Volvo – přítomnost, blízká budoucnost a vzdálenější budoucnost

Zúčastnil jsem se prezentace automobilky Volvo o vizích a budoucnosti. A bylo to vážně zajímavé. Nejen z pohledu jedné automobilky, ale vlastně z pohledu automobilismu. Takže co se na nás možná chystá?

Začnu spíše tím, co se děje v současnosti, případně bude dít v blízké budoucnosti. Takže k autonomní dopravě se dostanu až později. 

Ačkoli toto téma nebylo při prezentaci jako to první, já jím začnu. Bezpečnost. Pro mě je slovo bezpečnost synonymem pro automobilku Volvo. A myslím, že to tak mají i další lidé. Překvapila mě tedy celkem informace, že v tomto segmentu prémiových aut ji zákazníci až tak moc neřeší. Prostě si myslí, že když jsou auta stejně drahá, jsou i stejně bezpečná. Tak to ale prostě není. Volvo už 40 let sbírá data o nehodách svých vozů – a analyzuje je. A to jsou data nejen ze samotných aut, ale i od řidičů a záchranných složek. 

Díky tomu je možné postupně vylepšovat bezpečnost, která se nevylepšuje až s facelifty, případně až novými modely, ale k každým modelovým rokem. Takže vlastně neustále a průběžně. Díky takovému výzkumu je možné zkoumat třeba vliv různých nehod na různé osoby – protože crash testy se provádí na normované figuríny. A může být při nehodě podstatný rozdíl, pokud auto splní na pět hvězdiček ochranu vysokého a svalnatého muže, ale ve skutečnosti ho řídí drobná žena, která má 150 centimetrů na vysokých podpatcích. A jelikož i ženy jsou účastníky nehod, je potřeba myslet i na ně. 

A díky tomu je to nyní tak, že sedadla ve vozech Volvo dostatečně ochrání lidi všech postav. Dokonce i těhotné ženy! To samé platí i pro airbagy, bezpečnostní pásy a třeba výztuhy. Když jsem u toho bezpečnostního pásu – s tím tříbodovým přišlo právě Volvo v roce 1959. Jako první. A nenechalo si ho pro sebe, patent uvolnilo. Takže by se dalo říct, že v každém současném autě je kus Volva. K tomu se váže i to, že výsledky svého výzkumu ohledně nehod automobilka také zpřístupňuje veřejnosti. Protože je podle Volva zdraví přednější než konkurenční boj.

Celkem logický je pak fakt, že pokud už se nějakému řidiči Volva stane nehoda, protože tomu prostě zabránit zatím stoprocentně nejde, pořídí si pak další Volvo. Já osobně nechci bourat v žádném autě. A to asi nikdo. Ale pokud už v nějakém autě, tak bych byl rád, aby to bylo Volvo. 

Věc, která je už pomalu aktuální, je přístup k servisu. Protože jsme se asi všichni setkali s tím, že při koupi auta jsou všichni milí a nic není problém. Ale pak auto dáváte na servis a nestačíte se divit, jak je přístup najednou jiný. A občas se dokonce stává, že jen doufáte, že servis udělal to, co měl. Protože klíčky předáte někomu u pultu a druhý den si pro auto přijdete. No a právě protože je důležité, aby byl zákazník se značkou spokojený i v průběhu, tak Volvo nabízí vlastně osobní servis.

Nebudu to dlouze rozepisovat, v krátkosti – zákazník získá k ruce svého osobního technika. S ním probere co se bude dělat, on to udělá a pak zákazníkovi vysvětlí, co na autě provedl. A aby to bylo naprosto transparentní (doslova), tak jelikož většina prací trvá do hodiny, zákazník může počkat v salónku, kde přes prosklenou stěnu může sledovat, co se s jeho autem děje. 

Dalším tématem je elektrifikace – Volvo aktuálně nabízí plug-in hybrid v každé modelové řadě. Jako první plně elektrické dorazí model XC40. Plná elektrifikace bude přicházet postupně, v roce 2025 by měla činit 50 %. 

