Test Škoda Kodiaq RS 2019: Rychlé SUV (+VIDEO)

Sportovní naftové SUV? Ne tak docela. Ale rychlé, pohodlné a vlastně bezkonkurenční auto? To už na Škodu Kodiaq RS sedí!

Měl jsem možnost vyzkoušet lehce kontroverzní největší mladoboleslavský model. Tedy Škodu Kodiaq v provedení RS. A byl jsem zvědavý, jaké tohle auto bude. Protože na papíře vypadá opravdu dostatečně silně, porce 240 koní a 500 Nm z naftového dvakrát přeplňovaného motoru je už opravdu slušná. A celkově mě zajímalo, zda tento obřík na dvacetipalcových kolech bude ještě normálně použitelný jako velké SUV, kterým je.

Radost mi udělala krásná modrá barva, která Kodiaqu sluší. I červená vypadá dobře, ale v té trochu zaniká výrazný prvek modelů RS – tedy zadní odrazka přes celou šířku nárazníku. To je však ale také jedna z mála odlišností, pokud nepočítáme nově červená loga, tak není úplně snadné odlišit nejsilnější naftovou škodovku od ostatních Kodiaqů.

To v interiéru je na první pohled jasné, že se jedná o RS. Nápisy najdeme na volantu, řadicí páce, sedačkách… a když už jsem u nich, tak ty se opravdu povedly. Mají pevnou hlavovou opěrku, což ale vůbec nevadí, protože je dobře vysoko. Krásně podpírají tělo a sedák je možné naklonit, takže si ideální polohu najde snad každý.

Jen se sedí vysoko. Což je celkem logické, jedná se o SUV. Pokud přesednete jako já z nějakého nízkého auta, budete mít pocit, že si potřebujete sedačku posunout ještě tak o půl metru níže. Což logicky nejde. Plno lidí ale právě tento nadhled nad ostatními účastníky provozu vyžaduje, takže ti budou naprosto spokojeni. Já si na to celkem rychle zvykl.

V druhé řadě cestující nijak nestrádají, prostoru mají ve všech směrech naprostý dostatek. Pokud tedy sedí ve dvou. Ve třech už to taková sláva není a ten prostřední ze svého místa nebude úplně nadšený.

A pak je tu třetí řada. A tu jsem prostě musel vyzkoušet! Protože ta podle mě tvoří tohle auto bezkonkurenční. Ale o tom až dále. Každopádně manipulace se zadními sedačkami není nijak složitá, stačí je vytáhnout z podlahy kufru a je to. Předtím je potřeba sundat roletku z kufru, která má ale své přesné místo v podlaze, kam se dá ukrýt. Udělalo mi radost, že i v sedmimístném provedení zbývá nějaký kufr. Není největší, ale je alespoň nějaký.

Díky třetí řadě sedadel je kufr o trochu menší, ale v těchto hodnotách, které jsou i tak ohromné, to podle mě není nijak zásadní. A jak se vzadu sedí? Dobře. Asi tak bych to ohodnotil. Není to výborné, což jsem ani nečekal. Pro dospělého člověka jsou to spíše nouzové sedačky. Ale děti jsou ze sezení vzadu nadšené! Ten pocit, že sedí v kufru, je prostě zajímavý. Pokud však budete potřebovat převézt šest lidí, jde to. V druhé řadě si posunou lavici trochu více dopředu, kdy jim stále zůstane dostatek místa pro nohy a pasažéři za nimi tak budou mít dostatečné místo pro nohy.

Jistě, není to ideální pro cestu na dovolenou. Ale je to věc, kterou možná občas využijete, pokud třeba vozíte děti ze školy a budete chtít vzít i jejich kamarády. Nebo se známými budete chtít někam nedaleko vyrazit, ale nebudete mít možnost vzít více aut… A zadní sedačky můžete mít stále sklopené a mít je připravené jen pro jistotu a třeba nikdy nevyužít.

Právě sedmimístná varianta mi přijde jako bezkonkurenční. Pokud bych vybíral auto a nastavil bych podmínky tak, že chci, aby nové auto bylo naftové, s výkonem přes 240 koní, mělo sedm míst a stálo do 1 200 000 Kč, tak opravdu moc jiných možností není. Vlastně asi vůbec žádné.

A jak tohle auto jede? Rozhodně rychle! Malinko mi vadilo chování převodovky, která za každou cenu držela nízké otáčky i na sportovní režim. Motor se tak opírá o vysoký točivý moment, stejně bych ale raději vyšší otáčky. To se však dá vyřešit manuálním řazením buď voličem převodovky nebo pádly pod volantem. A pak se dá užít i zábava! Motor má totiž opravdu naprostý dostatek výkonu, takže krásně zatlačí do sedačky a vystřelí vpřed.

