Test Mazda MX-30 e-Skyactiv: Dojezdem neohromí, jízdou ale potěší
MX-30 je první moderní elektromobil od Mazdy. A jak je u této automobilky zvykem, jde na to zase trochu jinak. Ale jde na to dobře?
Je pravda, že na to zase až tak jinak nejde. Základní myšlenka modelu MX-30 je ta, že lidem stačí menší dojezd, takže je možné do auta dát menší baterie. To znamená několik důležitých věcí – nižší cenu, nižší hmotnost a menší emise při výrobě a pak následné recyklaci. Takže jaký je ten menší dojezd? No, nějakých 200 kilometrů, v reálném životě spíše 180.
U elektrických kilometrů je potřeba počítat s tím, že 180 znamená vlastně 160. Málokdo si totiž dokáže (a troufne) naplánovat cestu tak, aby s nulovým dojezdem přijel k nabíječce. Ta totiž také nemusí fungovat, takže je dobrá nějaká rezerva. Jistě, majitel elektromobilu má možnost nabíjení doma, ten si tedy může dovolit luxus minimálního dojezdu.
Schválně si řekněte, kdy naposledy jste ujeli trasu delší, než 150 kilometrů. Já jezdím téměř pořád a když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nevím. Jel jsem nedávno z Prahy do Plzně. A náhodou elektromobilem, který jsem v Plzni dal nabít. Takže žádný problém. A Mazda tohle ví, dle jejich průzkumu člověk průměrně za den najede nějakých 40 kilometrů.
Existují samozřejmě i lidé, kteří jezdí dálkové trasy. Pro takové Mazda MX-30 rozhodně není. Neznamená to ale, že by byla špatným autem – jen není autem pro ně. Pokud však denně najedete do sta kilometrů a máte kde nabíjet, proč ne?
Tato elektrická Mazda totiž nabídne to, co je pro automobilku tak typické – zaměření na řidiče. Rozložení hmotnosti je 50:50, zatáčení pomáhá G-Vectoring Control Plus, který do zatáčky ubere trochu točivého momentu, takže se hmotnost přesune na přední kola a díky tomu auto lépe zatáčí. K tomu výborné sedačky (i když ta řidiče by zasloužila možnost ještě o kousek výše nastavení sedáku), vynikající řízení, kdy auto pohotově reaguje na vaše pokyny. A hlavně žádné komplikace, žádné složitosti.
Jeden příklad za všechny. V interiéru je displej pro nastavení klimatizace, což je novinka. Ale jelikož je intuitivnější teplotu a třeba sílu ventilátoru ovládat tlačítky, jsou tu i tlačítka. Pro zapnutí vyhřívání sedačky už vám ale nezbyde nic jiného, než sáhnout na displej.
Hlasitost se ovládá klasicky kolečkem a na volantu, infotainment není dotykový, ale má otočný ovladač, který funguje skvěle (pokud nechcete zadat při využití Android Auto nebezpečí ve Waze, to je pak trochu komplikované), hlídání mrtvého úhlu vidíte i na head-up displeji, takže můžete stále koukat před sebe… prostě klasická Mazda.
Tomu odpovídá i interiér. A vlastně i exteriér. Uvnitř se cítíte jako v jakémkoliv jiném modelu značky, pokud by ve středu nebyl displej pro ovládání klimatizace, nevšimnete si ničeho jiného. Možná tedy ukazatele dobití baterie, pravda. Exteriér je trochu jiný, ale ne tak moc, aby nebylo na první pohled jasné, jaká značka toto auto vyrobila. Atypické je však otevírání zadních dveří, které jsou obrácené. Je tak tedy nejdřív potřeba otevřít přední dveře a pak až zadní malé. To je trochu nepraktické v případě, že jedete ve dvou a nabíráte někoho dalšího, kdo si má sednout dozadu.
S prostorem to ale není nijak špatné, sám za sebe jsem si se svými 184 centimetry sedl celkem pohodlně. Ani kufr na tom není nijak bídně, s audiosystémem Bose, který jsem měl, nabídne 341 litrů a to je ta nejmenší možnost. Bez audiosystému je to 366 a po sklopení zadních sedadel 1146, respektive 1171 litrů.
Když už jsem u audiosystému, tak Bose hraje super a sice nemám porovnání se základní aparaturou, i tak si ale troufnu doporučit toto audio. Díky tomu, jak je auto úplně tiché, si hudbu opravdu vychutnáte.
Světla byla v mé výbavě s funkcí vykrývání ostatních účastníků provozu. To funguje spolehlivě a rychle. Mazda používá i zajímavý a funkční systém pro nasvícení zatáček – světla se sice nenatáčejí, ale dokáží více rozsvítit jednotlivé segmenty diod dle natočení volantu. A účel to naprosto splní.
Motorizace je k dispozici jedna jediná, tedy elektromotor o výkonu 107 kW, tedy 145 koní. Točivý moment je 265 Nm. Důležitá čísla jsou ale taká ta, která se týkají nabíjení! Pokud auto připojíte na rychlodobíjení, z 0 na 80 % kapacity se dostane za 30 až 40 minut. Z domácího wallboxu to na 100 % bude trvat 4,5 hodiny. To je příznivý čas, který samozřejmě těží z kapacity baterie (35,5 kWh) a možnosti nabíjet až 22 kW, což není úplně běžné. Rychlodobíjení je klasických 50 kW.
Testovaná výbava byla ta opravdu nejvyšší, tedy limitovaná série Edition 100 k výročí 100 let automobilky. Loga této edice byla téměř všude, i na klíčku a středu kol. Exteriér měl specifické provedení s červenou střechou a téže barvy byla i veganská kůže v interiéru. Jednalo se o opravdu pohledné auto, ale cena byla už přes milion.
Pokud se smíříte s tím, že nemáte auto z limitované série, může vás MX-30 vyjít na 854 900 Kč. A ano, já vím, není to málo. Není to málo na poměry všech aut obecně. Ale pokud porovnáme elektromobily, tak to není moc. Vzhledem k tomu, že Mazda nabídne styl, praktičnost a skvělý pocit za volantem, tak to může dávat smysl. Jen je potřeba mít kde nabíjet, na to je nutné myslet.