Test Volvo C30 1.8i 2008: Nejen pro holky

Od AAA Auto jsem si vypůjčil Volvo C30. Není to zrovna auto, kterým chcete přijet na obchodní schůzku a vypadat drsně, ale má něco do sebe. Je to prostě Volvo. I když menší.

Volvo C30 má hodně výraznou zadní část, ta vám prostě hned řekne, že tady moc prostoru nebude. A že se nejedná o klasické velké Volvo, jak je člověk zvyklý. Z přední strany ale vypadá úplně klasicky, jako každé jiné. To samé platí i o interiéru – přístrojová deska je prostě typická. Dokud se nepodíváte dozadu, tak nepoznáte, že jste v tomto zmenšeném Volvu.

V červené barvě je pravda spíše holčičí. Ono to je nejspíš i úlohou C30, napovídají tomu obří kosmetická zrcátka v obou slunečních clonách. Ale taková C30 v černé barvě, tak je to hned něco jiného. Ani za červenou se ale člověk nemusí stydět, alespoň je stylovější, než „německá šeď“.

Mám rád, když si půjčím ojeté auto za relativně málo peněz (testované Volvo stálo nějakých 130 tisíc), a ono je v lepším stavu, než některá nová auta. Neberte to tak, že by nebylo opotřebované, to samozřejmě ano, je to ojetina se 100 tisíci kilometry, ale motor byl vzorně tichý a hlavně nic nedrnčelo. U některých nových aut neustále něco drnční a to vám dokáže zkazit dojem i z jinak dobrého auta. Tady to tak nebylo. Dveře jsou masivní, přístrojová deska klasická pro Volvo, audio celkem nečekaně slušné.

U Volva C30 spíše narazíte na dvoulitr se 107 kW, já měl 1.8 s 92 kW. Slabší verze se nemá za co stydět. Pokud se odprostíte od toho, že čekáte točivý moment od 1500 otáček jako u moderních turbomotorů, a začnete využívat otáčky, tak se hezky svezete. Jasně, není to žádný trhač asfaltu a při předjíždění si to chce trochu promyslet, ale pokud se naučíte správně řadit, tak si užijete i svižnější jízdu. Ale na to C30 není stavěná, ačkoli to zvládá dobře.

Podvozek má pevný, tlumí fantasticky nerovnosti. Až to svádí nebrzdit před zpomalovacími prahy, tak dobře tlumí.

S C30 jsem jel na výlet do Českého Švýcarska, mimo dálnice a cesta utíkala krásně, spotřeba se držela na velmi rozumné hranici nějakých 7 litrů. Takže ani delší cesta není problém, díky podvozku o našich silnicích skoro ani nevíte.

S Volvy nemám moc zkušeností. Trochu jsem čekal, že to bude komunita, která se bude zdravit, ale v C30 jsem měl spíše pocit, že ostatní s „dospělými“ Volvy dělají, že mě nevidí a koukají někam jinam. Takže zdravení nebude, možná mezi C30, ale ty jsem za jízdy nedokázal zepředu rozpoznat.

Shrnutí? Volvo C30 není auto na obchodní schůzku, nebo na sbalení holky před diskotékou. Ale jinak vše dělá dobře. Je to takový nedoceněný poklad. Za pár korun dostanete auto které dobře jede, je odolné, má výborný podvozek a stále vypadá k světu. Rozhodně vypadá dráž, než kolik stojí. Možná to nebude srdcovka, se kterou v neděli ráno vyjedete na prázdné okresky, ale spolehlivě vás odveze, kam si budete přát. A auto pro manželku je to prostě ideální. Už jen kvůli těm obřím kosmetickým zrcátkům.