Test Volvo S90 T8 Polestar 2018: Hybridní limuzína (+VIDEO)

Volvo S90 je vlajková loď značky. A podle mého právem. Navíc s vrcholným motorem T8, který má sice jen čtyři válce, ale zase dva elektromotory.

Měl jsem štěstí, že jsem mohl celkem rychle za sebou vyzkoušet vzorek od každé řady značky – tedy XC, V a konečně vrcholnou řadu S. A navíc i různé motorizace, od benzínové T5, přes naftovou D4 po hybridní T8. A s klidným srdcem můžu říct, že každá motorizace má své kouzlo a výhody, jde jen o preference kupujícího.

U S90 bych rád začal vzhledem. Ten pro mě totiž byl trochu rozporuplný. Pamatuji si naprosto přesně, když jsem poprvé viděl tuto limuzínu naživo – byl jsem zklamaný. Zadní světla mi vůbec nesedla do vkusu. Přední část byla parádní, profil také, ale ta světla. Ale čas šel dál a dál a já nejspíš dospěl do toho, že se mi vzhled zadních světel opravdu líbí. Je to ale holt daň za originalitu. Originální věci se nelíbí každému.

Mně už ale ano a musím uznat, že přední část je sice krásná, ale snadno zaměnitelná s jiným modelem značky. Zadní si nesplete nikdo. A už vůbec ne v noci. Dokonce se mi stávalo, že jsem vlastně úplně zbytečně na parkovišti odemykal klíčkem, ačkoli stačí vzít za kliku (navíc za jakoukoliv). Protože jsem chtěl, aby se auto rozsvítilo a já se mohl chvíli kochat. Až tak se mi teď líbí.

Uvnitř na mě čekalo to, co mi k Volvu patří – světlá kůže, světlé dřevo a kovové doplňky. Na ničem se nešetřilo a vše působilo naprosto luxusně a hodnotně. Což je super, protože člověk rád vidí, že své peníze utratil za něco, co vidí a může si na to sáhnout. Kdo jel někdy v moderním Volvu, bude zde jako doma – vše je na svém místě a funguje to přesně tak, jak očekáváte. V menu je navíc pár možností, například elektrické ovládání zadní sluneční clony, nebo ovládání sedačky spolujezdce od řidiče, ale nikde netápete.

Volič automatické převodovky byl nezvykle průhledný a v noci prosvětlený. Vypadá to moc hezky, jen jsem měl trochu problém s tím, že nemá aretační tlačítko a je to joystick – pokud jsem tedy parkoval a potřeboval jsem víckrát měnit režimy R a D, musel jsem vždy dvakrát klikat, protože se mezi nimi nachází ještě neutrál N. To je ale jen drobnost.

Prostoru je posádce dopřáno vrchovatě, cestující vzadu si mohou téměř dát nohu přes nohu. Kufr je možná trochu menší, to je však daň za umístění elektromotoru. Co je také menší, je přihrádka v loketní opěrce – ta musela ustoupit bateriím, které jsou ve středovém tunelu. Mají tak lepší vyvážení hmotnosti a nezabírají ještě více místa v kufru.

A i když je vzadu tolik prostoru, stejně mě nelákalo tam cestovat. Protože tohle auto je radost řídit. A to jak díky podvozku, tak díky motoru. Označení T8 může navozovat dojem, že před vámi stojí osmiválec. Není to tak, válců je zde polovina. Ale zase pracují s vydatnou podporou hned dvou elektromotorů a výkonu mají dohromady tolik, že by se před nimi mohl i osmiválec klanět. Benzinový čtyřválec má totiž jak turbo, tak kompresor. A jakékoliv hluché místo ve výkonu vykrývá právě elektřina.

Výkonu totiž nabídne 421 koní a 680 Nm. Tedy s úpravou Polestar, kterou testované auto mělo. Ta softwarově optimalizuje projev benzinového motoru, na elektromotory vliv nemá. A že jsou dva elektromotory? Ten hlavní je umístěný u zadní nápravy a pohání zadní kola. A pak je tu ještě jeden, který primárně slouží ke startování benzínového motoru. Když je ale třeba, umí i on svůj výkon poslat na silnici.

Benzínový motor pohání přední kola, takže je Volvo S90 T8 čtyřkolka. A s tím souvisí věc, která může plno lidí zajímat – jak funguje čtyřkolka, když se vybijí baterie? Odpověď je, že pořád stejně. Systém nedovolí bateriím dlouhodoběji klesnout pod 30 % kapacity. I když na počítači svítí nula, znamená to, že baterie mají 30 % a autu se zvýší spotřeba, aby dobíjelo baterie. Takže o pohon všech kol a plný výkon nikdy nepřijdete.

Také mě zajímala další věc – pokud jedu čistě na elektřinu a potřebuju předjet, nastartuje se benzínový motor a hned se vytáčí – nevadí mu to? A i na tohle se myslelo! Spalovací motor totiž ohřívá nezávislé topení a tak by po nějaké době jízdy měl být zahřátý a požadavek výkonu mu neubližuje.

