Test: Subaru Outback není auto pro pozéry

Díky výborné spolupráci s autobazarem AAA Auto jsem mohl otestovat Subaru Outback z jejich nabídky. Auto nepřekvapilo. Je prostě své a je vážně dobré.

Když se řekne Subaru, plno lidí vám jako první řekne Impreza. Setkal jsem se tím ve většině případů. Jako by Subaru nedělalo jiné modely. Outback si bere to dobré ze Subaru, tedy skvělý pohon všech kol a motor typu boxer, plus přidává praktičnost.

Tohle auto rozhodně není pro pozéry. Je to auto, které něco umí a má svůj styl. V současné době je to ten typ auta, které si koupí architekt, nebo fotograf, který by si jinak koupil Saaba. Ale koupit si dnes Saaba je trošku riskantní krok, vzhledem k tomu, že automobilka Saab už nějaký ten rok neexistuje.

Subaru Outback je velké auto. Je tak velké, že když skopíte zadní sedačky (což jde mimochodem pohodlně jedním tahem), tak si do kufru můžete lehnout. Neříkám že pohodlně, ale o rozměru to něco vypovídá. Strádat nebudete nikde v interiéru, tohle není případ jako u Audi A4 Allroad, které vypadá velké, ale na zadní sedačky si nesednete.

Vzhled je složité hodnotit. Mně se prostě líbí. Otvor v kapotě je obrovský, auto vypadá že něco vydrží a má prostě svůj styl. Subaru styl.

Kdo je zvyklý na auta z koncernu VW, bude uvnitř trochu nesvůj. V tomto autě platí, že kolik je tlačítek, tolik je funkcí. Nic víc, žádné menu a nastavování. Nastavíte si tak maximálně rádio. Je to takové trochu hardcore auto. Vše je odolné, bytelné, lak na plastech odolný a samotné plasty mají tloušťku skoro centimetr. Je to prostě kus auta i uvnitř.

Testované auto mělo najeto přes 130 000 kilometrů u jednoho majitele – interiér byl naprosto netknutý. Žádná omačkaná tlačítka, která se často používají, žádné škrábance. Dokonce ani obávané drnčení, které se ozvývalo už u nových aut, zde nebylo. Pokud něco drnčelo, byla to nějaká pohozená věc v přihrádce před spolujezdcem.

Co vás taky překvapí je absence trojbliku. Člověk prvních pár kilometrů bliká jen jednou, protože je zvyklý, že je tam trojblik. Není. Takže páčku hezky držet. Ergonomicky je ale super “děkovací tlačítko”, tedy tlačítko výstražných blinkrů – je dole a přesně uprostřed před řadicí pákou. Když chcete někomu poděkovat, nemusíte lovit tlačítko na horní částí přístrojovky, ale hezky můžete nechat ruku na řadicí páce. Chápu, že to nebyl záměr konstruktéra, ale člověk to v praxi ocení.

Motor a pohon je tu ale to nejzábavnější. Testovaná verze měla dvoulitrový diesel, který má konstrukci boxer. Je to zase něco, na co si majitelé koncernových aut VW budou chvíli zvykat – nemá žádný turbokopanec, táhne naprosto plynule a dlouho. Jako naftový šestiválec u BMW. Může vám tedy připadat, že je auto slabé. Ale ono jen čeká na víc otáček, které přibývají ochotně a rychle, stejně jako rychlost. To je první výhoda tohoto motoru. A další je spotřeba. U testovaného auta byla dlouhodobá od předchozího majitele 5,6 litru na 100 km, já jezdil za 7. Asi trochu jiným stylem, než původní majitel, ale hodnota je to výborná.

Tím se dostávám k tomu, co Outback dělá Outbackem. Není to prostě jen kombík, je to kombík, který se někam dostane. Samozřejmě díky legendárnímu stálému pohonu 4×4. Dá se říct, že vás budou limitovat hlavně pneumatiky. Jinak se dostanete kam si zamanete. V terénu se auto chová naprosto perfektně, máte v něm pocit bytelnosti a že ho jen tak nic nerozhodí. Prostě jedete a až venku, když se zaboříte do bahna, zjistíte, v jakém to jedete terénu.

Close