Test Hyundai i30 N 2017: Tohle je Hyundai?!

Předsudky stranou. Odmyslete si agresivní marketing a pověst aut, které převezou, ale nenadchnou. Hyundai i30 N je totiž úplně jiné auto, než čekáte.

Když automobilka oznámila „sportovní“ i30, měl jsem o tom autě jasnou představu, protože to tak vidíme všude okolo. Tedy že použijí nějakou dvakrát přeplňovanou jednačtyřku, dají jiný přední a zadní nárazník, pár znáčků do interiéru a možná nějaké lepší sedačky. A to bude ono. Jenže to tak nebylo. Přišlo auto, které dokáže zbortit vaši představu o Hyundai. Vůbec se v něm nesoustředíte na kvalitu plastů, které mimochodem ale vůbec nedrnčely, ale na to, že když lehce uberete plyn, ozve se z výfuku mohutné praskání. Při přeřazení také. Vlastně práská pořád.

Důležitá volba čeká na kupujícího na začátku. Základní verze tohoto auta stojí nějakých 700 tisíc a ve výbavě je vše. Kromě teda prvků, které dostanete za příplatek dalších 40 tisíc. A že je to hodně důležitý příplatek! Je v něm vyšší výkon o 25 koní, větší kola se speciálními pneumatikami pro toto auto, fantastické Brembo brzdy, klapky ve výfuku a ještě pár dalších věcí ve stylu rozpěrných tyčí. Takže nad tím se vůbec nevyplatí přemýšlet, tohle je „must have“ příplatek.

S tímto setupem jsem měl k dispozici auto já. To je to, co vidíte a hlavně slyšíte ve videu. No co vám budu povídat, přesedl jsem z BMW M240i, což je fantastické auto ve všech ohledech, a i30 N působí mnohem více živočišněji, nespoutaně, výbušně… No přesně tak, jak čekáte. Není to auto postavené na zrychlení, u kterého budete ztrácet vědomí. Tohle auto je postavené na zábavnou jízdu, která může trvat opravdu dlouho. Řazení je úžasně mechanické, cítíte dráhy a dorazy, při podřazení se automaticky dávají meziplyny, což je super praktická věc pro nás, kteří je pořádně dávat neumíme. Pokud ale jedete na režim Normal, nebo i Sport, je to stále klasická i30. Se silným motorem a nejvyšší výbavou. Ale není to to zvířátko, které chcete. To vyskočí, když zmáčknete tlačítko na druhé straně volantu s nápisem N. To je ten režim, který chcete a potřebujete. Přepnou se klapky ve výfuku, řízení ztuhne, reakce na plyn je okamžitá a okresková zábava může začít. Nebo okruhová, ale častější případ budou ty okresky. Za každé přeřazení budete odměněni prásknutím a dalším zátahem, za podřazení i ubrání plynu do zatáčky několikanásobným zapráskáním do výfuků. To si prostě zamilujete a i když pojedete pomalu, schválně zvolíte nesmyslně nízký převod, aby byl motor stále v těch zábavných otáčkách. Tohle auto mi trochu přijde jako taková moderní 205 GTI, což byl ve své době také nečekaný úkaz.

Hodně, ale opravdu hodně často budete narážet na rychlostní limity. Je to ohromná škoda, auto má skvělé brzdy a podvozek, na přehledné okresce zvládá i opravdu vysokou rychlost naprosto bezpečně, bohužel ale nikdy nevíte, kdo číhá za rohem. Zábavu si ale můžete užít i při nižších rychlostech, jen pak nikdy nevyužijete vyšší stupeň, než trojku. Na trojku můžete upalovat i na dálnici, ale to je zrovna jedna ze situací, kdy se vyplatí hodit mód Normal a dát šestku a jet hezky rychle s normální spotřebou. Druhý případ vypnutí režimu N je třeba večer při parkování, to opravdu nepotřebujete takový rachot a upoutávat na sebe pozornost, zvláště, pokud nejste mistři v parkování. A když už jsem zmínil spotřebu, ta je při akčnější jízdě nějakých 13 až 15 litů, při normální se ale dostanete hravě pod 10. Tyto hodnoty jsou měřeny na zimních kolech, takže na letních možná ještě níže.

Hyundai i30 N je opravdu úžasně zábavné auto, které bude ale bohužel dost trpět tím, že je to Hyundai a mnoho lidí si ho jen kvůli tomu nekoupí. Je to podobný případ, jako u skvělé Kie Stinger, když někomu popíšete parametry a jak je to dobré auto, bude už kontrolovat zůstatek na účtu, jakmile ale dodáte značku, tak to odmítne. Je to škoda, tohle auto se totiž vážně povedlo. Jasně, výrobce si zase neodpustil hlášku ve smyslu, že je to „nejlepší český sporťák všech dob”, ale kašlete na marketing a svezte se. Budete překvapeni.