Test Toyota C-HR 1.2 Turbo 2017: Koncept na silnici

Toyota C-HR rozhodně nezapadne. Ať přijedete kamkoliv, vždy bude výjimečná. Dokonale se k ní hodí hybridní pohon, jaká ale je s benzínovou jednadvojkou?

Vzhled je jedinečný, zatím jsem se potkal jen s pozitivními ohlasy, ale úplně pochopím, pokud někomu nesedne. Není to zrovna usedlé auto. Za vznikem stojí to, že do vedení automobilky Toyota se dostal nový člověk, který měl jako jeden ze dvou cílů auto, které nebude tak konzervativní, jako ostatní. A tak nakreslili na papír model C-HR. A podle mého se toho pak už moc nezměnilo a z návrhu se auto pomalu přesunulo do výroby.

Toyotu C-HR jsem měl půjčenou v době, kdy jsem se usídlil na chatě a každý den tak jezdil do Prahy do práce. To je nějakých 60 kilometrů, většinou po okreskách. A tady jsem hned při první jízdě objevil hlavní pozitivum – tohle auto jede neuvěřitelně příjemně. Může za to určitě váha, ale celková lehkost jízdy byla překvapivá. Okresky jsem si užíval, auto, ačkoli nedosahuje žádných závratných výkonů, krásně projíždí zatáčky a podvozek skvěle sedí. Neztratí se ale ani na dálnici, dost často se stává, že auto, které vás baví na okresce, je pak skoro nepoužitelné na delší cestě na dálnici. U Toyoty C-HR to tak není, je to naprostý univerzál. K jízdě na dálnici pomáhá i adaptivní tempomat, který je u Toyoty nastavitelný v celém spektru rychlosti, ne jako u některých luxusnějších značek, kdy ho můžete nastavit jen ve stanovených mezích.

Auto vypadá i vzhledem tak nějak hybridně. Člověk tedy čeká automaticky hybridní pohon, který musím přiznat, by mi k autu prostě seděl. Já měl v testovaném autě ale benzinový motor 1.2 s turbem a funguje výborně. Auto je lehké, nemá tedy moc práce, ačkoli výkonově to na papíře nemusí vypadat nijak extra. Pružné zrychlení je dostatečné a když umíte řadit, tak si užijete i rychlejší okresky, protože podvozek dokáže opravdu hodně.

Líbí se mi základní výbava. Vždy v základu dostanete adaptivní tempomat, automatická dálková světla (což mi přijde jako super prvek bezpečnosti, protože když jste odkázáni na ruční zapínání, tak je hodně situací, kdy můžete svítit dálkovými světly, ale nesvítíte, a můžete tak něco přehlédnout), čtení dopravních značek a asistent pro jízdu v pruzích. To je skvělá základní výbava.

Co není základní výbava, to je fantastické audio JBL. Je tak dobré, že mu věnuju vlastní odstavec. Že si v materiálech přečtete, jak je skvělé a má křišťálově čistý zvuk, to už spíše odignorujete, píšou to všichni. Nic nenahradí zkušenost na vlastní uši. A to v případě audia JBL stojí za to. Auto má třeba slabší motor, ale kam se hnát, když máte tak skvělé audio? Basy prokreslené, nikde nic nedrnční, středy tak akorát, výšky nervou uši. Opravdu balzám na nervy pro někoho, kdo nemá rád nekvalitní zvuk.

Potěšil mě i takový detail, jako nápis Toyota C-HR, který svítí ze spodní strany zrcátek na zem. Je to vlastně několik detailů, které ale dohromady dělají skvělý dojem. Víte, že jste za vaše peníze opravdu dostali něco, nad čím někdo přemýšlel a snažil se vám usnadnit život a možná ho i trochu zlepšit. Už jen „tým pro smysly vnímanou kvalitu“, který také stojí za vývojem Toyoty C-HR, zní dost noblesně. A nejspíš to není jen marketingový výmysl, kvalitu opravdu poznáte. Vše sedí jak má, nic nedrnční (na to jsem extra háklivý) a na vše je spoleh.

Takže pokud se vám vzhled Toyoty C-HR líbí a jste trochu extrovert, nebojte se a jděte do ní. S hybridní verzí jsem sice nejel (a snad to někdy napravím), ale zapřemýšlejte nad ní. To auto vypadá jako hybrid, tak by mělo mít i hybridní pohon. A kdo může říct, že jezdí konceptem, který se tak nějak omylem dostal na silnici? Vykročte z usedlosti!

Close