Test BMW 750e: V davu se rozhodně neztratí

Ani slabší plug-in hybrid není žádné ořezávátko. Tato nová sedmička má plno síly, skvělou spotřebu a plno dalších plusů. Ale i pár minusů. 

Když vidíte nové BMW řady 7 s EL značkami, tak nějak si řeknete, že je čistě elektrické. Alespoň pokud patříte do skupiny lidí, kteří dění okolo aut trochu sledují, ale zase ne až tak moc. Pak víte, že BMW přišlo s modelem i7. Plně elektrická sedmička. Jenže to byl jen začátek, později přišel i plug-in ve dvou provedeních a nafta. Teď možná přijde lehký smutek nad tím, že se pod kapotou už nenachází dvanáctiválec. Tento smutek však většinou pochází od těch, kteří by si to auto stejně nekoupili, jde jim jen o nějaký princip. Tak ano, není tu. Je tu elektřina, z části elektřina a nafta. Já měl možnost vyzkoušet slabší plug-in hybrid s označením 50e.

Slabší motor by mohlo znamenat slabý motor. Ne však ve vlajkové lodi od BMW. Zde to totiž znamená 489 koní, 700 newtonmetrů a zrychlení na stovku za 4,8 sekundy. Maximálka 250 km/h a spalovací motor je zastoupen šesti válci. Takže žádné ořezávátko. Silnější z plug-in hybridů má rovnou označení M v názvu, kompletně je to M760e a ten nabídne 571 koní, 800 newtonmetrů a na stovku vystřelí za 4,3 sekundy. Brzdou provozu rozhodně nebudete ani s jedním. 

A co tedy ty EL značky? Od jiných aut jiných výrobců víme, že pokud je plug-in hybrid hodně silný a má navíc šestiválec, tak má klasické značky, protože se emise nevejdou do limitu 50 g CO₂ na kilometr. Zde je to ale díky velké baterii jinak – dojezd čistě na elektřinu je teoretických 80 km a emise jsou tak v měřícím cyklu nějakých 25 g CO₂ na kilometr. Jasně, nepořídíte si tohle auto kvůli tomu, že ušetříte 1500 Kč ročně za dálniční známku a ještě chvíli můžete v Praze na zónách parkovat zdarma. Ale je to příjemný bonus. A důkaz toho, že na elektřinu toho ujedete dost. 

V reálném světě je to klidně 70 kilometrů. K čemu je to dobré? K absolutní pohodě na palubě. Představte si, že pro vás ráno přijede řidič, vy si sednete dozadu, začtete se do denního tisku a v tom vás absolutně nic neruší. Prostě naprosté ticho. 

Nejen ticho, ale i pohodlí je doménou tohoto auta. Není to jízda jako na obláčku, to s takto velkými koly není ani technicky možné, takže víte, co se pod vámi děje, je ale naprosto pohodová, klidná a luxusní. Díky vzduchovému odpružení je o vaše pohodlí náležitě postaráno. Čekal by ale někdo něco jiného? A to samé se dá říct vlastně o všem. Auto je tedy pohodlné, rychlé a vzadu i vpředu nabídne královské množství prostoru. To vás asi nepřekvapí, takže se zaměřím na to, co mě zaujalo. 

V prvním případě barva. Když jsem k autu přicházel, říkal jsem si, že tohle už není BMW, tohle už je Rolls-Royce. A tomu pomáhá nejen velikost, ale speciální dvoubarevný lak za nějakých 330 tisíc. Úžasný detail je ten, že interiér je sladěný do stejné barevné kombinace. Auto zkrátka zvenčí vypadá majestátně v jakékoliv barvě, v tomto lakování je to ještě o něco lepší. 

Přední maska a ledviny. Je to to první, co vybavíte, když slyšíte o nové sedmičce? Rozhodně je to to první, čeho si v noci všimnete. Protože svítí. Připomnělo mi to novoroční přání od BMW, které jeden rok bylo jen o obřích ledvinkách. Bylo to v době, kdy společností dost rezonovaly názory na to, jak jsou velké a že je to vše špatně a že takhle to být nemá. BMW si je schválně dalo na novoročenku. A tady je to také tak. Jako by to auto říkalo „jsou obří, vím to a jsem na ně pyšné“. Tenhle přístup se mi líbí. Prostě si za nimi stojí. 

Dalo by se říct, že člověka až zamrzí, že je zadní část taková usedlá. Když už je předek tak divoký. Ale asi tu máte pro každého něco. Pro vaše extrovertní a extravagantní já je tu přední část, pro vaši konzervativní tvář zase ta zadní. 

