Test Subaru Outback 2018: I drobná modernizace stačí (+VIDEO)

Nejnovější generace Subaru Outback dostala novější EyeSight, přišla o denní svícení v mlhovkách a má jednu novou barvu. Ale to není vše!

Subaru Outback je mé asi nejoblíbenější Subaru. A v žebříčku ostatních aut je také hodně vysoko. Znamená to tedy, že by má recenze musela být pozitivní? To si nemyslím, možná právě naopak, mám vysoké nároky a byl bych opravdu nerad, kdyby nebyly naplněny.

Nejprve vzhled – mám rád umírněné modernizace a na to jsou v Subaru experti. Každý rok něco trošku vylepší, auto se tak vlastně postupně modernizuje a nezažívá žádný zásadní skok. U nového Outbacku si člověk hned všimne denního svícení v hlavních světlech, které se tam přestěhovalo z mlhovek. V mlhovkách bylo takové typické a upřímně se mi líbilo, ačkoli to byly žluté žárovky, chápu však, že je potřeba sjednotit vzhled.

Dále pak barva, testovaná červená se možná někomu nehodí na auto, které se nikdy nekupovalo pro krásu, ale je nová doba a Subaru už dělá hezká auta. A s touhle barvou dvojnásob. Červená mu opravdu sluší, ačkoli není tak drsná, jako třeba nějaká hnědá, nebo khaki, je ale originální. Ono tedy na silnicích je každé Subaru originální, vždyť kolik jich potkáte, ale i v rámci stále vládnoucí německé šedi na silnicích hezky vystupuje.

S omezeným počtem Subaru u nás se pojí to, co říkám stále a pořád to platí – to, že se majitelé Subaru mezi sebou zdraví a vždy si pomůžou, je prostě věc k nezaplacení. To je přidaná hodnota, kterou ani luxusní značka nemůže dát do výbavy. To je v lidech. A v majitelích Subaru to rozhodně je.

Outback pohání již jen jediný motor, 2,5 litrový boxer, který má těžiště proklatě nízko a hlavně krásný projev. A zde narážím na věc, která mě u nového Outbacku chytla asi nejvíc. Ten projev motoru. Od nejnižších otáček je cítit síla a ochota jít do vyšších, stále je však úžasně sametový a ve vyšších otáčkách má příjemný zvuk.

Lineartronic, což je jediná volba, dostal nově sedm virtuálních stupňů a funguje to výborně. Je to důkaz toho, že někdy může být zákazník na prvním místě – lidé prostě neměli moc rádi CVT projev původního Lineartronicu, tak to Subaru vyřešilo. Odřazuje téměř jako by to byl klasický automat, co mě však překvapilo nejvíc, to bylo ruční řazení, které jde jen pádly pod volantem, ale je opravdu rychlé a převodovka nechá motor vytočit.

Kdo někdy jel s CVT, které mělo pádla pod volantem, určitě mi dá za pravdu, že tam spíše jen překážela. Většinou nemají valný efekt, člověk je může mačkat jak chce, ale auto si dělá to svoje. Tady ale ne, převodovka reaguje rychle a otáčky má řidič ve svých rukou. Není to manuál, ale rozhodně to není špatný automat.

Spojení motoru a převodovky je tak příjemné, že se mi za celou dobu testu na jazyk dostávalo slovo “lahodné”. Sám nevím proč, umím si představit, jak ho říká Rasťo Chvala, ale mě k tomu autu a hlavně jízdnímu projevu naprosto sedělo.

Podvozek je vyšší, aby zvládl i nějaký ten terén. Pohon je samozřejmě symetrický všech kol. Toto spojení by zvládlo více terénu, než mu nájezdové úhly a délka auta dovolí. To je ale úplně v pořádku. Na drsnější terén je tu Forester, člověk musí stále myslet na to, že Outback je univerzální a pohodlný kombík.

Slovo univerzální je hodně důležité. Jen málokteré auto je totiž tak univerzální. Světlá výška přes 20 cm, permanentní pohon všech kol, široký motor uložený nízko, téměř nekonečný kufr, místa na zadních sedačkách, že si člověk může skoro dát nohu přes nohu. A navíc super spotřeba. U Subaru jsem si obecně zvykl na spotřebu kolem 9 litrů na 100 kilometrů, jaké bylo mé překvapení, když jsem s Outbackem jezdil za 7,3 litru. A to jsem toho najel opravdu hodně. Kdo tedy vlastně potřebuje SUV?

S Outbackem si užijete totiž i zábavu, což vám většina SUV nenabídne. Využil jsem ho klasicky k jízdě na festival a první den, kdy jsem tam jel sám, jsem jel večer domů. A byla na výběr rychlá cesta po dálnici, nebo pomalá po okreskách. Zvolil jsem třetí variantu po ještě zapadlejších okreskách. Proč? Protože mě to k tomu svádělo.

Podvozek si hravě poradí s horším terénem, na to je také stavěný, je to Subaru. Zároveň ale dokáže být opravdu rychlý v zatáčkách. To mě ale ani nelákalo. Stáhl jsem okna, mimochodem všechna čtyři s automatickým dojezdem, otevřel střešní okno a vyrazil jsem. Jel jsem doslova cestou necestou, polem nepolem a užíval jsem si to. Taková ta naprosto pohodová cesta, ke které vás ale auto musí lákat a vybízet, to vám nedá každé.

Do rytmu mi tentokrát nezněl vytočený motor, ale opravdu kvalitní audio Harman Kardon. Když jsem ale při dalších jízdách více pospíchal, stačilo na volantu přepnout režim na S a vyrazit vpřed. V zatáčkách je Outback jako doma a i když jsem byl naložený čtyřmi dospělými, neměl s tím vůbec žádný problém.

Není však vše jen pozitivní, našel jsem dvě negativa. První je spíše kosmetické, jde o lesklé lišty ve dveřích, které jsou vlastně neustále upatlané a časem budou odřené. Druhé už je trochu zásadnější a týká se automatického přepínání dálkových světel – raději jsem je zapínal manuálně. Občas totiž automatika rozhodla, že v protisměru jede auto, i když nejelo. A někdy zase, že tam nejede, i když jelo, jen kamera neviděla jeho zadní světla. No a když jsem vyjížděl z vesnice do temného lesa, automatika odmítala pustit dálková světla pod určitou rychlost. To byl impuls k tomu automatiku vypnout a přejít na ruční ovládání. Na druhou stranu, jestli jsou tohle všechna negativa, co jsem za asi 1200 kilometrů našel…

Co říci závěrem? Subaru Outback jsem měl vždycky rád, mám ho rád a rád ho mít budu. Jedná se o úžasně univerzální auto, které má stále tu pravou auru Subaru. Zastoupí roli auta i do lehce drsnějšího terénu, na odvoz dětí do školy, na jízdu pro nákup, na radostnou vyjížďku v neděli ráno a i pohodovou cestu noční krajinou. A které jiné auto tohle nabídne?

Close