Test Honda Jazz a Honda Jazz Crosstar: Malá velká auta

Ačkoli se jedná vlastně o jedno auto, vzhledově jsou odlišná. Jedno je nenápadný parťák do města, druhé stylový crossover.

Nový Jazz má sympatický kukuč. Nemůžu si pomoct, ale když ho vidím, tak vidím hodného kamaráda, od kterého nečekám nic záludného. A přesně takový je. Žádný velký sportovec, ale skvělý parťák pro každodenní život. Verze Crosstar vypadá více dospěle, má vyšší světlou výšku a pár stylových plastů. V současné nabídce se nejedná o další výbavu, ale o samostatný model. Který až tak moc odlišností ale nenabídne. Raději jsem však vyzkoušel obě verze, abych zjistil, která by více sedla mně. 

Nejdříve co se týká vzhledu – Crosstar se mi osobně líbí více. Ačkoli je Jazz opravdu roztomilé auto, Crosstar zvláště ve zkoušené červené je opravdu fešák. A zatímco s klasickým Jazzem se mi stávalo, že mě ostatní nebrali na silnici moc vážně a měli neustále potřebu mě předjíždět, s vyšší verzí se mi to tak často nestávalo. Přitom je to ve skutečnosti tak, že lepší parametry má právě ta roztomilejší verze. O čemž se také na semaforech občas někdo přesvědčil. 

V interiéru je rozdíl hlavně ten, že i Crosstaru máte omyvatelné potahy sedadel. A to je opravdu hodně praktické, kdo někdy vezl děti, tak to zná moc dobře. Nebo psa, případně jiné zvířectvo. V mém případě byl rozdíl ještě ve výbavě. Tu má totiž Crosstar vždy tu nejvyšší, zatímco u klasického Jazzu můžete vybírat ze tří a já měl tu prostřední. Zamrzí ale, že ačkoli v nejvyšší výbavě je hlídání mrtvého úhlu, tak tento prvek u Crosstaru chybí. 

Jak to u japonských aut bývá, s příplatky si moc nevyhrajete. Vyberete si výbavu a pak barvu. A to je vlastně vše. Už v základu získáte plno airbagů, kde nechybí ani ten mezi předními sedadly. Nebo třeba LED světla a adaptivní tempomat. Zamrzí trochu to, že pokud chcete mít kožený volant a právě to hlídání mrtvého úhlu, musíte sáhnout po nejvyšší výbavě. Obě tyto věci bych si uměl představit i v nižší výbavě, protože jedna hodně pomáhá komfortu a druhá bezpečí. Ale nedá se nic dělat. 

Zavazadelník nabídne průměrnou hodnotu 304 litrů (Crosstar má pak o 6 litrů méně). Kufr tedy nepatří mezi největší, ale ani mezi nejmenší. Honda však umí kouzlit! Však se zadní sedadla jmenují Magic Seats. A dostojí svému názvu! Sedáky zadních sedadel totiž můžete zvednout a vznikne tak opravdu obří prostor. Potřebujete převézt televizi? Není problém! A stále máte volný kufr. Chcete převézt něco opravdu velkého? Opěradla zadních sedadel sklopíte do roviny a je před vámi 1025 litrů prostoru. A tam už se rozhodně něco vejde!

Jazz umí zázraky s prostorem. Když se na něj podíváte zvenčí, vypadá jako malé auto do města. Kufr ale úplně malý není, tak že by se to místo ušetřilo na zadních sedačkách? Vůbec ne. Tam je ho snad až nadbytek. Se svými 184 centimetry jsem si za sebe pohodlně sedl, měl jsem plno místa před koleny, nad hlavou, do stran… A vlastně jsem tak nějak pro sebe přemýšlel, kde se to vzalo? A nebojte, na předních sedačkách se místo nekradlo. 

