Test Škoda Superb Sportline 2.0 TSI 200 kW 2019: Není to sporťák. A to je v pořádku. (+VIDEO)
Škoda Superb podle mě patří mezi univerzálně oblíbené auto. I lidé, kteří nemají škodovky rádi, tak Superb akceptují. Nová generace proto nepřináší revoluci, ale spíše jen mírnou evoluci. A to naprosto stačí.
Superb je totiž stále hezké auto. Třetí generace vydržela hezká opravdu dlouho a to je co říct, protože auta se často okoukají. No a pokud si člověk uvědomí, že Superb je vlastně všude, protože snad každé druhé vozidlo taxislužby je Superb, tak je až neuvěřitelné, že si stále drží svůj šarm. Jistě, není to úplně originální auto, to ale majitelé ani nechtějí. Ti chtějí velký a pohodlný přepravník. A takový Superb přesně je. I v nejnovější generaci.
Ta přinesla trošku upravený vzhled – přední světla jsou až k masce, která je větší a má dvojité lamely. Mlhová světla jsou tvořena soustavou 4 LED. Na zadní části už není logo, ale nápiš ŠKODA na víku kufru, zadní světla jsou spojena linkou (chromovou nebo černou v případě výbavy Sportline) a hlavně mají konečně plně LED osazení. Žárovkový blinkr působil totiž tak trochu smutně.
Já měl půjčený od Přerost a Švorc auto Superb v provedení Sportline v červené metalíze. Musím uznat, že tato výbava a barva Superbu opravdu hodně sluší. Devatenáctipalcová kola nejsou nijak nepohodlná a vzhledu také dost pomáhají. Pod kapotou byl silnější 2.0 TSI o výkonu 272 koní. A to už je slušná porce. Je to tak slušná porce, že jsem zrychlení z 0 na 100 km/h naměřil 5,5 sekundy.
I když má ale dost síly a vysokých rychlostí dosahuje bleskově, není to sportovní auto. A název výbavy Sportline na tom nic nezmění. Stále je to pohodlný přepravník, což je jeho hlavní úkol. Pokud však přepnete do sportovního režimu, dokáže v zatáčkách překvapit. Díky přesnému řízení, pohonu všech kol a výkonu je opravdu hodně rychlý. Ale není to holt nějaká velká zábava. Každopádně pokud potřebujete kdykoliv a kdekoliv předjet, není to problém a ani nemusíte přepínat převodovku na sportovní režim.
Pro mě je tedy Sportline spíše optický paket. A ten je dle mého názoru opravdu hodně povedený. Nečekal bych, že bude zrovna Superb přitahovat tolik pozornosti, jako se mi to dělo s tímto.
Co je téměř synonymum slova Superb, je slovo prostor. A je to opravdu tak. Pokud jsem si se svými 184 centimetry sedl sám za sebe, mohl jsem si téměř dát nohu přes nohu. Zkusil jsem i extrém a sedačku řidiče jsem posunul zcela vzad. A stále jsem měl na zadní sedačce před nohami plno prostoru. Místo na zadních sedačkách však není rozhodně na úkor zavazadelníku, ten je také obrovský. A navíc úžasně přístupný. Když otevřete páté dveře, máte ho celý doslova jako na dlani.
Ve třetí generaci se nehraje na žádný Twindoor systém. Pamatujete si vůbec na něj? Měl ho Superb druhé generace a umožňoval kufr otevírat buď jako u sedanu, nebo jako u liftbacku. A ano, snad nikdo to nepoužíval. A to se z reklamních materiálů zdálo, že se jedná o hlavní tahák. U nejnovější generace mi přijde, že mají být nová Full LED světla hlavní tahák. A právem?
Předchozí generace Superbu měla xenonová světla, která ale měla adaptivní funkci, uměla se tedy vyhýbat. Jako světla jediné škodovky. Slovo “adaptivní” sice najdeme i u ostatních modelů, tam se však jedná jen o různé jízdní režimy, ale ne o vykrývání ostatních aut.
LED technologie přináší výhodu, že je nyní možné vykrývat více objektů najednou a navíc tato světla umí i selektivně ztlumit jas, když zaznamenají reflexní prvky – tedy typicky dopravní značky. Musím uznat, že to funguje skvěle a je vidět, že někdo myslel na řidiče. Výborně a opravdu úžasně rychle funguje i vykrývání ostatních aut, zde si tedy světla zaslouží jen to nejlepší hodnocení. Jenže… hlavní funkcí světel, ať jsou sebechytřejší, by mělo být pořádně svítit. Potkávací světla svítí výborně, ale logicky ne moc do dálky. Dálková světla svítí také celkem silně, ale spíše než do dálky, tak svítí do výšky. A mezi potkávacími a dálkovými světly tak vzniká tmavý prostor. Přesně tam, kde je před vámi silnice. Takže přesně tam, kam by měla svítit nejvíc. Testované auto mělo najeto nějakých 1500 kilometrů, takže předpokládám, že světla byla dobře seřízená. Neříkám, že svítí vyloženě špatně. Jen jsem čekal víc. O dost víc. Protože o nových světlech se u Superbu mluví opravdu hodně.
Že postrádají systém natáčení, mě ani nepřekvapilo, naštěstí přisvěcování do zatáček funguje i ve vyšších rychlostech a tak natáčení trochu nahrazuje.
Vy, kteří mě sledujete pravidelněji, tak víte, že pro mě jsou světla důležitá, protože je to prvek bezpečnosti. I proto na ně mám tedy možná vyšší nároky. Nový Superb nesvítí špatně. Jen jsem to čekal lepší.
Co mě ale opravdu potěšilo, to bylo audio. Systém Canton například v Octavii, nebo Karoqu nehrál nijak úžasně. Hrál dobře, ale že bych mohl říct, že za příplatek bez rozmýšlení stojí, to ne. U Superbu to ale klidně řeknu, protože hraje opravdu skvěle.
Dlouhodobá spotřeba se pohybovala okolo 9,5 l/100 km. Předepsané palivo je Natural 98, ale tankovat můžete i Natural 95. Můj jízdní režim je ale trochu netradiční, věřím, že pokud budete jezdit v klidu a nebudete neustále někde stát s nastartovaným motorem kvůli focení, dostanete se na hodnotu začínající osmičkou. Pokud chcete nižší spotřebu, máte na výběr naftové motory – buď o výkonu 150 nebo 190 koní. Trošku mi chybí v nabídce i silnější naftový motor, například ten ze Škody Kodiaq RS, který nabízí 240 koní. Myslím, že by to byla vhodná vrcholná naftová motorizace pro vlajkovou loď.
Škoda Superb vlastně nedělá nic špatně. Skvěle vypadá, výborně jezdí, nabízí snad až přebytek prostoru a moderní techniku. Jedinou pihou na kráse jsou pro mě světla, ale stále tak nějak věřím, že se jednalo jen o špatné seřízení. Doufám, že se mi do rukou dostane i nějaký další nový Superb, abych mohl zjistit, jak to tedy je.
Výbava Sportline nedělá ze Superbu sportovní auto. Ale vypadá dobře. A to je na ní podle mě to hlavní. S nejsilnějším benzínovým motorem dokáže zrychlit na stovku jako sporťák, v zatáčkách jet opravdu hodně rychle a na dálnici trvale obsadit levý pruh. A to vše navíc za celkem rozumné peníze. Takže co chtít víc?
