Test Suzuki Vitara 1.4 BoosterJet HYBRID 2020: Parťák do každé situace
Suzuki Vitara je nově jen s mild-hybridem. Vadí to něčemu? Spíše naopak! Vitara je stále úžasně univerzální auto, které se nezalekne ani lehčího terénu.
Když vám řeknu, ať si představíte univerzální auto, jaké to bude? Vím jistě, jaké to nebude. Nebude to kabriolet. Nebude to sporťák. Nebude to pick-up. Bude to auto v rozumné velikosti, které se hodí jak do města, tak na dálnici a třeba i do lehčího terénu. Bude to Suzuki Vitara. Nebo minimálně splňuje veškeré tyto parametry. A k tomu dobře vypadá a nestojí přehnaně moc peněz. Tak pojďme na ní!
Suzuki Vitara patří mezi rozšířená a oblíbená auta. Možná si to ani neuvědomíte, protože je to trochu taková šedá myš, ale když jsem ji na týden měl, všímal jsem si ostatních a je jich opravdu hodně. A často i v moc hezké červené barvě, kterou jsem měl k dispozici i já. Tak oblíbená by nebyla, kdyby neměla co nabídnout. První lákadlo přichází při pohledu do ceníku – nová Vitara začíná na 469 900 Kč. Předchozí generace, která neměla pod kapotou mild-hybrid, vyšla na 456 900 Kč.
Už v základu získáte prostorné auto, do kterého si naprosto pohodlně sednou čtyři dospělí. A i pět dospělých cestu zvládne. Kufr o objemu 375 litrů nepatří mezi největší, ale po sklopení zadních opěradel je číslo hned veselejší – 710 litrů. Na palubě vás potěší třeba adaptivní tempomat a LED světlomety.
Pokud budete pokukovat po pohonu všech kol, který se mně osobně k Vitaře prostě hodí, protože je to Vitara a tu mám spojenou s terénem, tak vás vyjde na 555 900 Kč, ale rovnou ve vyšší výbavě. No a pokud si budete chtít zpříjemnit cestování díky automatické převodovce… tak máte aktuálně smůlu. V předchozím modelovém roce byla, nyní není.
Výbavy jsou celkem čtyři, základní, kterou ani s pohonem všech kol mít nemůžete, je trochu chudší, ale hned druhá mi přijde naprosto dostatečná, jelikož obsahuje vše důležité. Ano, nemá třeba parkovací senzory a navigaci, ale bez obojího bych dokázal žít. Vzhledem k tomu, že autorádio už v základu podporuje Android Auto, tak mi vestavěná navigace přijde zbytečná. Já ji v autě měl a ani jednou jsem ji nepoužil. Nejvyšší výbava přináší panoramatické střešní okno.
Já měl k dispozici třetí výbavový stupeň, který je nazvaný Elegance. Jak to u japonských aut bývá, výbava je pevně daná a vy můžete měnit maximálně barvu. Tu jsem měl moc hezkou červenou, jak jsem již psal. A musím uznat, že se mi auto pořád líbí. Jistě, není to žádná horká novinka, ale líbí se mi ostré tvary, zatmavená zadní světla, která mají v noci moc hezký podpis.
Ačkoli je interiér trochu přehlídkou tvrdých plastů, nepůsobí to nijak rušivě. Pokud není celý od bláta, vypadá celkem elegantně. No a pokud se na něj bláto dostane, jednoduše ho utřete. Tvrdé plasty bych tu neviděl jako nevýhodu.
Překvapil mě celkem pevný podvozek, který jsem nečekal. Vitaru jsem bral jako takové to možná až přehnaně měkké auto, které vás bude v zatáčkách na nerovnostech vyhazovat ze silnice, ale v přímém směru vás bude hýčkat komfortem. Ve skutečnosti je podvozek něčím mezi. Působí dojmem, že ho nerozhodí žádná velká díra, nebo rychle přejetý zpomalovací práh. V zatáčkách je jistý. O nerovnostech sice víte, ale spíše je slyšíte, než cítíte. To bych uvedl jako drobný nedostatek – při jízdě na silnici s nehezkým povrchem, kterých je u nás stále dost, je to v interiéru celkem výrazně slyšet.
Nový mild-hybrid nabízí 95 kW a 235 Nm. Pokud máte raději čísla v koních, tak je to nějakých 130. A s autem rozhodně nemá žádné potíže. Když jsem chtěl jen vyzkoušet, jak se bude chovat na sportovní režim, tak jsem byl tak překvapený (pozitivně), že jsem ho následně využíval celkem často. Reakce jsou totiž hbitější a jízda na okresce zábavná. Na tom má svůj podíl právě i jistý podvozek. I se zábavnou jízdou jsem držel průměrnou spotřebu na hodnotě 6,3 l/100 km, což mi přijde jako výborná hodnota.
Zrychlení z 0 na 100 km/h u verze s pohonem všech kol je 10,2 sekundy, což možná nepůsobí na první pohled nějak extra, ale důležitější je pružné zrychlení. A to je moc příjemné, motor má rád otáčky, má slušný točivý moment, takže když zařadíte dvojku a dáte plný plyn, můžete předjíždět naprosto hravě.
Pohon všech kol se u Suzuki jmenuje AllGrip a přináší s sebou i různé jízdní režimy. Ty nemění jen samotný pohon kol, ale i reakci na plynový pedál. Zatímco základní režim Auto je zaměřený na optimální spotřebu paliva a tak jsou reakce trochu vlažnější a zadní náprava se ke slovu dostane jen výjimečně, při režimu Sport je to hned něco jiného. Auto výrazně ožije, reakce na plyn jsou bleskové a já zjistil, že Vitara je pro mě úplně nečekaně zábavné auto!
Díky jistému podvozku, rychlým reakcím a motoru, který má rád otáčky, bylo ježdění po klikatých okreskách opravdu radostnou událostí. Také však můžete přepnout na režim Snow a ten je pravým opakem režimu Sport. K dispozici je ještě možnost Lock, jak už název napovídá, ta se postará o pohon všech kol, pokud jedete do terénu.
K audiosystému se není třeba dlouze vyjadřovat, ve vyšší výbavě jsem měl navíc dva výškové reproduktory a pokud jsem zrovna nezapomněl něco v kapse ve dveřích, tak jsem si zvukový zážitek celkem užíval. Hlavně mě překvapily basy, které byly kvalitní. Jen je opravdu potřeba dávat pozor na drobnosti ve dveřích, jelikož kapsy nejsou polstrované, dokáže případné drnčení požitek z hudby zkazit.
Světla jsou již v základu LED. Automatické přepínání dálkových zde nehledejte, to je však pořád ta lepší možnost, než špatně fungující automatika. Světla svítí výborně, jak potkávací, tak dálková. Dálková světla nesvítí moc do výšky, takže vás nebudou tolik oslňovat například cedule na dálnicích, ale svítí krásně do dálky.
Suzuki Vitara je prostě univerzální auto. Když si představím Vitaru ve městě… tak tam patří. Když na dálnici? No jasně, proč by ne. Na okresce? Samozřejmě. Na rozblácené polní cestě? Kde jinde! Za rozumné peníze vám nabídne bytelnost, prostornost, výborný motor a spotřebu. Podvozek by mohl být možná trochu měkčí, na druhou stranu si říkám, jestli by se pak nevytratil ten pocit toho, že vydrží opravdu hodně.