Test Kia Stinger 3.3 V6 T-GDI 2019: Tohle se vážně povedlo! (+VIDEO)

Kia Stinger 3.3 V6 T-GDI výborně vypadá. Tak jsem vyzkoušel, jestli i tak skvěle jede, nebo automobilka jen hraje na efekt. Spoiler alert: jede skvěle.

Nová značka na Roadblogu! A je to Kia! A když se tak u nějaké automobilky začíná, bývá to tak, že člověk dostane nějaké základnější auto, ať automobilka zjistí, jestli ho vrátí v jednom kuse. A já bych se vůbec za Picanto nezlobil! Podle mě je to super auto. No ale když jsem měl možnost vyzkoušet vrcholný Stinger… neřekl jsem „ne, já raději Picanto“. Tak jsem celkem s velkým očekáváním souhlasil a hodně se těšil na první usednutí.

Tak nějak jsem počítal, že absolvuji postup, kdy začnu od slabší varianty, tedy buď naftové, nebo čtyřválcové benzínové a později se dostanu i k vrcholné šestiválcové. A těšil jsem se. On totiž slabší benzínový Stinger funguje parádně, je to zadokolka a v novinářské flotile je navíc v nádherné žluté barvě. Navíc je to i nejlehčí ze Stingerů, takže to rozhodně není špatná volba.

Ale takový naftový Stinger také má své kouzlo. Může být totiž s pohonem všech kol, ale i jen jako zadokolka. A ten novinářský byl v parádní modré barvě. Navíc dokáže jezdit celkem úsporně, což se mi u pohodlného GT hodí. Takže ani jedna volba by nebyla špatná.

Převzal jsem si klíčky a pořád nevěděl, která z motorizací to bude. Až když mi ukázali auto, bylo mi to jasné. Drsná šedá „základová“ barva, ale hlavně devatenáctipalcová kola a červené brzdiče Brembo – jasný znak vrcholné šestiválcové motorizace, která nabízí 366 koní a pohon všech kol, stále však s preferencí zadní nápravy. Nejspíše kvůli emisím sice o 4 koně přišla, to ale nebude zásadní problém.

Sám nevím, čím jsem si to zasloužil. Ale rozhodně jsem neprotestoval. Má to však i stinnou stránku – pokud člověk postupuje od dieselu, po slabší benzín k plnotučnému šestiválci, má pořád lepší a lepší auta. Já začal tím nejlepším. Ostatní verze nebudou horší, ale už jen slabší. Na druhou stranu šestiválec reprezentuje nejlépe výběr kupujících. Když se totiž prodalo prvních 30 Stingerů, tak 25 z nich bylo vybaveno právě tímto motorem.

A ono to dává smysl. Kia u Stingeru zvolila strategii, že ve výbavě máte vše. Výbavy jsou dvě, tedy GT Line a GT. Nemůžete si vybírat, stupeň výbavy záleží na motorizaci. No a tak pokud chcete to nejvíc nejlepší, sáhnete po GT. Tím získáte kompletní výbavu, snad tedy jen kromě příplatkové barvy, střešního okna a jiného interiéru. A také vrcholnou motorizaci. To vše za necelých 1 400 000 Kč. No a protože je to Kia, tak i sedmiletou záruku.

Ani nižší výbavy nejsou ale ochuzené, jen k nim získáte o palec menší kola, brzdy nejsou zářivě červené Brembo a podvozek není adaptivní. Takže pořád parádně vybavené auto, navíc díky menším kolům ještě o stupeň pohodlnější.

Ale já osedlal šestiválec. Tak jaký je? Skvělý. A tím bych to mohl ukončit. A vlastně možná ano, napíšu to jen stručně – není uřvaný, ale má příjemný zvuk. Čtyři koncovky výfuku, je položený krásně za přední nápravou. Díky dvěma menším turbům má nejen parádní tah, ale i skvělý projev, kdy z něj cítíte, že miluje otáčky. Spotřebu paliva zvládne udržet na průměru 10,5 litru na 100 km, pokud se vydáte někam na dálnici, klesne na 9,5.

Pohon všech kol není trapně nudný, kdy je auto primárně předokolka a občas se možná připojí zadní náprava. Tady je preference té zadní a i když jsem měl zapnutou stabilizaci, mohl jsem si krásně hodit bokem. Tedy na trochu kluzším povrchu. Díky tomu, že jde většina síly na zadní kola, se Stinger nádherně dostává ze zatáček. Stačí jen ve správnou chvíli přidat a zadek vám krásně utáhne stopu, zároveň vám netahá volant za ruce. Prostě vše tak, jak to má být.

Jen převodovka by mohla na sportovní režim více podřazovat, občas se mi na výjezdu ze zatáčky stalo, že bych si přál mít o stupeň nižší rychlost. Ale to vyřeší velká pádla pod volantem. Hlavicí řadicí páky se ale řadit nedá.

