mám rád, když na mě nějaké auto zanechá první dojem. Tedy mám rád, když na mě nějaké auto zanechá pozitivní první dojem. A to se tu stalo. A vlastně ne jeden. Po usednutí se mi opravdu moc líbil interiér. Jak jeho zpracování a materiály, které působí opravdu kvalitně, tak rozvržení a takový zajímavý šmrnc. A ačkoli byl tmavý, tak mi to překvapivě ani nevadilo. A to mám rád světlé interiéry. 

Další dobrý dojem na mě zanechalo řízení. To jsem opravdu nečekal. Stelvio se řídí naprosto skvěle. Nejen, že se na poměry SUV řídí výborně, ono se řídí výborně i na poměry menších aut. Ta obratnost mi vyrazila dech. Hodí se jak ve městě, tak na okreskách – kam jsem natočil volant, tam auto jelo. Naprosto jistě, hned, bez odmlouvání. Tohle byla vážně paráda. 

Nejdřív jsem ale musel přijít na to, jak se to startuje. Takže malá nápověda pro vás, kteří usednou poprvé do Alfy Romeo – startovací tlačítko je na volantu. A když už jsem u netradičních věcí, tak se dostávám k ovládání stěračů – to chce také trochu zvyku. Pokud to v současném autě máte tak, že pohybem pravé páčky dolů aktivujete jedno setření čelního skla, tak tady si zapnete zadní stěrač. Jedno setření čelního skla je pohybem páčky nahoru. A pokud se ptáte, jak se tedy zapínají stěrače, tak je to přepínačem, jakým se obvykle nastavuje intenzita. 

Na to si ale zvyknete hned. Stejně jako na páčku blinkrů, které po vzoru starších vozů BMW chybí aretace. Na co si už člověk zvykne trochu hůře, to jsou hluboké držáky na nápoje. Dalo by se očekávat, že v italském autě bude plno držáků na kávu pro různé druhy dle denní doby – malé na espresso, větší na cappuccino a k tomu nějaký větší na lahev s vodou. Zde jsou jen ty velké, do kterých i klasický kelímek na kávu zapadne opravdu hodně hluboko. 

Ale to vám nebude naprosto vadit. Protože když nastartujete a rozjedete se, zapmenete na vše. Já osobně jsem se těšil na každou zatáčku. Vyjel jsem do Krkonoš, abych se prostě projel. Protože to bylo tak lákavé. Motor má úžasný projev, cítíte z něj touhu jít do otáček. Spolupráce s osmistuňovým automatem je naprosto příkladná, jen bych ocenil pádla pod volantem, která jsem k dispozici neměl. No a ten podvozek. A ta obratnost… 

Podvozek na osmnáctipalcových kolech zvládá perfektně jakoukoliv rozbitou okresku, ale i menší terén. Vždyť je světlá výška 20 centimetrů, můžete se podívat i mimo silnice. Je ale pravda, že opticky i osmnáctky vypadají dost malé. V základu dostanete dokonce jen sedmnáctky. Pro pohodlí je to určitě výhra, pro vzhled už méně. 

Ačkoli jsem měl úplně nové auto a tak ho nemohl motor vytáčet, jízdu jsem si užíval. A uznávám, že jsem občas trošku litoval, že nemůžu využít všechny otáčky a pořádně šlápnout na plyn. Ale to se prostě novému autu nedělá. I tak jsem se ale náramně bavil. Až překvapivě. Na to, že se jedná o opravdu celkem velké SUV s nejslabší benzínovou motorizací… to byla opravdu nečekená zábava. 

Jistě, nějaký ten vrtoch se najde, já měl konkrétně ten, že mi palivoměr ukazoval celkem dlouho čtvrt nádrže. Najednou se rozsvítila rezerva, ale palivoměr stále ukazoval čtvrt nádrže. Také mě překvapilo, jak moc se musí tlačit na volant, když chce člověk zatroubit. Zvláště u italského auta by člověk čekal, že bude stačit položit prst kamkoliv na volant a auto začne troubit.

Velkou radost jsem měl ze světel. Jedná se již o trochu raritní bi-xenonové světlomety. Všude teď vidíme LED a tak to byla taková zajímavost. Pro mě je světlo xenonů lepší, než světlo LED. Je totiž více žluté. To je ale nejspíš čistě individuální a jak vidíme, tak budoucnost patří LED. Bi-xenony u Stelvia ale svítí opravdu silně, automatika funguje dobře (ačkoli dálková světla rozsvítí až nad 60 km/h, přál bych si je dříve) a barva světla je skvělá. 

Audiosystém hraje nad očekávání dobře. Basy jsou hutné, výšky trošku slabší, ale celkově je kvalita audia nadstandardní. Na to, že se jednalo vlastně o to základní. Apple CarPlay funguje naprosto spolehlivě a tak mi absence vestavěné navigace vůbec nevadila. 

Alfa Romeo Stelvio je velké SUV. Když sedíte uvnitř, tak vám dojde, že je možná větší, než vypadá zvenku. Zároveň je to originální auto, za kterým se lidé stále otáčí. A to už se nejedná o žádnou novinku. Pro někoho to možná bude znít zvláštně, ale podle mě je to auto, které má duši. Ano, vím, že auto je jen hromada plechu. V tom případě je ale Stelvio hromada plechu s duší. A já se s ním těšil na každou jízdu. I třeba jen krátkou po městě. Bylo to něco jiného. Zajímavého. Skvělého. 

A jako taková perlička na závěr je to, že se Alfy zdraví. A to je vždy super. Člověk má pocit, že patří do nějaké komunity a má na silnici nějaké kamarády, kteří mají stejnou vášeň, jako on.

Opravu doufám, že se mi někdy podaří sehnat nějakou Alfu Romeo se zajetým motorem. Protože když jsem viděl, jaká zábava to může být s novým autem, kde jsem motor nevytáčel nad 3500 otáček, jaká zábava to musí být s celým spektrem otáček? Tak snad to někdy vyjde, Alfo Romeo! 

Close