Není to na žádné vymetání zatáček při nadzvukových rychlostech. Ale tohle je pořád naftové SUV! Tak je potřeba ho brát. Jeho hlavní působiště bude město a delší přesuny po dálnicích a okreskách. A tam se rozhodně neztratí. I na velkých dvacetipalcových kolech zůstává Kodiaq RS pohodlný, zvláště, pokud nastavíte komfortní režim. Já si nakonfiguroval k naprosté spokojenosti individuální jízdní režim a jiný jsem už ani nepoužíval.

Kodiaq RS není sportovní auto. Ale je to opravdu rychlé naftové SUV. Takže označení RS možná znamená Rychlé SUV. A to by sedělo. RS je potřeba brát spíše jako označení výbavy. Možná namítnete, že by se více hodilo Sportline. Ale taková výbava tu už je a tahle se přeci jen liší a nejen tím motorem.

Tím se dostávám k tomu, že mi možná trochu chybí, že tento motor nemůže být i k jiné výbavě. Protože on je opravdu dobrý. Síly má na rozdávání, dokáže tiše a v pohodě fungovat v nízkých a úsporných otáčkách, stejně jako uhánět v těch vysokých. Když jsem jel na výlet, měl jsem spotřebu nějakých 7,4 l/100 km. Když jsem se trochu svezl po okreskách, vystoupala na devět. To je ale pořád dobré číslo! Mít tento motor třeba ve výbavě Style, nebo sportovnější Sportline by mi přišlo super. Ale holt to tak není.

I přes svou velikost je Kodiaq uvnitř krásně tichý. Ačkoli převodovka drží většinou opravdu nízké otáčky, motor je zvládá a do interiéru se žádný hluk ani vibrace nepřenášejí. Na dálnici se dá v pohodě cestovat 140 km/h a nemusíte zvyšovat hlas. Trošku paradoxní je tak to, že zvenku je hlasitější, než uvnitř. A to díky novému řešení zvuku motoru. Ten má jen jednu koncovku výfuku (ta levá je pravá a ta pravá je falešná, což zní trochu komplikovaně) a u ní věc, která dokáže vytvářet sportovní zvuk motoru.

Není to tedy řešení jako například u Octavie RS, kdy tento umělý zvuk slyšíte uvnitř a můžete si myslet, jak děláte dojem na okolí, které ale nic neslyší. Tady je to obráceně. Odhlučenění je tak dobré, že o venkovním zvuku skoro nevíte. Ale tam slyšet je a celkem výrazně. Toto zařízení se dá ale vypnout, takže pokud nechcete, nemusíte ho využívat. Pak má Kodiaq RS prostě klasický naftový zvuk, což je podle mě úplně v pořádku.

Simply clever řešení najdete na každém kroku. Mechanismus chránící dveře je opravdu super praktický. Vám je sice ostatní odřou, vy jim ale ne. To se hodí, pokud máte vzadu děti, které ne vždy mají úplně cit při otevírání dveří. Pak je tu klasicky škrabka ve víčku nádrže, odpadkový koš v zadních dveřích. Nebo deštníky ve dveřích. A pak jedna fakt praktická věc – zesílení hlasu. Mikrofony zesílí hlas z předních sedaček a vyšlou ho do zadní části auta. Nemusíte tak tedy nijak křičet a pasažéři vzadu vás i tak v pohodě uslyší.

Když jsem u praktických věcí – opravdu dost jsem využíval hlasové ovládání, které funguje z mé zkušenosti bezvadně. Jak na telefonování, tak třeba ladění rádia, ale i zadávání do navigace. Možná je právě tohle budoucnost. Zvykl jsem si na to hned. Zmáčknout tlačítko na volantu a jen nadiktovat kam chci jet, to je super snadné a nemusíte ani na vteřinu spustit oči ze silnice. Paráda!

Tím se dostávám k audiu. Měl jsem k dispozici audiosystém Canton, který nehraje vůbec špatně. Nezařadil bych ho mezi nějakou špičku, podání je takové ploché, ale rozhodně neurazí. A hlavně mu nevadí ani vyšší hlasitosti, při kterých nic nedrnčí. Světla svítí moc dobře, nabízí i různé režimy pro jízdu ve městě, na dálnici a třeba v dešti, kdy se světelný tok přizpůsobí.

Týden se Škodou Kodiaq RS jsem si užil. Jezdil jsem daleko, jezdil jsem rychle, vezl jsem synovce v třetí řadě sedadel. To je myslím takové to hlavní využití. Kodiaq RS dobře vypadá a dobře jede. Pořád nabízí pohon všech kol a světlou výšku 20 centimetrů. Za mě je to naprosto univerzální auto, které se neztratí v levém pruhu na dálnici, při předjíždění na okreskách a ani na zasněžené cestě v horách. Prostě vše v jednom.

Close