Test Audi A5 3.0 TDi Quattro 2011: Královna levého pruhu

S hezkými auty je život hned o něco krásnější. A Audi A5 je hezké auto. S třílitrovým šestiválcem si ale na dynamičnost jen nehraje, umí být opravdu rychlá!

Od AAA Auto jsem si vypůjčil Audi A5, která parametrově vypadala skvěle už na stránkách bazaru. Byl jsem zvědavý, jestli dostojí tomu, co člověk od auta s 240 koňmi a 500 Nm čeká. A můžu říct, že dostála.

Projev šestiválcového dieselu je nádherně jemný a výkon je fantasticky plynulý. Ano, říká se, že čtyři válce stačí, když turbo tlačí, ale… šest válců je lepších. Výkon by se dal popsat tak, že je „hutný“, to ho celkem přesně vystihuje. Mám rád automaty, ty v Audi patří mezi špičku, ale tenhle motor si dovedu dobře představit i s manuálem. Moc řadit totiž stejně není potřeba, pružnost je tak velká, že s řadicí pákou budete pracovat minimálně.

Motor na mě zanechal silný dojem, že není dělaný na to, aby byl sportovní. On vás prostě neobtěžuje, ale slouží. To ho přesně vystihuje. Chcete jet 230 km/h po dálnici? Tak jeďte. Nebo 90 na okresce? Samozřejmě. Ale když budete chtít předjet, vždy máte tu jistotu výkonu v záloze. Ale nesnaží se vás natlačit do toho, ať ho neustále využíváte. Prostě jen jedete rychle, jistě a v klidu. A není to to, co od auta vlastně chcete?

Testované auto mělo možnost nastavení jízdních režimů, jelikož převodovka neměla sportovní režim, tak toto byl jediný způsob, jak ji donutit sportovněji řadit (případně pádly pod volantem). Při zapnutí sportovního režimu, u Audi “dynamic” se nejen převodovka přepne do sportovního režimu, ale zároveň ztuhne řízení (možná až moc), zlepší se odezva plynu a příplatkový sportovní diferenciál se přepne do sportovnějšího módu (ať to znamená cokoliv). Pak je možnost automatického režimu a režimu comfort. Jezdil jsem nejvíce na automatický, funguje přesně tak, jak má.

Auto s najetými necelými 120 tisíci kilometrů působilo uvnitř jako nové, jen gumový kobereček řidiče byl trochu prošoupaný. Ale to je vše, to je skvělý výsledek! Věk auta byl znát snad jen na grafice navigace, která ale jinak fungovala bezvadně, a absenci USB portu, což mě trochu mrzelo. Také se přes bluetooth handsfree dal připojit telefon, ale opravdu jen jako handsfree, přenos hudby nebyl možný. A to je veliká škoda, audio v Audi patří k nejlepším na světě. Nemusí si hrát na sound systémy a věhlasné značky, prostě vždycky zní skvěle.

Exteriér je dynamický, elegantní a vlastně i sexy. Je divné to říkat o autě, ale podívejte se na ní… je to tak. Velká kola to jen podrtrhují. Vypadá jako taková menší A7. Kufr je překvapivě velký, na předních sedačkách je královsky hodně místa a na zadních se taky v pohodě usadíte, pro větší lidi by však nemuselo stačit místo nad hlavou.

Že je Audi luxusní značka poznáte i podle toho, že vám navigace bude říkat „prosím“. Je to drobnost, ale potěší to. Člověk je zvyklý na klasické příkazy „po 300 metrech odbočte doleva“, pokud se tam ale přidá kouzelné slůvko prosím, hned to působí, že k vám má auto přátelštější vztah.

Byl to skvělý týden. Audi si hodně drží hodnotu, ale tohle je důkaz, že to má důvod. A pokud by to někoho zajímalo, tak spotřeba při dálkovější jízdě byla 7 litrů na 100 kilometrů. Ale není problém jezdit za 10.