Se Subaru za polárním kruhem (+VIDEO)

Vydal jsem se zjistit, jak Subaru funguje v opravdu zimních podmínkách. Tam daleko na severu, v mínus 30 a téměř neustálé tmě. A zjistil jsem, že funguje výborně vždy a všude.

Den 0

Jsem zrovna na poště a volají mi ze Subaru, jestli bych nechtěl nasát trochu té „Subaru family“ přímo ve Finsku. A já rozhodně chtěl! Bez rozmýšlení jsem souhlasil, neřešil jsem, jestli na ten termín náhodou nemám něco v kalendáři (a jak jsem po telefonátu zjistil, tak měl).

Den 1

Už v letadle vidím, že v cílové destinaci bude zima. Po vystoupení z letadla to rozhodně mohu potvrdit. V mínus 30 mi okamžitě zamrzly chlupy v nose a skoro jsem nemohl dýchat. Ale jinak to byla paráda. Všude sníh, dokonale čistý vzduch. A Subaru! Nasedám do XV, které mi první den bude dělat parťáka na cestě do hotelu. A už tady při prvních kilometrech zjišťuji, že jsem tam, kde je Subaru dobře. Kde na asfalt bez sněhu téměř nenarazíte, zato na dokonale uježděný sněhový povrch téměř stále. Jsem tedy rád za to, že auto bylo předem nastartované a celkem vyhřáté. I tak se ale hodí vyhřívání sedaček.

Padá tma a vidím, že většina místních má na autech přídavná dálková světla. To v mém případě není potřeba, protože Bi-LED světla u XV svítí opravdu parádně. Zvláště, když je všude okolo sníh. Dobrá světla se tu opravdu hodí, protože v době, kdy ve Finsku jsme, je světlo asi 4 hodiny denně a ani to není ten pravý den, na který jsme u nás zvyklí.

Cesta do hotelu probíhá naprosto v pohodě. Cestou potkám asi tak tři jiná auta. Není tu moc velký provoz. Kvalitní zimní obutí ve spojení se symetrickým pohonem všech kol dělá prostě divy. Pohon všech kol zajistí dobré rozjezdy a jisté průjezdy zatáčkami, pneumatiky zase spolehlivé brždění. A jsem v hotelu, první den končí.

Den 2

Tak tenhle den bude nabitý. Vstávám v půl osmé ráno do naprosté tmy. Paní, která připravuje snídaně, říká, že je dnes celkem chladno. No, když to říká paní, která tu žije, tak to asi musí být fakt zima. Zjišťoval jsem od ní podrobnosti – jak moc musí být chladno, když to říká i ona. A prý, že když ve 4 ráno šla ty dva kilometry do práce, tak bylo asi minus 35. Zocelená to žena! Na dotaz, proč nejela autem, jen logicky odpověděla, že raději půjde dva kilometry pěšky, než sedět ve zmrzlém autě. Na tom něco je. A jak jsem zjistil, je jedno, jestli šla ve čtyři ráno, nebo v devět ráno, protože tma je úplně stejná.

Po snídani se vyráží na okruh. Tedy na areál s několika okruhy. Cesta probíhá zase v Subaru XV, vždy s motorizací 1.6. Po cestě už je celkem světlo, ale i větší provoz. Ten má za následek, že každé auto vytvoří lokální bílou tmu tak na půl minuty. Zde poprvé zjišťuji, že i jinak bezchybně fungující systém EyeSight má své limity a ten tak dvakrát hlásí, že nemá dostatečný výhled a vypne se. Ale opravdu jen na tu chvilku, kdy není nic vidět, jakmile se mračna sněhu rozestoupí, je zase v plné síle připraven chránit posádku.

Dorazil jsem ale v pořádku a hurá na první disciplínu – Handling. Tedy okruh zaměřený na chování a ovládání auta na extrémně kluzkém povrchu. Jako první auto si vybírám Subaru Impreza, zase s motorizací 1.6, a vyrážím. Co mě hned na začátku opravdu udivuje, to je schopnost brždění. Ano, to není úplně zásluhou auta, ale pneumatik, musím to ale opravdu pochválit.

V prvních zatáčkách na tom povrchu, který je vlastně jen led pokrytý sněhem, zjišťuji, že většinu situací vyřeší přidání plynu. Je to hodně o zvyku, ale u Subaru to tak opravdu platí. Pokud přeženete rychlost do zatáčky a jedete „po čumáku“ rovně, můžete brzdit a doufat. A nebo přidat plyn, zadní kola pomůžou a auto se elegantně lehce přetočí zadkem přesně tam, kam chcete.

Postupem času už jsem přišel na to, že je prostě důležité odhadnout nájezdovou rychlost. Pokud se to podaří a zabrzdím před zatáčkou, můžu ji pak projet celou krásně řízeným smykem. Trošku do toho háže vidle stabilizace, která nejde úplně vypnout, ale musím se přiznat, že vzhledem k mým schopnostem jsem byl občas i rád, že zasáhla. A to bude asi případ většiny majitelů – pokud se někdy budou chtít takhle zábavně svézt, budou rádi, když nad nimi bude někdo ještě alespoň trošku držet ochranou ruku.

