Test Kia Sportage 1.6 CRDi: Sportovnost nehledejte, pohodlí a úspornost ano

Slovo sport v názvu může navodit dojem, že se jedná o sportovní auto. Tak to ale není, Kia Sportage nabídne hlavně pohodu na dlouhých cestách. 

Model Sportage aktuální generace se pomalu loučí, fotky jejího nástupce se pomalu ukazují. Ale ten tu ještě není a současná generace nabídne slušné slevy, takže proč je nevyužít a nepořídit si ověřené auto? 

Ne nadarmo se jedná o druhý nejprodávanější model značky. Na silnicích je jich vidět hodně a tak jsem byl zvědavý, proč to tak je. Cena až tak podbízivá není, ačkoli není vysoká, tak se stále nejedná o úplně levné auto. Ta lákadla musí být i jinde. 

Tak třeba ve vzhledu. Nově je nápis Sportage uprostřed zadních dveřích, což vypadá dobře. Já měl k dispozici výbavu Black Edition a jak název napovídá, černých doplňků je na autě hodně. Ve spojení s červenou barvou auto rozhodně nevypadalo, že by mělo jít do důchodu. Naopak, je to stále hezké a moderní auto, které bude vypadat dobře i za několik let. 

Kola na autě trochu zapadala. Nejen kvůli tomu, že na nich jsou pneumatiky s vysokým profilovým číslem 60, ale i kvůli černé barvě. Já vím, Black Edition, takže černá kola dávají smysl, jen pak nejsou dostatečně výrazná. 

Pokud milujete tlačítka, budete v interiéru jako doma. Dalo by se říct, že tlačítka jsou všude, kam se člověk podívá. Já osobně z toho úplně nadšený nebyl, vzhledově se mi to moc nelíbilo, ale co mi vyloženě chybělo, to byl displej u klimatizace. Ten tu totiž není a nastavenou teplotu nevidíte na hlavním displeji stabilně, ale jen na chvilku. Můžete namítnout, že ji vidět přeci nepotřebuji, že buď je mi zima, teplo, nebo akorát, ale já bych ji stejně radši viděl. 

Až na množství tlačítek je v interiéru vše v pořádku. Jedno tlačítko bych vyzdvihl, jako hodně praktické – tlačítko s hvězdičkou. Na to si totiž můžete nastavit nějakou funkci, já si tam nastavil rychlý přístup k Android Auto. A to je paráda, často se v autech stává, že se musíte složitě přes displej k této funkci dostávat.

Materiály jsou kvalitní a dobře zpracované, nikde nic nedrnčí. Potěší třeba i takový detail, že místa, kam si cestující opírají lokty (ano, i ti vzadu, na které se často zapomíná), jsou krásně měkká. Je to drobnost, ale zkuste jet tisíc kilometrů s loktem opřeným o tvrdý plast… Volant se dobře drží a je normálně kulatý, člověk sedí v pohodlných sedačkách a všude má dostatek prostoru. 

To se týká i cestujících vzadu, i tam je dost místa do všech směrů. Zadní sedačky jsou trochu tvrdší, mají ale dobře dlouhý a nakloněný sedák, takže nějaké delší trasy nebudou problém ani tam. A někomu právě pevnější materiál více vyhovuje. 

Schválně jsem zatím přeskočil kufr, s ním je to trochu složitější. Jeho velikost záleží na motorizaci – tedy zda je benzínová, naftová, nebo mild-hybridní. A já měl tu poslední možnost. Mild-hybridní naftový motor. O tom něco napíšu až za chvíli, teď ta velikost kufru. V tomto případě se jedná o nejmenší porci litrů, konkrétně 439 a po sklopení zadních opěradel 1428. Naftový mild-hybrid se musí spokojit i s menší nádrží, ta má 58 litrů, jinak 62. To je ale pořád sympatická hodnota, zvláště v dnešní době, kdy se výrobci předhánějí, kdo dá do auta menší nádrž. 

