Test Škoda Kodiaq 2.0 TDI 140 kW 2019: Spíš hodný medvídek, než děsivý zabiják (+VIDEO)

Od Driveta jsem si půjčil Škodu Kodiaq v oblíbeném provedení, tedy s dvoulitrovým TDI pod kapotou o výkonu 190 koní, pohonem všech kol a ve výbavě Style. Jaký je?

Tak hlavně je veliký. Což tedy nijak nesouvisí s motorizací, nebo výbavou, ale je to prostě tak. Zavazadelník má v základu u pětimístné varianty 720 litrů a to je hodně. Pokud sklopíte zadní opěradla, jste na hodnotě přes 2000 litrů. A takový prostor rozhodně není na úkor cestujících, protože vzadu si můžete dát téměř nohu přes nohu, pokud máte 184 centimetrů a sedíte za stejně vysokým řidičem. 

Zadní sedačky se ale dají posunout, takže můžete krásně manipulovat s velikostí kufru. A i pokud máte zadní sedačky v přední poloze, pro nohy zůstává stále plno místa. Toho zůstává plno i pro ramena a nad hlavou. Kodiaq je prostě velké auto v každém směru. 

V přední části je to stejná situace, místa ve všech směrech dostatek. Interiér člověka nepřekvapí, jedná se o takovou starou známou klasiku, která je v různých obměnách u koncernu VW téměř všude. Takže tu je člověk jako doma. A jelikož je vše intuitivně na správných místech, tak i pokud nemáte s vozy koncernu Volkswagen zkušenost, rychle se zorientujete. 

Materiály jsou příjemné, zpracování také. S tím jsem neměl rozhodně žádný problém, třeba i takové ukryté plasty, které jsou sice tvrdší, nepůsobí takovým tím levným dojmem, ale jako celkem bytelný plast. 

Odkládacích ploch najdete dostatek na vše možné, líbí se mi, že jsou kapsy ve dveřích nejen veliké jak vpředu, tak vzadu, ale i polstrované, takže vám v nich věci nedělají rámus. O to snáz je tam ale zapomenete. Ve výbavě Style najdete v zadní části středového tunelu zásuvku na 230 V a to je rozhodně příjemný detail. Dále tam najdete ještě USB a zásuvku na 12 V. Další dvě USB jsou v přední části, tato jsou datová a umožňují naprosto bezproblémové napojení telefonu pomocí Apple CarPlay, případně Android Auto. 

Jelikož systém nepodporuje bezdrátové propojení chytrého telefonu, tak až tak moc nevadí absence bezdrátového dobíjení, které ani ve výbavě Style v základu nedostanete. 

Testované auto mělo digitální přístrojový štít, který vypadá na první pohled opravdu hezky a moderně. Časem však zjistíte, nebo minimálně já jsem zjistil, že na něm mám zobrazené klasické budíky a tak je vlastně zbytečný. Za něj a za navigaci bych klidně ušetřil, tu vám totiž nahradí připojený telefon. Digitální budíky zde mají zajímavou vlastnost, kterou bych asi nazval klidně i chybou – pokud máte zobrazení velkého otáčkoměru uprostřed s digitální rychlostí v něm a chcete změnit nastavení asistenčních systémů, zobrazení se přepne na jiné. Přitom třeba v modelu Scala, Kamiq a Superb toto funguje v pořádku. Asi je to tedy jen otázka verze software. 

Každopádně ale to hlavní – motor a jízda. Silnější naftový dvoulitr mi přijde hezky kultivovaný a nevím, jestli je to vlastnost motoru, nebo odhlučnění, ale i tichý. Ve výsledku je jedno, co za to může, hlavní je výsledek, že vás zvuk motoru rozhodně nijak neobtěžuje. Já měl k dispozici úplně nové auto a tak jsem nemohl využívat otáčky. A vlastně jsem ani nepotřeboval. Motor má točivý moment 400 Nm, který využijete v nízkých otáčkách, kde jsem se pohyboval. Rozhodně jsem neměl pocit, že by mi chyběl výkon. 

Spojení s automatickou převodovkou DSG funguje dobře, jak již bývá zvykem, spíše využívá točivý moment, než výkon, takže drží nižší otáčky. Naštěstí ale řadí rychle, takže když potřebujete, přeřadí během chvilky. 

Spotřebu nechci úplně hodnotit, auto bylo nové, na zimních pneumatikách… ale zmínit ji musím. Já jsem za dobu, co jsem s autem jezdil, měl průměr 7,1 l/100 km. A to mi na tyto podmínky nepřijde nijak moc. 

Samotná jízda je opravdu pohodlná. Až mě to překvapilo. Zásluhu na tom mají určitě i rozumně veliká kola. Ať už jsem se vydal na dálnici, polní cestu, nebo dokonce na silnici třetí třídy, cítil jsem se pohodlně. Auto působí jako celek krásně pevně, bytelně a máte z něj takový ten pocit pořádného kusu auta. 

Mám vždy rád, když auto, které vypadá, že může do nějakého terénu, může mít pohon všech kol. A to je případ Kodiaqu. Mít ho může a nemusí. Je tedy na vás, zda zvolíte slabší naftovou verzi, která je i jako předokolka, ušetříte peníze, spotřebu a stále budete mít slušnou světlou výšku, nebo využijete pohon všech kol. Ten si u silnější varianty vybrat nemůžete, tam to bez něj nejde. 

Škoda Kodiaq je veliké SUV, které nabídne plno prostoru jak v kufru, tak pro posádku. Život s ním nezpříjemňuje jen pohodlný podvozek, ale Simply Clever prvky. Ty možná neoceníte hned na začátku, ale postupem času budete zjišťovat, že je využíváte často a u jiného auta už by vám chyběly. Myslím třeba výsuvné ochrany hran dveří, nebo deštník ve dveřích. Jsou to detaily, které ale tvoří celek. 

Motor 2.0 TDI s výkonem 140 kW mě překvapil svým kultivovaným chodem i s minimem najetých kilometrů. A příznivou spotřebou. Výkonově je dostatečný, ale mně osobně velký rozdíl proti verzi se 110 kW nepřijde. Pokud tedy nejezdíte stále plně naložení, klidně můžete uvažovat i nad slabší variantou. 

No a i tu si můžete pořídit v rámci Driveto Klubu. To je dlouhodobý pronájem aut, kde se vlastně o nic nestaráte. Měsíčně platíte poplatek a starost o servis, pojištění, pneumatiky, následný prodej… necháte na někom jiném. Co je super, tak mají auta skladem, takže pokud si třeba tohoto Kodiaqa vyberete, můžete s ním už ten den odjet. Nejpozději ale do tří dnů. A pokud při objednání zadáte kód “roadblog”, tak dostanete i nějakou slevu ze startovacího poplatku. Na výběr je ale i plno dalších aut. A nabídka se stále obměňuje!

Close