Dalším postupem času jsem okruh projížděl stále rychleji, v zatáčkách jsem si elegantně pohodil zadkem a věděl jsem, že stačí přidat plyn a auto se nasměruje tam, kam potřebuji.

Na další jízdu na tomto okruhu jsem zvolil XV. U něj jsem hned v první zatáčce poznal, že se chová trochu jinak. Nejspíš díky větší světlé výšce bylo malinko více záludné a přetáčivé. Jistě jsem si připadal v Impreze. Ale o tom to je. Impreza je to nízké auto s perfektním podvozkem, XV je zase ten naprostý univerzál, který třeba na takovém povrchu nenabídne tolik zábavy a jistoty, zase se ale podívá tam, kam Impreza bude jen smutně nakukovat z povzdálí.

Tak moc jsem si chtěl vyzkoušet a pořád osahat tahle dvě auta, že jsem se ani nedostal k Levorgu. Ale pozor. K novému Levorgu! Bez díry v kapotě a dvoulitrem pod ní… ano, nový Levorg nemá přeplňovanou jednašestku, ale nepřeplňovaný dvoulitr s menším výkonem. Měl by mít za sebou plno generačních změn a úprav a tak by absence nějakých 20 koní neměla tolik vadit. Jak jezdí vám ale neřeknu, budu však doufat, že vyjde klasický test, kde se dozvíte všechno.

Přichází čas na další disciplínu, tentokrát – Drifting! Z názvu je asi patrné o co jde. Ještě než jsme usedli za volant Subaru BRZ, které jako jediné mělo pneumatiky s hroty, jsme si vyzkoušeli trochu té bezpečnosti. V rychlosti 50 km/h jsme se v XV a Impreze vyhýbali překážce, která se před námi objevila. A to samozřejmě stále na naprosto zasněženém a uklouzaném povrchu. No, nechci aby to vyznělo nějak povýšeně, ale to byla vážně brnkačka. Auto i v takové rychlosti dělalo to, co se po něm chtělo, tak vyhnutí nebyl žádný problém. Zajímavou informaci jsme ale dostali od instruktora, který nám doporučil celý vyhýbací manévr brzdit. Člověku se to může zdát nepřirozené, ale auto tak díky tomu ví, že se člověk něčemu vyhýbá a pomůže mu s tím manévrem. Když ale člověk přestane brzdit, je to jen na něm.

Přesouváme se k BRZ a jdeme zkoušet kroužit kolečka. Teorii znám dokonale. Praxi nemám ale vůbec. Je mi jasné, že základem je plynulost, auto se řídí vlastně jen plynem. Důležité je mít dobře nastavenou sedačku a být opřený lopatkama. První jízdu jedu jako spolujezdec a začínám si říkat, že to asi nebude taková sranda. Pak usedám za volant. Sněhové mantinely jsou naštěstí měkké a tak se zas tak moc není čeho bát. Stejně ale nechci testovat jejich poddajnost. To se mi naštěstí nestalo. Jedu na dvojku a je to opravdu tak – lehkým přidáním plynu „utrhnu“ zadek a pak už stačí jen držet tu správnou porci plynu a stabilní kontra volantem a auto krouží a krouží. Tedy kroužilo by, kdybych nedělal chyby a nebyl tolik nervózní při práci s plynem. Takže jsem se párkrát přetočil. I tak jsem ale ze sebe měl dobrý pocit. Pak jsem jel jako spolujezdec s jedním českým novinářem a nestačil jsem žasnout. Vlastně neustále dokázal jet bokem. Naprosto bez problému, jistě, stabilně, jako by tak to auto mělo jezdit normálně.

Okruh se nám rozšířil, že se dvě driftovací kolečka propojila, takže vznikl takový ovál. Stále jedu se stejným novinářem a vypadá to jako naprostá pohoda. Na rovince dát trojku, pak dvojku, hodit auto bokem, přesně trefit výjezd, zase trojku, zase dvojku, zase bokem… a tak pořád dokola. No, asi tušíte, že to zas taková legrace nebyla. I když… co to říkám. Legrace to byla! Úžasná! Subaru BRZ je fantastické auto i na suchu. Ale tady? Absolutní koncentrovaná radost. I když mi to třeba tolik nešlo. Ale mít tohle auto, tak budu trénovat a zlepšovat se. Rozhodně by mě to bavilo. Tak snad někdy…

Přesunuli jsme se na další trať, tentokrát – Technical Track. Ta byla podobná té první, jen byla širší a jezdilo se i v hlubším sněhu. Tentokrát jsem vzal zase Subaru XV, to nezklamalo a už jsem přesně věděl, co od něj čekat a jak se k němu chovat. Ale pak jsem si vzal Subaru Outback a s ním byla zábava! Díky dlouhé zadní části je Outback v těchto podmínkách celkem zábavně přetáčivý a tak je s ním až nečekaně hodně zábavy! A zase jako u každého jiného Subaru se čtyřkolkou platí, že většinu situací vyřeší přidání plynu.