A když jsem u té hlavice – vypadá trochu jako u Audi a mně se moc líbí. Celkově jsem byl s interiérem moc spokojený. Není to možná taková ta prvoplánová krása, kdy si sednete do naleštěného auta a žasnete. Tady ale vše vydrží stále takové, jako je to na začátku. Žádný  klavírový lak, který má jen dvě stádia – špinavý a poškrábaný. Všechny plasty působí bytelně a tak nějak jsem měl ze Stingeru dojem, že Kia nechtěla za každou cenu šetřit. To se dnes úplně nevidí.

Třeba takové detaily, jako kryt schránky, pod kterým je místo na dobíjení telefonu a zásuvky – stačí do něj strčit a on se zavře. Nemusíte ho tahat. Je to detail. Ale i luxusní automobilky konkrétně na tomto detailu začínají šetřit. Nebo červená světla ve dveřích – v době levnějších odrazek je to další drobnost, která potěší.

Na čem Kia nejen nešetřila, ale přišlo mi to jako opravdu to nejlepší, co jsem snad zatím viděl a ostatní značky by se mohly učit, byl head-up displej. Ten se promítá na čelní sklo a má parádní grafiku a hlavně si například u rychlosti můžete zvolit velikost a barvu číslic. Což se hodí, protože tohle auto tak dokonale maskuje rychlost, že se velké oranžové číslice neztratí.

Budíky jsou klasicky analogové a dokonale přehledné. Není to displej s dvaceti druhy zobrazení a leteckou mapou, ve které nemůžete najít kolik jedete. Jsou to prostě dva kruhové budíky s bílým podsvětlením a červenými ručičkami. Za mě palec nahoru, vypadají fakt moc hezky.

Jak jsem na začátku psal o výbavě – v Čechách si nemůžete připlatit za lepší audio. Máte ho rovnou v ceně. A je parádní. Kvalita reprodukce mě vážně potěšila, basy nejsou nepříjemně hutné a výšky vám netrhají uši. Jen jsem narazil na věc, která mi trochu vadila. Možná jsem jen něco přehlédl, ale nemohl jsem si zvolit mezi FM a DAB. Na výběr jsem měl jen AM a pak FM/DAB, což má ale nevýhodu, že nemůžete ovlivnit, z jakého zdroje bude rádio hrát. Pokud nemáte rádi zvuk DAB rádia, stejně jako já, bude vás to trochu štvát. A pokud vám ten zvuk nevadí, bude vám vadit časté přepínání mezi FM a DAB, kdy dochází ke změně hlasitosti a přeskakování reprodukce. Jak ale říkám – možná jsem jen něco přehlédl.

Po praktické stránce je Stinger téměř ukázkový. Jistě, není to kombi, ale kufr je dokonale přístupný. Sice trochu mělký, ale zase pod podlahou nabízí rezervu, pod rezervou baterku a pod baterkou poháněnou zadní nápravu. To trochu místa zabere. Na zadních sedačkách si člověk se 184 centimetry sedne sám za sebe pohodlně, jen nad hlavou už nemá místa na rozhazování. Přední sedačky jsou ale naprostá balada. Přifoukl jsem si bočnice, protože jsem hubený a nic mi nechybělo. Mají boční vedení, zároveň nejsou přehnaně tvrdé a sportovní. Prostě GT sedačky jak mají být.

K charakteru GT mi tak nějako jdou všechny nabízené motory. Jistě, šestiválec má nádherný projev a síly na rozdávání. Dvoulitr je ale zase úspornější a hravý. No a diesel ještě úspornější. Navíc všechny vypadají super. Jen to tedy jen na kupujícím, čemu dá přednost. Jak ale čísla ukazují, lidé chtějí Stingera all-in. A já jim vlastně úplně rozumím.

Abych nezapomněl na světla – ta nejsou adaptivní, umí se však natáčet a automaticky zapínat dálková světla. Svítí krásně silně, jen natáčení by mohlo být kapku rychlejší. Noční cestování ale rozhodně nebyl nepříjemný zážitek. K noční pohodě na palubě pomáhá i hezky osvětlený interiér.

Najít konkurenta ke Stigneru není snadné. Zvláště tedy k tomuto vrcholnému. Volkswagen Arteon? Tomu chybí výkon. Ford Mustang? Tomu zase dveře a pohon všech kol. A ostatní jsou o dost dražší. U Kie dostanete za 1 400 000 Kč auto, které skvěle vypadá, fantasticky jede, má rozumnou spotřebu, je originální, nemáte z něj pocit, že by automobilka šetřila a navíc dostanete sedmiletou záruku v ceně. Takže… jakou barvu?