Po usednutí dopředu si můžete také dopřát plno prostoru. A co mě doslova uchvátilo, to byl výhled. Z moderních aut je často výhled jak z nějaké střílny. Průzor dozadu, průzory do stran a trochu větší průzor dopředu. U Jazzu ale vidíte naprosto výborně do všech stran. A je to takový osvobozující a příjemný pocit, jako by se vám otevřel celý svět a vy měli mnohem lepší rozhled. Což tedy opravdu máte. Palubní deska je úplně rovná, stěrače jsou zapuštěné, aby ani ty nerušily výhled. 

Dobře je vidět i dozadu, takže parkovací kameru, kterou získáte až v nejvyšší výbavě, vůbec nepotřebujete. A navíc máte parkovací senzory. 

Co se týká interiéru, je Jazz plný překvapení. A to je tu ještě jedno. Přední sedačky. Ty totiž na první pohled vypadají… no jako obyčejné sedačky. Jakmile si do nich ale sednete, tak zjistíte, že mají boční vedení, dobře dlouhý a nakloněný sedák a přesně takovou tuhost, která není po delší cestě otravná a nebolí vás záda. 

Pohodě na palubě pomáhá rychlý systém infotainmentu, který jsem ale využíval minimálně, vzhledem k podpoře Android Auto nebylo moc proč. Odpůrci dotykových ploch a displejů si přijdou na své, vše se ovládá klasicky mechanickými ovladači. 

Z motorizací si moc vybírat nemůžete. Nový Jazz je vždy hybrid. Ale ne jen tak obyčejný hybrid! Využívá technologii e:HEV, pod kapotou je benzínová jednapětka, která však kola pohání jen občas. Proč? Protože se jinak o jízdu stará elektromotor a ten benzínový jen vyrábí energii. Můžete tak jet čistě na elektřinu s vypnutým spalovacím motorem, na elektřinu se zapnutým spalovacím motorem a nad 70 km/h se spalovacím motorem připojeným pevným převodem, který odpovídá zařazené šestce. 

Zní to komplikovaně? Možná ano, ale funguje to skvěle. A hlavně, vám jako řidiči vlastně může být jedno, jak ten systém funguje, pokud z toho něco máte. Tedy dobrou spotřebu. U verze Crosstar je udávaná 4,8 litru na sto kilometrů. A já měl 4,2. A to jsem se nijak neloudal! To je důkaz, že tento systém opravdu funguje výborně. Vy jen tankujete benzín a o víc se nestaráte. 

Dokonce nemá motor vyrábějící elektřinu v zátahu nepříjemný zvuk, jelikož umí měnit otáčky a pro posádku tak působí, že řadí. Což samozřejmě není možné, převodovku byste v Jazzu hledali marně. 

Spotřebě prospívaly spíše delší jízdy – při ježdění po městě totiž nějaký ten litr padne na to, že po vyjetí se studeným autem běží spalovací motor a Jazz nejede jen na elektřinu. Alespoň tedy v zimních podmínkách, ve kterých jsem jezdil. Pro mě osobně to ale bylo spíše plus, nenastane pak situace, kdy člověk potřebuje předjet a vytáčí se studený motor. 

Co se týká audia, tak zde jsou velké rozdíly mezi Jazzem a Jazzem Crosstar. Zatímco první jmenovaný má 4 reproduktory, ten druhý 8 a subwoofer. Bez mučení musím přiznat, že jsem nepoznal takový rozdíl, jaký bych asi čekal. Protože i ty čtyři reproduktory ze sebe dostávají hodně a hrají opravdu dobře. Což je dobře, protože v klasickém Jazzu lepší audio mít nemůžete. 

Světla svítí výborně, světlo je jednolité, automatika funguje rychle a spolehlivě. To je vidět ve videu. 

Nový Jazz mě překvapil svou prostorností. A výhledem. A spotřebou. Ano, překvapil mě dost. Není to to nejlevnější auto na trhu, základní cena je 499 900 Kč, ale rozhodně to nejsou vyhozené peníze. Protože dostanete opravdu kvalitní auto u kterého je poznat, že se při jeho navrhování myslelo na potřeby řidiče a posádky.