Test Škoda Superb Combi 2.0 TDI 2019 s úpravou na ruční řízení (+VIDEO)

Jaký je život s autem na ruční řízení? To jsem si mohl vyzkoušet za volantem nové Škody Superb!

Tento článek bude jak o ručním řízení, tak o novém Superbu. Ale o obojím jen spíše stručně – o ručním řízení toho nemám zas tolik co říct a o Superbu jsem toho už napsal plno v předchozím článku. Tento měl však jiné srdce a výbavu, ale pojďme na to ovládání. 

Automobilka nabízí program Škoda Handy, který je zaměřený právě na auta pro hendikepované. Já měl tohle půjčené od Auto-Poly, kteří právě tento program nabízí a mají tak i specialistu, který vám s pořízením takto upraveného auta pomůže a poradí. Můžete pak čerpat různé slevy, příspěvek od státu a třeba výhodnější úvěr. 

Půjčený Superb měl úpravu, kdy se plyn a brzda ovládají pákou vpravo vedle volantu. Pohybem k sobě přidáváte, od sebe brzdíte. Pedály však stále zůstávají a tak pokud se za volant usadí někdo, je může používat, tak klidně může. Já si však řekl, že budu využívat jen tu páku a byl jsem zvědavý, jaké to bude. 

No a bylo to super. Ovládání je krásně jemné a plynulé. Na pedál jsem šlápl vlastně jen párkrát – většinou při parkování, kdy jsem podvědomě potřeboval šlápnout na brzdu a pak, když mi před auto vběhly srny. V tu chvíli nebyl čas přemýšlet a instinktivně jsem sešlápl brzdu. Jinak jsem ale celý týden poctivě auto ovládal ručně a je to opravdu velmi pohodlné. Je možné výkon motoru naplno využít, dokonce včetně funkce kick-down. 

Páka má na sobě pojistku, která ji dokáže zajistit v poloze brzdění. To je praktické, protože pak ji nemusíte neustále držet. Jen zmáčknete pojistku a je to. Ta se dá ovládat jak palcem, tak zápěstím – to je pro případ lidí, kteří nemohou plně ovládat prsty. Pro tento případ je i řešení na voliči převodovky, díky kterému můžete pojistku odjistit položením zápěstí. 

Další prvek výbavy, který jsem ale jednoduše demontoval, bylo pomocné madlo na volantu, do kterého stačí položit ruku a nepotřebujete tak žádnou jemnější motoriku na držení volantu. 

Všechny tyto prvky je možné jednoduše demontovat a na autě nezůstanou žádné stopy a díry. Snad jen kůže na volantu bude chvíli otlačená, ale to je vše. 

Díky tomu, že se jednalo o Superb v nejvyšší výbavě, měl jsem k dispozici pomocníky, které rád využívám i normálně, zde však měly ještě větší využití. Třeba Auto Hold. Díky němu stačí jen pákou zabrzdit, zastavit a pak ji pustit. Nemusíte ji držet, nebo využívat pojistku – auto brzdí samo za vás. No a nebo adaptivní tempomat. Ten je skvělý v tom, že můžete mít obě ruce na volantu a on se postará o plyn a brzdu. V případě Superbu byl navíc s prediktivní funkcí, kdy dokáže zpomalovat do zatáček, křižovatek a nebo na kruhové objezdy. 

Dokonce umí i přizpůsobit rychlost té aktuální povolené. Tuto funkci normálně moc nevyužívám, ale v takovém případě mi přijde super, protože díky ní vlastně nemusíte dávat ruce z volantu. To pro mě byl právě trochu nezvyk – normálně volant držím obouruč a to zde nešlo. Třeba takové výjezdy z kruhového objezdu chtěly trochu volantové akrobacie, protože při zatáčení máte levou ruku dole, pravou na páce plynu a chcete dát blinkr… i s tím ale pomůže právě prediktivní tempomat. 

No a tak jsem se pomalu dostal k samotnému autu. Škoda Superb Combi ve výbavě Laurin & Klement a s 2.0 TDI pod kapotou. Motor měl 150 koní a musím se přiznat, že jsem si prvních pár dní myslel, že se jedná o silnější variantu, která jich má 190. Papírově bych si řekl, že na tak velké auto, jakým super, zvláště jako kombi, je, nemusí 150 koní stačit. Opak je ale pravdou, výkon mi přišel naprosto dostatečný a když jsem někdy trochu méně citlivě zabral za plyn, nestačil jsem se divit. 

Také jsem se nestačil divit spotřebě. Na začátek bych rád uvedl, že jsem měl k dispozici úplně nové auto. Ale úplně. O to víc mě překvapilo, že jsem dlouhodobou průměrnou spotřebu měl 4,9 l/100 km. A když jsem se v noci jel projet, jel jsem tedy tak nějak pohodově, část jízdy v Praze, většina mimo prahu a trasa měřila nějakých 100 kilometrů, vrátil jsem se se spotřebou 4,1 l/100 km. To je vážně paráda. A to jsem za celou dobu nevyužil nějaký eko režim. 

Jako hlavní režim jsem využíval Comfort. Ten mi k Superbu v této výbavě dokonale sedí a přesně splňuje to, co od něj očekáváte. Auto je pohodlné, adaptivní tempomat reaguje plynule, ničím vás neruší. Pohodlí pomáhají i sedačky, které se podle mě opravdu hodně povedly. 

Prostornost je typicky skvělá, kufr o velikosti 660 litrů musí stačit snad každému, místa na zadních sedačkách je na rozdávání i pokud se řidič posune úplně dozadu. Vpředu se sedí krásně a co pomáhá ve výhledu je systém vyhřívání čelního skla, který není řešen drátky, ale fólií. Ke klidu na palubě pomáhají i dvojitá boční skla. Ani ve 140 km/h se do interiéru nedostává žádný výrazný hluk. 

Byl jsem zvědavý na světla. Nový Superb už na Roadblogu byl a nebyl jsem tam úplně nadšený ze světel. Potkávací svítila skvěle. Dálková také. Ale mezi nimi byla celkem výrazná a rušivá mezera přímo na silnici. Tak mě zajímalo, zda už je situace lepší. A je. O hodně. Menší linka mezi dálkovými a potkávacími stále je, ale už se nejedná o nic rušivého. Navíc mi přijde, že světla fungují rychleji, například super funkce selektivního ztmavení dálkových světel, aby vás neoslňovaly reflexní značky, je nyní opravdu perfektní. 

Jsem opravdu moc rád, že jsem si toto auto mohl vyzkoušet. Nejen kvůli tomu, že se jednalo o nový Superb s překvapivě úsporným motorem a maximálním pohodlím, ale hlavně kvůli tomu ručnímu řízení. Trochu jsem se toho ze začátku bál, ale vůbec není čeho. Je skvělé vidět, že to, že se vám změní život, neznamená, že přijdete o svobodu cestování. Vůbec ne, jezdit stále můžete naplno plnohodnotně. 

Close