Člověka napadne, jak je to s ekologií – ano, elektrické auto nemá emise z výfuku, ale pořád se někde musí vyrobit a baterie pak recyklovat. A také etická otázka – materiály pro výrobu baterií se ne vždy těží v zemích, kde se dbá na lidská práva. Když už o tom píšu, je asi jasné, že na toto má Volvo odpověď. V současné době už má domluvené dva zdroje baterií, které by měly pokrýt plánovanou poptávku. A zároveň to jsou zdroje, u kterých nejsou problémy s etikou při těžení surovin. 

Konec životnosti baterie v autě neznamená, že končí její životnost celkově. V plánu je využití těchto baterií v továrnách, kde nebude potřeba jejich plná kapacita. 

S tématem ekologie souvisí ještě další věc – z výfuku jde jen jedna třetina emisí. Zbytek je rozložen do výroby a logistiky. Jelikož má Volvo továrny na všech kontinentech, může elegantně řešit problém s logistikou – auta nemusí putovat na obřích lodích přes půl světa. Vyrobí se tam, kam jsou určená. Tím odpadá velké množství emisí. To samé platí pro subdodávky, které je ekologicky (ale řekněme si, že i ekonomicky) vhodnější kupovat tam, kde se budou auta prodávat. Protože pokud vyrobíte auto, které jezdí sice čistě na elektřinu, ale každý díl na něj se vyrobí na jiném místě na světě a vše musí cestovat tam a zpátky, to ekologické kouzlo se trochu ztrácí. 

Volvo také vidí budoucnost v možnosti sdílení aut. A to tím stylem, že si předplatíte paušál, své nastavení budete mít uložené někde v systému a na ulici si jen vyberete auto, nasednete a vše se nastaví podle vás. Sedačka, rádio, klimatizace… vlastně tedy nasednete do svého auta. Vzhledem k tomu, že auta 95 % času svého života stojí, je to možnost, jak je více využít. A také omezit počet zaparkovaných aut. 

A jsem pomalu u té autonomní jízdy. Že má Volvo skvělý Pilot Assist říkám snad v každém videu. Že spolu vozy umí už i komunikovat (zatím ne u nás) a říci si třeba o kluzké silnici, jsem už také ve videu říkal. Tato funkce je skvělá a pokud by takhle vozy komunikovaly napříč značkami, tak by se jednalo o super pomocníka. Dám vám příkad – dojedete v nepřehledné zatáčce k překážce, prudce zabrzdíte, auto automaticky spustí výstražné blinkry. V tu chvíli se tato informace posílá do cloudu a ostatní auta o tom vědí. A pokud jedete tím směrem, dostanete varování „pozor, něco se před tebou děje“. 

To však není autonomní jízda, ta je hudbou budoucnosti. Jak vzdálené, to je otázka. Pro plno lidí je to, že si nebudou moci auto sami řídit pomalu noční můra. Já to vlastně chápu. Ale je pravda, že člověk v průměru cestou do práce v autě tráví skoro půl hodiny denně. To je čas, který se dá určitě využít i jinak. A nebo když potřebujete letět na nějakou kratší vzdálenost. To sice u nás není moc častá možnost, do Ostravy letadlem cestuje málokdo, ale jde o ten princip. Čekat na letišti, letět letadlem a pak zase čekat na letišti. Nebo nasednout, případně ulehnout, do autonomního vozidla a nechat se odvézt? To nezní nepříjemně.

Je to ale běh na dlouhou trať a zde je opravdu vlastně životně důležité, aby mezi sebou auta uměla komunikovat. Koncept 360c, který Volvo udělalo, na to jde tak, že se kolem celého auta vine LED pásek, který vydává různé světelné signály podle toho, co se auto chystá udělat. Tak, aby se podle toho ostatní auta mohla zařídit. To je určitě jedna z možností, kdo ví, jak to ale bude nakonec v praxi. Protože se jedná o běh na dlouhou trať a technologie se stále vylepšují závratnou rychlostí. 

A jen taková perlička na závěr, která mě osobně ani nepřekvapila – pokud si člověk pořídí plug-in hybrid z přesvědčení, ne díky nějakým dotacím, jezdí většinu času na elektřinu. Typicky pokud člověk bydlí za městem, má kde dobíjet a do města jezdí na schůzky. Pokud si však takové auto pořídí jen díky dotacím, používá ho spíše jako klasický hybrid a dobíjením se nezabývá.  

Foto: Volvo