A jak je to s těmi motory – všechny mají stejný objem 1.6 litru. Základ pro Sportage je 1.6 GDi s výkonem 132 koní. Výkonnější je 1.6 T-GDi se 177 koňmi a pak je tu naftová jednašestka se 136 koňmi. Ta může být i mild-hybridní, výkon je stejný, spotřeba nižší a cena o 20 tisíc vyšší. 

Já měl motorizaci s nejdelším názvem, tedy 1.6 CRDi SCR MHEV 4×4 7DCT automat. Lidsky řečeno mild-hybridní naftovou jednašestku s automatem a pohonem všech kol. Pohon všech kol jsem nezkoušel, takže jeho přínos nemohu moc posoudit, auto má ale světlou výšku 172 milimetrů, takže se někam mimo silnici rozhodně může podívat. 

Tento motor nemá nijak zázračné papírové hodnoty – zrychlení z nuly na sto za 12 sekund (naměřil jsem méně), 136 koní a 320 newtonmetrů. V tom ten sport vidět není. Ale v praxi se motor chová mnohem živěji, než hodnoty napovídají. Možná za to může pomoc elektromotoru, ale zvláště na sportovní režim má auto hodně chuti zrychlovat. Což ale neznamená, že by to člověka lákalo k vymetání zatáček. To vůbec ne, je ale fajn mít nějaký výkon v zásobě pro bezpečné předjetí. 

Jak charakter motoru, tak podvozku, který je naladěný spíše komfortně, než nějak tvrdě, svádí k pohodové jízdě. A ta se vám pak odvděčí spotřebou. Já měl průměr 6,5 litru na sto kilometrů, což je ještě o trochu méně, než udává výrobce. Pokud jsem ale jel více defenzivně, dostal jsem se bez problému pod šest. 

Rozhodně mohu doporučit audiosystém JBL, protože ten hraje moc příjemně. Jak výšky, tak basy jsou dobře prokreslené a při dlouhých (ale i krátkých) trasách si s chutí zvýšíte hlasitost a užijete si to. Alespoň já to tak měl. 

Pokud budu brát v potaz aktuální akční ceny, tak Sportage můžete mít od 519 980 korun. Se základním motorem bez turba a v základní výbavě. Ta je opravdu taková vstupní, ani denní svícení není LED, klimatizace je manuální a kola šestnáctipalcová. Bezpečnostních prvků ale dostanete plno i v základu. Zlatá střední cesta je výbava z názvem TOP, která obsahuje téměř vše a pokud ji doplníte o paket Tech, tak už vlastně úplně vše. Takové auto vyjde 599 980 Kč se základní benzínovou motorizací, plus 45 tisíc za paket Tech. 

A to se mi líbí. Že i ve vyšších výbavách můžete mít slabší motor bez turba. Protože někteří zákazníci nechtějí turbomotor. Je jedno z jakého důvodu, ale prostě nechtějí. U Sportage ho mít nemusí, není tedy problém auto s takovým motorem vybavit na maximum. 

Konkrétně testované auto stojí ve výbavě Black Edition aktuálně 744 980 Kč a jedná se o nejdražší volbu v této výbavě. Pokud chcete trochu více sportovat, sáhněte po benzínovém turbomotoru. Má necelých 180 koní a je o 20 tisíc levnější, než tento mild-hybrid. Co se týká záruky, tak ta je pro automobilku typická, tedy sedm let, což u mnohých značek nemůžete mít ani za příplatek. 

Kia Sportage ve mě zanechala příjemný dojem. Není to auto, které by někoho nutilo jezdit sportovně. Než jsem se s ní svezl, byl jsem na rozpacích – vzhledově je celkem agresivní, hodnoty jsou zase spíš dost nezáživné. Ve výsledku je to příjemný mix – pohodlný podvozek, dobrá spotřeba a dostatečně svižný motor, kterému pomáhá povedená převodovka. 

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.