Interiér je jedním slovem nádherný. Ani mi nepřijde nijak extravagantní jako exteriér. Prostě jen krásný. Všude samé kvalitní materiály a pocit, že jste obklopeni tím nejlepším a moderním. Otočný ovladač celého systému je vyloženě ozdobou. Co mě nadchlo nejvíce, to je ambientní osvětlení. Lišty jsou veliké a moc hezké i nesvítící. Pokud však svítí, dodávají interiéru ten pravý pocit luxusu. Jen je trochu škoda, že ručně si můžete vybrat barvou, jakou budou svítit. Pokud však zvolíte třeba sportovní režim, dokáže v nich modrá barva přecházet do červené. To se mi nastavením zvolit nepodařilo. Ale možná to bylo jen někde v menu.

A to je ono. Dostávám se k jednomu nedostatku, kterým je pro mě nový systém. Nejsem ten typ, pro kterého je vše nové špatné. To vůbec ne. Miluji moderní věci. Ale dobré moderní věci. Tady mi menu systému přijde jak na telefonu před deseti lety, kde je plno ikonek a plno možností. Někde tam možná byla ukrytá možnost nastavení ambientního osvětlení ve více barvách najednou. Jen jsem ho nenašel. Nebo třeba masáž sedadel. Nemohu s jistotou napsat, že nejsou masážní, protože jsem to možná jen hledat krátkou dobu. Další z nedostatků nové dotykové doby je tlačítko výstražných blinkrů, které není tlačítko, ale jen ploška. To samé zapínání zadních mlhovek. Tato ploška má navíc ten bonus, že není pod volantem vidět. Najít tlačítko by šlo, ale zde nemáte šanci. Jak jsem psal – moderní věci mám moc rád a například u Audi je práce s displeji a jejich haptickou odezvou radost. To tu zde není. 

Když už jsem se rozjel s nedostatky, tak drobným zklamáním pro mě byla světla. Toto je řada sedm. Čekal jsem jen to nejlepší. Moderní LED světla s vykrýváním beru jako samozřejmost. A ta tu jsou, v pořádku. Jen jejich výkon není úplně nejlepší. Tomu moc nepomáhá tmavá část, která je mezi potkávacími a dálkovými světly a je opravdu výrazná. A pro někoho, třeba pro mě, i dost rušivá. 

Výkon motorů je samozřejmě naprosto odpovídající třídě auta, na stovce jste za pár sekund a opravdu to cítíte. Do toho ještě příjemný a nerušivý zvuk benzínového šestiválce. Nebo naprosté ticho elektromotoru. Pohon všech kol a natáčení zadní nápravy velmi zpříjemňují jízdu. Tohle je zkrátka BMW, to není auto postavené jen pro toho vzadu, tohle auto je i radost řídit. 

Pokud už ale sedíte vzadu, budete mít plno místa, to asi čekáte. Můžete mít i křeslo, na kterém si můžete natáhnout nohy. Nebo třeba obří obrazovku. Ani jedno testované auto nemělo, mělo však střešní okno a dotykové obrazovky v madlech dveřích, kterými můžete ovládat nejen třeba sluneční clony, ale i ambientní osvětlení a radio. Pokud vám to tedy řidič dovolí, pro děti by to mohlo být nechtěné lákadlo. 

V určité cenové kategorii už člověk tak nějak očekává elektrické dovírání dveří. Prostě nemusíte bouchat, dveře jen přiložíte a elektromotor se postará o zbytek. Tady je to ještě dál, dveře se kompletně zavírají a otevírají elektricky. Můžete samozřejmě i mechanicky, nejspíš to i často budete dělat. Co mi ale přišlo velmi praktické a návykové, to je funkce, kdy se dveře zavřou při sešlápnutí brzdy. 

Celkově vzato je ale BMW 750e fantastický stroj. Jak na pohled, tak na dotek a jízdu. Vypadá majestátně a působí ještě dražším dojmem. Testované auto stálo necelé 4 miliony a lidé často hádali mnohem více. Uvnitř je o vás královsky postaráno na jakémkoliv místě. Jízda s ním je zábavná a také naprosto tichá, pokud se vejdete do elektrických kilometrů. Jen škoda, že nenabídne rychlé nabíjení, v této cenové kategorii by se to dalo očekávat. Není to dvanáctiválec, ale je to naprosto plnohodnotná sedmička. Moderní, krásná a skvělá.