Pak mě instruktoři poprosili, jestli bych si mohl přesednout tam do jedné červené Imprezy, že mě jen potřebují někam odvézt. OK, myslel jsem si, že asi pojedu pro nějaké zapadlé auto. Proč ne. Sedím tedy jako spolujezdec a řidič mi říká, že je to nová Impreza, motor 1.6, výkon 115 koní. Tak si tak pro sebe říkám, proč mi to povídá, vždyť jsem odborník, vím co má za motor. Pak jsem to pochopil. Tohle nebylo obyčejné svezení, za volantem byl rallye jezdec a vydali jsme se na trať. To bylo něco neuvěřitelného. Jet 120 km/h jen centimetry od sněhových bariér, doslova skákat přes nerovnosti, absolutně neubírat rychlost… Takže ano, i s jednašestkou se dá jet opravdu šíleně. Jak ostatně říkám v testu Imprezy – možná nemá výkonu na rozdávání. Ale jak jednou tu rychlost naberete, už ji nemusíte opouštět.

No, mělo to i svou stinnou stránku. Po tomhle svezení jsem nasedl do XV a v první zatáčce to poslal čelně do sněhové bariéry. Jo, tak to dopadne, když člověk přecení své schopnosti. Bacha na to, nemusí tam být vždy jen poddajný sníh.

No a poslední část jízd byl terén. Ruce už jsem měl celkem unavené, na každou část byla totiž hodina, takže jsem za sebou měl už 3 hodiny celkem náročného řízení. Ale na terén jsem se vážně těšil. Protože Subaru = terén. Tedy ne všechna Subaru, to je jasné, s BRZ bych se do lesa nevydal.

No a tady jsem tradičně zvolil na začátek XV. Abych dokázal, jak je to univerzální auto. Na okruhu jelo výborně, ale co v terénu? No naprosto bez problému. Světlá výška 22 cm a dobré pneumatiky jsou prostě skvělý základ. K tomu symetrický pohon všech kol a X-MODE a jede se. Jezdil jsem lesem i loukou, vše v pořádné vrstvě sněhu a XV se ani nezadýchalo. Prostě dokonalý univerzál.

Pro porovnání jsem si na další jízdy přesedl do Forestera. Musím uznat, že pocit v terénu jsem v něm měl ještě lepší. Jako by se pro něj narodil. Což tak ale opravdu je. Měl jsem v něm pocit, že je mu úplně jedno, kam ho pošlu. On to bez odmlouvání projede a bude se mu to líbit. Jasně, možná bych zůstal na stejném místě, jako s XV, ale měl jsem z něj takový více terénní pocit. Na běžné silnici má ale zase náskok XV.

Tak trochu si ale myslím, že se většina XV do terénu nepodívá. Že si je lidé pořizují, protože jsou to vysoká auta a dobře se jim do nich nastupuje a je z nich super výhled (což opravdu je, sloupky jsou parádně řešené). Ale ono toho zvládne i plno v terénu, jak jsem si mohl vyzkoušet na vlastní kůži.

Pak už následovala jen cesta k hotelu. Ta byla dlouhá asi 70 km a vedla zasněženým lesem. Byl jsem už trochu unavený, ale zase jsem zvolil XV a věděl jsem, že se o mě postará. A také ano. Jednou mě navátý sníh stáhl do závěje, což bylo opravdu nepříjemné, protože s tím nešlo nic dělat. Ale takové chyby tohle auto naprosto odpouští. Jen jsem si zapnul X-MODE, couvl a bylo to vyřešené, jelo se dál.

Den 3

Třetí den už obsahoval méně řízení. Tedy méně řízení auta. Řídil jsem totiž psy! Ano, psí spřežení. A můžu vám říct, že je to nezapomenutelný zážitek. Jet zasněženou krajinou, naprosto tiše jen se silou pěti psů… prostě nádhera. Navíc se mi to bude určitě hodit do životopisu!

Pak už se jelo zpátky na letiště, jak jinak než s XV a letělo se domů.

Co jsem při výletě zjistil? Že takové severské podmínky se k Subaru dokonale hodí. Že systém pohonu všech kol dokáže zázraky jak při jízdě na kluzkém povrchu ve vyšší rychlosti, tak v terénu. Že potřebuji nutně jedno BRZ. A že i s malým motorem se dá udělat velké divadlo. A také, že řídit psí spřežení není žádná věda.

Mockrát děkuji Subaru, že jsem se takové akce mohl zúčastnit. Bylo to super a vážně jsem si to užil!

Foto: Subaru