A jsem u té jízdy na elektřinu. A mému „problému” s tímto autem. Uvozovky jsou tu schválně, on to není žádný problém. Spíše dilema v přístupu. To auto má hodně přes 400 koní. Ale může jezdit i čistě na elekřinu a protože je to plug-in hybrid, tak celkem daleko, asi 45 kilometrů. A mně se stávalo, že jsem výkon vlastně nevyužíval, ale jezdil jsem naprosto tiše elektricky. A vlastně zadarmo.

Někoho napadne, proč si kupovat úsporné auto za tolik peněz. Vždyť když mám na pořízení auta, jehož cena začíná na 1 802 900 Kč, mám i na benzín. Ale ono využití hybridu není jen kvůli levné jízdě. Ale také kvůli lineárnosti výkonu, kdy nečekáte ani na turbo, ani na kompresor. Prostě šlápnete na plyn a vystřelíte vpřed. No a v neposlední řadě je využití elektřiny v tichém cestování. Protože to je absolutně tiché. Můžete ujet 45 kilometrů klidně i dálniční rychlostí bez zapojení benzínového motoru. A když už limuzína, tak přeci tichá limuzína.

Dobíjení probíhá buď z klasické zásuvky, nebo dobíjecí stanice, kterých je už celkem dost. Dobití z 0 do 100 % v mém případě trvalo 2 hodiny a 20 minut, elektřina do auta tekla rychlostí asi 18 km/h. Pokud jsem byl na stanici, kde jsem platil za odběr, vyšlo plné dobití na necelých 80 Kč. Pokud bych zvolil stanici PRE, kde se platí za čas, vyšlo by to na 150 Kč. Na druhou stranu – pokud bych takové auto vlastnil, pořídil bych si dobíjecí čip a ceny by pak byly mnohem nižší.

A také dobíjecí stanici domů. Protože mít kde dobíjet je důležité. Volvo S90 T8 může fungovat jako klasický hybrid. A zvládá to skvěle. Kratší vzdálenost ujede čistě na elektřinu a výkonu má pořád stejné množství. Ale přichází o tu výhodu plug-in hybridu, tedy dlouhého dojezdu na elektřinu. Díky tomu pak můžete jezdit téměř s nulovou spotřebou na kratší vzdálenosti. Takový ideál je doma nabít, jet do práce, tam dát nabíjet a pak zase domů. Reálně nespálíte ani kapku benzínu.

Mě cestování vyšlo celkem levně, protože existují dobíjecí stanice, kde za elektřinu nic neplatíte. V mém případě tedy platilo, že jsem po městě jezdil zadarmo. Když jsem vyjel někam dál, kdy už baterie nestačily, spotřebu jsem měl okolo 7,5 litru na 100 kilometrů. A to je na limuzínu se 421 koňmi, pohonem všech kol a automatem naprosto parádní hodnota.

V této spotřebě je i dobíjení baterie za jízdy režimem Charge. Ten je skvělý, pokud jedete například na dálnici a víte, že pojedete později ve městě. Na dálnici tento režim zvýší spotřebu přibližně o půl litru až litr paliva, ale ve městě, kde by spotřeba byla logicky mnohem vyšší, využijete nastřádanou elektřinu.

Dobrá zpráva je, že v novém modelovém roce Volvo zvětšilo palivovou nádrž o 10 litrů. Já měl ještě tu menší a dojezd byl nějakých 450 kilometrů. Což není málo, pokud ale chcete auto na polykání kilometrů, diesel bude stále asi lepší volba. Pokud ale chcete naprosto tichou limuzínu, se kterou můžete jezdit téměř zdarma po městě a spolehlivě vás na požádání zatlačí do sedačky, je T8 nejlepší volba.

Co se týká asistentů, na palubě je jich slušné množství. Však je to také Volvo, jen bytelná konstrukce k perfektní bezpečnosti nestačí. Pilot Assist se postará o bezstarostné cestování v kolonách a na dálnici, kdy auto drží uprostřed pruhu a dodržuje bezpečnou vzdálenost. Vy se tak můžete soustředit na případná nebezpečí a ne na unavující rutinní činnosti. Také je na palubě asistent, který vám pomůže s vyhýbacím manévrem… prostě o bezpečnost posádky je postaráno na jedničku.

K bezpečnosti patří i světla – adaptivní fungují parádně. Mají jak skvělou sílu pokud před vámi nic nejede, tak opravdu rychlé reakce na aktivní vyhýbání ostatním autům. Navíc spolupracují s kvalitní kamerou, protože dokáží rozpoznat zadní světla aut i na velkou dálku, s tím mají konkurenční systémy často problémy. Nejsou tedy bezpečné jen pro vás, že stále perfektně vidíte, ale i pro ostatní účastníky, které neoslňují. No a pokud jedete za nějakým autem s halogeny, tak mu i pomáháte, protože ho dálkovými pohodlně přesvítíte.

Z Volva S90 T8 jsem byl nadšený. Možná jsem nevyužíval celý jeho výkon, ale využíval jsem celé jeho pohodlí a luxus. A výkon jsem měl vždy k dispozici. Volva nikdy nebyla o závodění. Ale o cestování. Pohodlném cestování na dlouhé trasy. A v tom je S90 skvělé. A bylo by klidně i s jiným motorem, pokud hybridům ještě nevěříte.

Close